SUKULENTÁŘSKÁ DAKTYLOSKOPIE
Listy některých sukulentů po sobě zanechávají zřetelné stopy, v mnohém podobné našim otiskům prstů. Rozdíl je v tom, že otisky rostliny zanechávají samy na sobě, a jsou mnohem krásnější než ty naše lidské, které navíc často bývají tichými svědky zločinů. Stopy listů na listech sousedních bývají pro pěstitelovo oko náramnou podívanou, pokud nejsou poničeny otisky lidskými, což se čas od času stává. Buď vinou samotného pěstitele a jeho neopatrnosti, nebo jako následek činnosti zvědavců a nenechavců, s nimiž máme bohaté zkušenosti především na výstavách.
Ty nádherné stopy na listech některých sukulentů vznikají v úplném prapočátku jejich příchodu na svět. Nutno připomenout, že podmínkou vzniku oněch mnohdy prapodivných obrazců je voskovitá vrstva různé síly a intenzity, pokrývající povrch listů. O důvodech jejího vzniku a funkci v životě sukulentních rostlin už jsem na našich stránkách psal mnohokrát. Tady hraje roli jakéhosi základního nátěru, který je postupně narušován vývojem mladých listů, zanechávajících na těch sousedních stopy po svých okrajích a často i ostnech, které tyto okraje po plném rozvinutí zdobí.
Přeborníky v této nádherné podívané jsou bezesporu rostliny rodu Agave. Co druh, to jiný vzor, lišící se od desítek ostatních. Jak jsem se už zmiňoval v jednom z článků (Agave victoriae-reginae), agáve kvůli jejich většinou značným rozměrům takřka nepěstujeme, ale o to raději se na ně dívám a strašně mne láká jednou vidět tu pravou a nefalšovanou nádheru v mexické přírodě. Na Tenerife jsem využil té možnosti, a spoustu z nich si prohlédl hezky zblízka, protože jen tak si člověk přijde v jejich případě na své. Jejich listy bývají zpočátku ještě v ruličce, a jak se postupně rozvíjejí, zanechávají na těch sousedních stopy v podobě oněch nádherných vzorů či obrazců. Samozřejmě že modrozelené a silně ojíněné druhy v tomto ohledu hrají prim, zvláště pokud jsou okraje jejich listů zdobeny mohutnými trny.
Naštěstí existují i menší druhy sukulentů, které se pohodlně vejdou i na okenní parapet, a na svých listech jsou při dostatku slunce schopny vytvořit také velkou nádheru. Aloe marlothii patří k mým oblíbencům od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřil. Nové listy nevytváří nikterak živelně, takže si každý nový mohu vychutnávat v naprostém klidu. Stojí ostatně zato, protože jen málokterý jiný sukulent se může pochlubit podobně pestrou kresbou. Ne každý otisk je přitom stejně kvalitní, protože vše se odvíjí podle množsví světla v době, kdy se nový list vyvíjí a na mnoha dalších okolnostech. Každopádně pozitivní úlohu v budoucí kresbě na listech sehrávají právě krátké trny, kterými jsou listy Aloe marlothii porostlé nejenom na svých okrajích, ale také na spodní straně.
Přesuňme se na druhou stranu světa k mexickým rostlinám rodu Pachyphytum. Většina z nich má také listy pokryty zmíněnou voskovitou vrstvou, ale jen některé vytvářejí nádherné obrazce po celé ploše listů. Jsou to především rostliny z okruhu Pachyphytum compactum,a důvod vzniku pestrých vzorů na povrchu listů skrývá již druhový latinský název. „Compactus“ znamená stlačený, hustý nebo také zhuštěný. A právě neuvěřitelné nahuštění dužnatých listů v přízemních růžicích těchto rostlin způsobuje otisky, nad jejichž výslednou krásou člověk žasne.
Existují jiné druhy pachyfyt s mnohem silnější voskovitou vrstvou na listech, ale žádné obrazce nevytvářejí, protože jejich listy se nikdy nevyvíjejí v tak pevném sevření jako je tomu u P. compactum. Když se ještě mezi těmito nádherně mourovatými listy navíc objeví růžové či červené zárodky budoucích květenství, nabízí se dokonalý sukulentářský zážitek, který dokáže zpříjemnit i ponuré zimní dny.
Sukulenty odměňují všímavého pěstitele každý den spoustou nádherností, které přinášejí radost a potěšení. Stačí krátká chvilka zastavení s otevřenýma očima. Protože se často jedná o záležitosti krátkodobé, vyplatí se občas být na správném místě ve správný čas. V případě sukulentářské daktyloskopie ale není žádný spěch, protože rostliny své tempo nemění.
Na úvodním snímku z hor ostrova Tenerife jsme byli u toho, když budoucí nesmazatelné stopy právě vznikaly na listech Agave americana. Název agáve z druhé fotografie neznám, ale pamatuji si, že pohledem na její nevšední kresby jsme se kochali před kaktusovou pěstírnou v Güímaru. Nádhera na třetím snímku vznikla uprostřed zimy v našem skleníku, a na svědomí ji má naše oblíbená Aloe marlothii. Závěrečná dvojice fotografií patří různým typům Pachyphytum compactum a krásným obrazcům na jejich listech uprostřed zimy.
