ŽIVOT NA VLÁSKU
Sukulenty jsou rostliny nesmírně skromné. Nemám na mysli jen dlouhé vodní půsty, které jsou schopny bez úhony přestát, nebo odolnost vůči palbě slunečních paprsků i suchému vzduchu, naplňujícímu naše ústředně vytápěné interiéry.
V přírodě sukulenty často vyžijí takřka z ničeho. Vyrůstají přímo ze skalních prasklin, aniž bychom pozorovali kolem jejich stonků alespoň náznak substrátu. Z čeho tu vlastně žijí, klademe si otázku při pohledu na jejich pestré zbarvení a zdravím kypící vizáž. Čas od času mne napadne zkusit některou rostlinu také podobným způsobem pěstovat v kultuře, a jsem přitom zvědav, jak bude podobné příkoří snášet, a zda při tom nějak výrazně změní svůj dosavadní vzhled.
Před lety jsem takto zasadil kristátní formu pestrobarevného kultivaru Aeonium decorum (psali jsme o tom v 23.1.08 v rubrice „Pěstitelská praxe“). 
Zahradníci tomu kultivaru dali název 'Sunburst', a mezi pěstiteli si brzy získal značnou oblibu. V přírodě podobnou rostlinu asi budete hledat marně, stejně jako mělkou keramickou nádobu a někoho, kdo se o rostlinu bude sice skromně, ale pravidelně starat. Takže stejně „kruté“ podmínky jako rostliny v opravdových skalách ta naše rozhodně nemá, i když ji zrovna nehýčkáme.
Původně jsem malý, zakořeněný řízek z barevné kristáty sázel do prohlubně v kameni, připomínajícím zmenšeninu opravdového skaliska. Až po čase se ukázalo, že prohlubeň musí mít na svém dně alespoň nějaký tenký otvor. Asi po dvou či třech týdnech od zasazení a při pravidelném zalévání se totiž objevil na „skalní stěně“ kořínek tenký jako vlas. Netrvalo dlouho, a jeho špička dosáhla povrchu substrátu v misce. Jakmile byla rostlina takto ukotvena, okamžitě to dala najevo mnohem výraznějším nárůstem než doposud.
Trvalo zase nějaký čas, než se život na vlásku změnil v život na laně. Kořínek výrazně zpevnil, a posléze zdřevnatěl, i když nadále zůstal docela tenký. Stal se jedinou trasou, umožňující až do dnešního dne zásobování rostliny na skále vodou a nepatrným množstvím živin, které může získat s písčitého substrátu v misce. Toho zpočátku nebylo mnoho, protože původní miska byla mělká.
Rostlina v této misce vydržela celé tři roky, a po celou tu dobu byla pravidelně zalévána. Od jara do podzimu i dvakrát týdně přímo na „skálu“. Odtud ale většina vody beztak stékala do mělké vrstvy substrátu, odkud ji nasávala spleť drobných kořínků a prostřednictvím onoho dřevnatého předávala vzhůru rostlině na „skálu“.
Čtvrtým rokem jsem se rozhodl udělat rostlině pomyšlení, a vyměnit stávající substrát za čerstvý. Když už jsem začal, vyměnil jsem zároveň i keramickou misku za hlubší přibližně stejné velikosti. V té původní bylo zeminy opravdu poskromnu, a většinu objemu tvořila jen hustá spleť vlasových kořínků. Většinu jsem jich odstranil (jdou samy a dobrovolně bez násilí), a rostlinu ze zbytkem balu i skálou přesadil jako celek do nové nádoby s mírně vlhkým substrátem. Asi týden jsem pro jistotu misku ponechal ve stínu pod parapetem a rostlinu za tu dobu shora asi dvakrát pořádně pokropil. Poté putovala zpět na plné slunce.
Přesazení rostlině prospělo, což dala najevo výraznějším nárůstem v následujících týdnech. Tento způsob pěstování sice vyžaduje více pěstitelovy pozornosti, protože substrát v keramice rychleji vysychá, o té trošce ve skalní prohlubni ani nemluvě. Pokud by v tomto případě najednou přestal fungovat onen nejdůležitější kořen, který je pro rostlinu nahoře na „skále“ jediným pravidelným dodavatelem vody, mohlo by být pro rostlinu zle. Aeonia to však naštěstí mají dobře zařízeno, takže jakmile přestane fungovat cokoliv pod zemí, nad jejím povrchem se to obvykle rychle projeví nárůstem kořenů náhradních. Zpočátku jsou tyto vzdušné kořeny tenké a měkké, ale velice záhy dosáhnou substrátu a zdřevnatí.
Rostliny pěstované tímto způsobem přirůstají sice o poznání pomaleji, zato vypadají přirozeněji. V žádném případě nestrádají ani ztísněným životním prostorem, ani pobytem kořenového systému v keramické misce, jak se mylně domnívají někteří pěstitelé. Také se nejedná o krátkodobou záležitost na jedno focení. Kristáta na snímku už žije ve „skále“ více než tři roky, a nevypadá, že by nějak výrazně strádala. Jen od nás vyžaduje pravidelnější dohled, za což nás odměňuje tím, že na ni bývá docela hezký pohled. Pro vlastní radost a potěšení tyto rostliny přece pěstujeme, takže se podobnými sukulentními maličkostmi vlastně dostáváme k podstatě naší záliby. Zkuste to také!
Na úvodním snímku je kristáta Aeonium decorum 'Sunburst' na počátku loňského roku (leden 2008). Vpravo je patrný jediný kořen, prorůstající z prohlubně v kameni až do substrátu v misce. Na druhé fotografii je zachycen zblízka. Na třetím snímku ze září 2009 je vidět, jaké pokroky rostlina udělala již v nové misce. Podobným způsobem pěstujeme už více než rok skupinku miniaturních Monanthes pallens. V prohlubni kamene si rostlinky z Kanárských ostrovů (viz článek 4.5.2009) udržují po celý rok přirozený vzhled, a už také kvetly. Nyní se částěčně probouzejí z letního odpočinku a začínají růst. Pro ilustraci o jejich velikosti uvádím, že celá prohlubeň v kameni je dlouhá 4cm a v nejširším místě měří sotva dva a půl centimetru!
