sukulenty

 Na Tenerife jakoby si daly dostaveníčko rostliny ze všech koutů světa. Připomínají turisty všemožných národů, kterým se na jediném místě na světě zalíbilo snad ještě více než u nich doma, protože tam nalezli ideální podmínky k životu, až nakonec zůstali natrvalo. Všechny ty rostliny v ulicích, parcích a botanických zahradách ostrova Tenerife se sem však nedostaly díky modernímu globalizovanému světu, v němž jsou obrovské vzdálenosti překonávány neuvěřitelně rychle a snadno.

Spousta z nich zde roste už po staletí a dopravili je sem ještě španělští mořeplavci jako dary svým panovníkům. Tenerife se díky svému příjemnému podnebí původně mělo stát pouze přechodným domovem těch zvláštních hostů z dalekých krajin. Rostliny se tady měly aklimatizovat a teprve poté putovat na španělskou pevninu a plnit tam okrasnou funkci v královských rezidencích i ulicích měst. Teprve později se zjistilo, že Španělsko není Tenerife a rostlinám se tam nelíbí ani zdaleka tolik jako na ostrově věčného jara.

Pro milovníka exotických rostlin jsou ulice každého města na Tenerife vlastně jakýmsi plynulým pokračováním botanických zahrad. Co u nás vídáme pouze v nich, tady máme na očích úplně všude. V ulicích, podél silnic, v hotelových zahradách a na každičkém volném kousku místa, které není vyasfaltováno nebo vydlážděno. Po několika dnech pobytu už nám ty rozkvetlé stromy z Latinské Ameriky nebo jihovýchodní Asie připadají jako samozřejmost, stejně jako živé ploty s tlustic nebo pestrobarevných krotonů i neprostupné hradby stromových aloí s léčivou šťávou a zářivými květy, zarůstající často desítky čtverečních metrů.

Mohlo by se tedy zdát, že mezi vší tou exotickou krásou a barevností se docela obyčejné ibišky ztratí. Že tato notoricky známá kytka, kterou alespoň jednou zkusil doma pěstovat téměř každý, nás v té záplavě botanických nevšedností už nemůže ničím překvapit. Je pravda, že mnohdy jsou do okolní záplavy barev a tvarů začleněny tak, že bychom si jich sotva všimli, ale to bychom zrovna pro ně nesměli mít jistou slabost. Každý kdo ibišek pěstoval ve své domácnosti dobře ví, že udržet jej v nějakém kompaktním tvaru a zároveň spatřit záplavu květů na koncích větví je téměř nemožné. Zálibně jsme kdysi v květinářstvích pohlíželi na ibišky přesně těch parametrů, jakých jsme amatérským pěstováním nebyli schopni dosáhnout ani kdybychom se rozkrájeli. Neměli jsme tehdy ještě tušení o existenci retardérů, brzdících růst a neměli ponětí o propracovaných moderních technologiích ve velkopěstírnách, schopných zajistit zároveň i onu záplavu květů.

Kromě těchto fíglů existuje už jen jediný způsob, jak vypěstovat ibišky celoročně krásné, husté a přizdobené navíc množstvím nádherných květů. Je jím celoroční pěstování venku, kde dostávají pravidelně svoji dávku vody a neustálý přísun čerstvého povětří a světla. Na Tenerife se jim toho všeho dostává měrou vrchovatou nejen díky příjemnému podnebí, ale především přičinlivostí zdejších zahradníků, kteří po ránu den co den veřejnou zeleň kropí a pravidelně zalévají, kypří půdu okolo kmenů a čistí okolí i koruny rostlin od všeho proschlého a kazícího celkový dojem z té živé krásy. Výsledek jejich každodedenní práce je vidět v ulicích měst na každém kroku. Zahradnící svou mravenčí prací města a jejich ulice zvelebují a proměňují v nekonečné botanické zahrady.

S úpornými vedry, jaké známe v létě u nás, se tu rostliny setkávají pouze výjimečně. Když k tomu připočteme vyšší vzdušnou vlhkost a čistý vzduch, který je takřka neustále v pohybu, máme najednou pro ibišky (nejen) naprosto ideální prostředí. S jejich květy se díky stabilnímu podnebí na ostrově setkáváme prakticky po celý rok. Jen na svých ranních či podvečerních toulkách ulicemi Puerto de la Cruz jsme jich už viděli nepočítaně. Jsou tady z nich živé ploty dlouhé třeba i desítky metrů, k vidění jsou i poměrně vysoké stromy se silnými kmeny, stejně jako keře, zručnými zahradníky upravované do nejrůznějších tvarů.
Jakmile spatříme zajímavý ibiškový květ, vždycky se zastavíme a vyfotíme ho. Kolikrát si přitom říkáme, proč znovu fotit obyčejný červený ibišek, jakých jsme přece už viděli tolik. Když pak doma koukneme na pořízené fotografie, máme jistotu že jsme udělali dobře, protože není červená jako červená.

To stejné samozřejmě platí i pro jiné barvy, jimiž květy ibišků na ostrově Tenerife září. Třeba taková bílá. Snad ani jednou jsme ji nespatřili na ibiškových květech v čisté podobě, bez účasti jiné barvy. Skoro pokaždé je tam červený střed, a samozřejmě že opět různě červený. Někdy přísně odělený od bílých území, jindy do nich pronikající pavučinkami žilnatiny s postupně slábnoucí červení. Někdy tato žilnatina probarví téměř celý květ a dodá mu lehounce růžový nádech.
Podobně jsou na tom květy žluté. Také jí sekunduje červená v nejrůznějších podobách, někdy přecházející z vínové v takřka růžovou, zakončenou ještě nepatrným územím bílé. A teprve pak začíná žlutá, dominující celému květu. Žlutokvěté ibišky jsou velmi výrazné a prakticky nepřehlédnutelné.

A pak tady máme ibišky s květy tzv. plnými, jejichž střed je dokonale ukryt a o jeho zbarvení se můžeme jenom dohadovat. Pro mne osobně nejsou ani zdaleka tak atraktivní jako ibišky s květy klasického vzhledu a tvaru, ale zahradníci a štechtitelé jsou docela určitě jiného názoru, protože jinak by se na jejich vzniku nikdy nebyli ochotni podílet.

V jednom z mnoha parků města La Orotava jsme objevili ibišek s květy někde napůl cesty. Ani plné, ani obyčejné. Prostě něco mezi nejenom tvarem a provedením, ale také zbarvením, v němž se mísila žlutá s růžovou, a ve středu vše ještě doplňovala červenohnědá, pro níž mají angličané označení „maroon“. Odstín opravdu připomíná plody jírovce, kterým se u nás říká kaštany. Stejnou barvu jícnu můžeme pozorovat také u žlutých květů některých druhů rodu Uncarina.

 Pro mne osobně je královskou ibiškovou disciplínou oranžová. Většina oranžově kvetoucích ibišků má karmínové nebo vínově červené středy, plynule přecházející v dominantní barvu. Najdou se ale mezi nimi vskutku zajímavé květy, vymykající se všemu, co jsme kdy předtím spatřili. Jeden takový v Puertu roste v blízkosti nábřeží, v místech kde můžete spatřit mezi útulnými kavárnami i opletené palmy a dokonce opletené domy, o nichž jsme psali v jiném pokračování tohoto vyprávění (Tenerife 64). Květy tohoto ibišku mají střed takřka čistě hnědý, po celém obvodu rudě ohraničený. Odtud navíc do oranžové vystřelují bílé žilky. Tyhle květy na nás zazářily z hodně veliké dálky.

Když ne nejnápadnější, tak docela určitě nejelegantnější oranžové provedení jsme spatřili v prastaré soukromé botanické zahradě, zvané Sitio Litre, o níž jsme v minulosti již také psali (Tenerife 36)). Zdejší oranžový ibišek s karmínovým středem je opravdu skvostnou podívanou, protože ze středu květů se až po samé jejich okraje rozprostírá jemně růžová pavučina žilnatiny, vytvářející na oranžovém podkladu vskutku podmanivou podívanou.

V ulicích Puerta netrávíme mnoho času a v ostatních městech ještě méně, protože nás to přece jenom pořád nejvíc táhne do hor. Přesto už jsme v nich za tu dobu spatřili tolik barev a odstínů, nabízených rostlinami z nejrůznějších koutů světa, že ibišky zůstávají v celkovém kontextu opravdu jen pouhou kapkou v moři. Při pohledu na jejich květy se v něm ale rozhodně neztrácejí. 

Obr.č.1 – červená klasika, které je samozřejmě i na Tenerife k vidění nejvíce, č.2 – trochu jiná červená ve čtvrti La Paz u botanické zahrady, č.3 – bílá, jasně oddělená od červené v ulicích hlavního města, č.4 – žíhaný střed, pronikající do bílé v botanické zahradě, č.5 – růžová v plném provedení v Punta de Hidalgo, č.6 – jemná oranžová podobného provedení na nábřeží v Puertu, č.7 – oranžová, žlutá a červenohnědá ve zvláštním tvarovém provedení z La Orotavy, č.8 – žlutá s tmavým středem v botanické zahradě, č.9 – žlutá ještě jednou, tentokrát s vínovou, růžovou a trochou bílé na nábřeží v Puertu, č.10 – oranžová s karmínovým středem z La Orotava, č.11 – oranžová s červenohnědým, úhledně orámovaným středem a nádechem bílé k tomu na nábřeží v Puertu, č.12 – a ještě jednou oranžová v zahradě Sitio Litre, decentně protkaná pavučinou růžové