JARNÍ NÁVRAT (TENERIFE 41)
Už při návratu z minulé cesty po Tenerife jsme si slíbili, že se na ostrov vrátíme, jakmile to bude možné. Návrat nakonec trval více než pět let, a načasovali jsme jej záměrně na jaro, abychom měli možnost spatřit alespoň část našich sukulentních oblíbenců v plné síle a snad i v květu. Jaro na Tenerife nás nezklamalo. Je pestré, barevné a voňavé. Ocitli jsme se v jeho hřejivé náruči přímo z naší ukrutně dlouhé zimy, a po cestě hrbolatou dálnicí D1 nás provázela pořádná sněhová vánice.
Vytvořili jsme si provizorní plán míst, která bychom chtěli každopádně navštívit, a pomyslný seznam rostlin, které bychom chtěli spatřit. S jedinou výjimkou (Aeonium sedifolium a cesta na jeho přírodní naleziště na nejseverozápadnějším cípu ostrova) jsme svá předsevzetí do puntíku splnili, a jak se s oblibou říkává, v mnohém 
i překročili. Na konci toho jarního potulování po ostrově, kde je jaro v podstatě pořád, jsme už měli v hlavách plán minimálně na jednu další cestu. Jen jsme si uvědomili, že ji bude nutné vykonat určitě dříve než za pět let. Šlapání po mnoha krásných místech ostrova Tenerife totiž vyžaduje i dobrou kondici, která se s přibývajícím věkem určitě zlepšovat nebude!Mými favority byly samozřejmě miniatury rodu Monanthes. Od cesty na jarní Tenerife jsem si především sliboval, že je poprvé uvidím v přírodě kvést. Když jsme na ostrově byli poprvé, ještě ty drobné rostliny nebyly v mých očích ani zdaleka takovými sukulentními oblíbenci, jak je tomu dnes. A ani mne je tam tehdy nenapadlo hledat. Při druhé (podzimní) návštěvě se zase ta d
roboť z čeledi Crassulaceae teprve probouzela z dlouhého letního spánku. Do třetice všeho dobrého tentokrát platilo doslova! Čtyři druhy (možná i pět!) rodu Monanthes jsme viděli kvést, pátý (M. polyphylla) jsme spatřili pouze na jediném místě s poupaty, zatímco jinde nebylo v jeho případě po kvetení ještě ani památky. Když jsme přijeli domů, naše rostliny Monanthes polyphylla ve skleníku měly ve svých růstových středech již miniaturní zárodky prvních jarních poupat!
Trpaslíků rodu Monanthes jsme na svých toulkách nejrůznějšími kouty ostrova viděli tisíce. Některé jsme nalezli přesně tam, kam jsme se je vydali hledat. Jiné nás překvapily svojí přítomností na místech, kde bychom je vůbec nečekali. Třeba na střeše prastarého kamenného stavení ve vesničce Teno Alto, porostlé desítkami nádherně hustých trsů Monanthes laxiflora, hrajících všemi možnými barvami listů i květů. Nebo růžové bochánky Mona
nthes polyphylla, dokonale splývající s takřka kolmými stěnami soutěsky Barranco Seco. A také prastarý úkryt pastevců v údolí Valle Brosque, vytesaný přímo ve skále, a porostlý neskutečně početnou kolonií stovek rostlin Monanthes brachycaulos.
Jarní Tenerife jsou ale také kvetoucí euforbie, hadince (Echium), broskvoně, a k tomu barevné louky, nad nimiž jsme jen tiše (a někdy i hlasitě) užasli. Jarní Tenerife je zvláštní směsice vůní, měnící se co chvíli a provázející nás na všech cestách ostrovem. Jarní Tenerife je krásné i z výšky. Zčásti přikryté mraky, valícími se hluboko pod námi, jsme jej měli na pár minut možnost vidět z vrcholu nejvyšší hory Španělska Pico de Teide (3717 m.n.m). Dole u pobřeží bylo 25°Ci více, a tam nahoře kolem bodu mrazu. Fučel silný vítr, z okolní země se valily teplé a smrduté sirné výpary, a hned 
kousek vedle zářily poslední zbytky sněhu. A sotva sto metrů pod vrcholem hory se na kameni vyhřívala ještěrka!Žili jsme v panelákovém městě na břehu Atlantiku, odkud jsme vyráželi na cesty i do míst hodně odlehlých. Všude jsme se dostali s pomocí zdejší veřejné dopravy a pěšky, a nazpět někdy i s trochou štěstí také! Tenerife je ráj pro milovníky nedotčené přírody, sukulentů i exotických rostlin všeobecně. Ráj pro milovníky ticha a klidu, který se tu dá najít nečekaně snadno a rychle.A nádherných výhledů do krajiny, kterým po vroru paní Homolkové říkáváme „panoramata“. Na svých cestách jsme potkávali jen málo poutníků, a někdy jsme třeba za celý den nepotkali vůbec nikoho! Unikli jsme na dva týdny nekonečné české zimě a ocitli se v místech, kde opravdové jaro prakticky nikdy nekončí!
Na úvodním snímku jsem zapózoval u nádherného trsu obřích Aeonium canariense kousek pod vrcholem Roque de Taborno (Anaga). Následuje rozkvetlá louka v pohoří Teno, vysoko nad vesničkou Masca a stejnojmennou soutěskou. Na obrázku č. 3 je jeden z mnoha trsů Monanthes laxiflora, rostoucí na střeše starého domku ve vesničce Teno Alto. Iva na vrcholu Pico de Teide je na předposledním snímku. Rozkvetlá Euphorbia canariensis na poslední fotografii k jaru na Tenerife neodmyslitelně patří.
