Jdi na obsah Jdi na menu
 


Smutný podzim VČELKY MÁJI

24. 10. 2010

ObrazekČeský podzim je pro nás (sukulentáře) vždy trochu smutným obdobím, zvláště když přijde tak brzy jako tomu bylo letos. Podobně na tom bývají včelky. Tytam jsou bakchanálie na lučním kvítí i polních plodinách, a tak chuděrám nezbývá, než vzít zavděk nenápadnými, a k tomu ještě trochu zapáchajícími kvítky afrických tlustic, zářivě žlutými květy  faukárií a zbytku z toho mála, co se z říše sukulentů rozhodlo kvést zrovna v tom nevlídném a ponurém čase.
Jakmile jsme kvetoucí rostliny shromáždili k focení v letním makrolonovém průchoďáku, hmyz nejrůznější se na ně začal slétat a slézat ze všech stran. Malincí broučci, kterých si člověk přes léto ani nevšimne, samozřejmě byli nejvíce ohromeni žlutí tlamiček tygřích a jiných, jejichž obrovské květy (v poměru k samotným rostlinám) pro ně byly doslova magnetem. V té souvisloti si neodpostím jednu dobrou radu s tím související. Nechoďte v letní podvečery do skleníku zalévat ve žlutém tričku! Zvláště ne, pokud máte chutnou krev, nebo je vám hmyz veškeré velikosti nepříjemný! Ukoušou vás, nebo vám v lepším případě jen znepříjemní práci, kterou možná jinak vykonáváte docela rádi, protože při ní přicházíte do každodenního styku se svými milovanými rostlinami. Žlutá je barva naše, jakoby říkali slovy Vontů ze Stínadel ti drobní okřídlení unavitelé při svých hromadných náletech!
ObrazekNaši podzimní včelku jsme k fotografování nemuseli nijak zblášť přemlouvat. Ve skleníku bylo přece jenom o poznání tepleji než venku, a  kvítky Crassula dejecta neopustila ani když jsme rostlinu přenášeli před pozadí a posléze ji zase vyměňovali za jinou. Nerušeně se věnovala průzkumu nitra květů a byla pilná jako má správná včelka být! Není divu, že se po celý rok divíme, co semeníků vyzrává na našich rostlinách, aniž bychom sami přiložili ruku k dílu! Mravenci rádi sladké, včelky jsou vcelku nevybíravé a mouchy pracují dokonce i v prostředí, kam by normální člověk dobrovolně nevstoupil bez příplatků a dýchacího přístroje. Málem jsem zapomněl na pavouky, s nimiž se ve skleníku snažíme dodržovat nepsaný pakt o neútočení. Vždyť bez jejich existence bychom prý na této planetě nežili ani my! A navíc prý přinášejí štěstí!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář