sukulenty.estranky.cz

Jatrofa se mezi sukulentáři v hovorové řeči říká rostlinám rodu Jatropha, z nichž většina má na mysli především nejčastěji pěstovaný druh Jatropha  podagrica. Ve sbírkách je zastoupena v drtivé většině především tato rostlina, o níž jsme psali v jednom ze starších článků na našich stránkách, a kterou je v posledních letech možno už vcelku běžně koupit i v květinářstvích.
Právě v květinářských obchodech se čas od času objeví už silné, květuschopné rostliny Jatropha podagrica s poměrně silnými a často nádherně baňatými kmínky. Většina z nich pochází ze západoevropských pěstíren, ale většinu svého života prožily s největší pravděpodobností na některém z nekonečných lánů na Kanárských ostrovech. Především Tenerife je rájem velkopěstitelů, protože zdejší klima je jako stvořené pro rychlý, a přitom zdravý nárůst kaktusů i jiných sukulentních rostlin. Mezi nimi samozřejmě nesmí chybět Jatropha podagrica ze střední Ameriky.
Když jsme se jednoho podvečera ocitli v jakémsi „předsálí“ jedné takové pěstírny, ležící v městečku Güímar, nemohly mému zraku už tam uniknout zářivě červené květy těchto dekorativních rostlin z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae). Jenomže ty drobné květy na mne svítily zpoza hradby kaktusových těl, a já chvíli marně přemýšlel, kudy se ke svým oblíbencům dostanu. Nakonec jsem nalezl uličku, kterou jsem se vydal v ústrety botanickým dobrodružstvím.
Takové kaktusovo-sukulentářské putování okrajovou, a značně zanedbanou částí pěstírny má tu výhodu, že na prostoru velkém jako házenkářské hřiště se můžete potkat s rostlinami takřka ze všech kontinentů. Přitom všechny jsou zde v opravdu exkluzivním provedení, protože podmínky k růstu mají sukulenty i kaktusy na Tenerife o poznání optimálnější než ve své domovině, a vůbec už nemluvím o strastech našeho počasí. Po cestě bylo nutno dbát  zvýšené opatrnosti. Stačil jediný neuvážený pohyb, a zbytek dovolené bych mohl trávit vytahováním postupně hnijících trnů z nejrůznějších částí těla.
Především trny některých opuncií vypadaly už na první pohled hrozivě, zato jejich květy byly opravdovou pastvou pro oči. Obzvláště krásná je květy a poupaty obalená Opuntia basilaris, jejíž mohutné trsy zabíraly na trase mého pomalého pochodu mnoho čtverečních metrů prostoru. Být na tomto místě o týden později, viděli bychom s největší pravděpodobností jejich záživých květů stovky. 
Všude vůkol navíc stály stovky těl sloupovitých euforbií, z nichž mnohé (např. E. cooperi, nebo E. trigona cv. Rubra) známe z květináčů za našimi okny. Ty byly o mnoho vyšší než dospělý člověk průměrných parametrů, takže zastávaly v tom bludišti funkci stěn, za nimiž mne čekalo nejedno překvapení. Mnohokrát jsem viděl červená květenství Jatropha podagrica už hodně zblízka, přesto však stále za hradbou jejich příbuzenstva.
Konečně se přede mnou otevřelo první políčko! Jatrof sice hodně, ale co se týče velikosti a síly kmenů, ještě pořád to nebylo podle mých představ. Jen o kousek dál jsem si konečně přišel na své! Za vysokou hradbou trnitých sloupů euforbií jsem objevil hnízdo k pohledání. Rostliny s tlustými kmeny, pokrytými popraskanou borkou, jaké doma nikdy nemáme šanci vypěstovat. Výška kolem metru, ale některé i 150 centimetrů. Sytě zelené listy, zářivě červená květenství a množství ještě zelených plodů, z nichž se zanedlouho rozletí do širokého okolí velká, lesklá semena. Co jsem se jich kdysi v paneláku nahledal!
Pohled na tu nádheru kazily obří kolonie vlnatky. Vata z jejich úkrytů vlála takřka ze všech květenství, a byla patrná i v místech, kde byly dlouhé listové řapíky napojeny na kmeny jatrof. Tento úporný škůdce miluje sucho a teplo, takže není divu, že se mu právě na Tenerife daří. Důvod masivního výskytu tohoto savého červce na ostrově je však ještě mnohem prozaičtější. Červec se zde choval (a asi ještě chová) na opunciích za účelem získání výtečného přírodního barviva. Kdo někdy rozmáčkl vatovitý výpotek na svých rostlinách doma, ví o čem je řeč. Na rukou zůstávají krev připomínající stopy. Možná že tahle vata patřila trochu jiným breberkám, ale škodily na rostlinách úplně stejně jako ty v našich sklenících.
Všeho moc škodí, a čert mě bral, když na mne ty potvory padaly i za jemnějšího větru z palem při lenošení na uměle vytvořené písčité pláži Teresitas, na kterou navezli místní pěkný kousek Sahary. S bílými vatovitými chomáčky se člověk při toulkách po Tenerife setkává skoro všude. Ráno na hotelových záhonech, odpoledne třeba v docela odlehlých místech pohoří Teno.
Kochal jsem se kmeny jatrof. Každý jeden byl ryzí originál, zatímco rostliny prodávané v zahradnictvích nebo květinářstvích mi připadají vždycky tak trochu jako z výrobní linky. Netuším, zda se v té sukulentní džungli o tyto mohutné jedince vůbec někdo stará. Připadalo mi, že už do těch míst noha člověka nevkročila hodně dlouho, takže majitelé možná ani netuší, jaké poklady tu všude mají. Stopy lidské činnosti zde však byly vidět na každém kroku. Zbytky nejrůznějšíh hadic, hadiček, kabelů či husích krků se zde prolínaly s hromádkami cihel, tvárnic a polystyrénových desek, které kdysi vzal vítr a nabodnul je na trny opuncií.
Těch políček jsem našel hned několik, vždy od sebe navzájem izolovaných hradbou z opuncií, euforbií, nebo nějakých úplně jiných sukulentních rostlin. Kolem úzkých stezek mezi tou nádherou jsem co chvíli zajásal nad dalším novým objevem. Vydržel bych tam hodně dlouho, ale blížil se večer. A taky jsme se chystali prozkoumat druhou část pěstírny, ležící na opačné straně jižní dálnice, spojující letiště s hlavním městem ostrova Tenerife.
Na úvodním snímku zářivé květy Jatropha podagrica ještě jen tak vykukují zpoza hradby hrozivě vypadajících opuncií. Následují květy Opuntia basilaris, které patří v říši kaktusů mezi vůbec nejkrásnější. Na třetí fotografii je políčko menších jatrof asi takové velikosti, v jaké se občas dají koupit v našich květinářstvích. Rostlina na čtvrtém snímku už patří do jiné váhové kategorie. Na fotografii č.5 už je vidět počátek políčka, z něhož každý jeden exemplář by se stal ozdobou kterékoliv sukulentářské sbírky. Šestý snímek by se dal nazvat „odhalení“. Připadal jsem si jako na houbách, jen to houští bylo exotické a namísto hříbka na mne vykoukl nádherně rozpraskaný kmen Jatropha podagrica. Na závěr pohled do jatrofového políčka zblízka, tedy už i s všudypřítomnou vlnatkou či nějakým velice podobným prevítem  z jejího příbuzenstva.