Jdi na obsah Jdi na menu
 


KAUDEXÍCI aneb pohádka Z MECHU A KAPRADÍ (TENERIFE 34)

14. 6. 2009

ObrazekVycházku ke skalní stěně Los Organos jsme původně vůbec neměli v plánu. Připadalo nám ale toho dne, že máme spoustu času, a tak jsme dopoledne minuli původní cíl naší cesty město La Orotava a pokračovali zeleným autobusem až na populární turistické odpočivadlo zvané La Caldera. Právě toto místo bývá častým výchozím bodem k turisticky méně náročným vycházkám, vhodným pro rodiče s menšími dětmi nebo starší turisty.
Z rozlehlého odpočivadla k nám doléhal značný hluk a vůně z ohňů, u nichž se obyvatelé Tenerife o víkendech rádi scházejí na mnoha podobných veřejných tábořištích, které jsou rozmístěny po celém ostrově. Byla nám docela zima, protože jsme si neuvědomili, že se nacházíme v nadmořské výšce přes tisíc metrů. Všude vůkol mlha, a krajina připomínající silně tu u nás na Vysočině, ale ještě více v našem milovaném Adršpachu. ObrazekJen hluboko dole bylo vidět jasné, slucem zalité pobřeží a na něm náš panelákový hotel Panoramica Garden. Přestože to bylo vzdušnou čarou více než deset kilometrů, svým tvarem a velikostí byl na pobřeží i z takové dálky nepřehlédnutelný.
Se záplavou sukulentů se v těchto místech nedalo počítat, protože světla zde nebylo zrovna nazbyt, a všude vlhko až běda. Kromě několika plochých růžic Aeonium tabulaeforme a stínomilných sukulentů rodu Aichryson jsme také dlouho na nic pozoruhodného nenarazili. Až na jediném místě se na nás usmálo štěstí v podobě docela nečekané, protože v hustém a vlhkém mechu jsme spatřili tu a tam droboučké listové růžice nám dosud neznámých rostlinek rodu Monanthes!
ObrazekJako všichni ostatní zástupci nevelkého rodu, byli i ti z mechu již dávno po odkvětu. Na rozdíl od jiných druhů tyto rostliny netvořily husté shluky či trsy těl, ale rostly roztroušené či v malých skupinkách, ale vždy soliterně. Dnes už víme, že patří mezi rostliny z okruhu Monanthes brachycaulos, ale tehdy jsme na ně jen nevěřícně zírali! Největším překvapením pro nás bylo, že pod drobnou kompaktní růžicí lopatkovitých lístků se v mechu ukrýval poměrně mohutný kaudex. Nebýt mechu, neměli jsme ho vůbec šanci spatřit, protože by byl zakryt  zeminou. Navíc v blízkém okolí dospělých rostlin čas od času vyrůstaly maličké semenáčky. Titěrné rostlinky už také tvořily maličký kaudex, ještě průsvitný a křehký, na jehož vrcholu vyrůstalo jen několik miniaturních lístečků svěže zelené barvy. Trochu mi ty rostlinky připomínaly semenáčky Dorstenia foetida, které sukulentáři dobře znají z okolí svých odkvetlých rostlin.Obrazek
V bezprostředním okolí  rostlin panovalo vlhké klima, protože voda se srážela na skalách a po nich stékala do zmíněného mechu. Orosené byly po ránu i listy rostlin, které se díky svému povrchu leskly a třpytily. Ten lesk mohl být dílem také způsoben měchýřkovitými buňkami, které vystupují u některých druhů rodu Monanthes na povrch listů, aby rostlinkám pomáhaly s vodozásobou.
Kaudexy  rostlin jsou zmenšeninami těch, které kaktusáři znají jako „řepy“ svých oblíbenců z rodů Lophophora či Ariocarpus. Dá se bez nadsázky říci, že se jedná o kořeny řepovité, v literatuře  např. u druhu Monanthes minima uváděné také jako „mrkvovité“. ObrazekPrůměr řepy dosahuje asi poloviny až dvou třetin průměru listové růžice, vyrůstající z jejího vrcholu. U mladých semenáčků je pak podzemní část dokonce širší než ta zelená nad zemí!
V literatuře je uváděna s výrazněji tlustými kořeny právě jen zmíněná Monanthes minima, ale jsou jimi vybaveny i rostliny z okruhu Monanthes brachycaulos. Pěstitelé kaudexů jsou zvyklí na setkání s mnohem vetšími rostlinami, a při manipulaci s nimi nemusejí být nijak zvlášť opatrní. Nad tímto miniaturním kaudexem by mohli zajásat především okenní pěstitelé, protože právě toto jsou rostliny správných parametrů, kterých mohou i na úzkém parapetu běžného bytu pěstovat kolik se jim zachce.
Rostlinky vedeme pod dočasným názvem Monanthes sp. Los Organos (podle skalní stěny, tyčící se nedaleko místa jejich nálezu), a ze všeho nejvíce mi svým vzhledem i velikostí  připomínají trpasličí australské rosnatky (Drosera), které jsme kdysi dávno pěstovali, a jejichž gemmy (rozmnožovací tělíska) jsme si nechali posílat až z Austrálie od zdejšího pěstitele a znalce Allena Lowrieho. Tvar listů a velikost rostlin jsou v podstatě stejné, jen povrch těchto z Tenerife pokrývají namísto tentakulí (žláznatých lapacích orgánů) zmíněné bublinové (měchýřkovité) buňky. Podobné rostliny jsme nalezli i na dalších místech ostrova Tenerife, ale každé měly trochu odlišnou stavbu listů.
V kultuře se rostlinky chovají zatím vcelku bezproblémově. Dostaly nejmenší květináčky o rozměrech 4x4cm, v nichž mají dostatek místa k dalšímu vývoji, a zároveň minimum substrátu, který tudíž stačí rychle po zálivce vyschnout. Co nejmenší nádoby proto, abychom se mohli snažit vypěstovat rostlinky alespoň trochu se podobající těm z přírody. Obrazek
Zaléváme je v mírných dávkách většinou jednou týdně. Na vodu reagují vcelku spontánně, a proto je opatrnost při jejich zalévání na místě! Druhý den po zálivce se růžice výrazně zvětší, aniž by byl narušen jejich kompaktní tvar. Poté se pomalu a postupně vrací takřka k původním rozměrům. Protože víme, z jakých přírodních podmínek pocházejí, nalezly své místo v přistíněné části skleníku. Je otázkou, jak dlouho a zda vůbec jim vydrží ty nádherně ztloustlé podzemní orgány, protože v kultuře při pravidelné zálivce a podstatně výživnějším substrátu vlastně budou pro rostliny postrádat svůj původní smysl a účel.
Dalším zajímavým sukulentním druhem, který jsme na této nenáročné vycházce borovými lesy spatřili, bylo Aeonium spathulatum. Jedná se o drobný druh, který na Tenerife roste pouze na malém území, a také na trojici nejmenších Kanárských ostrovů a na Gran Canarii. Drobné keříčky (20-25cm) této rostliny jsme pozorovali pouze na dvou od sebe nepříliš vzdálených místech, kde rostly vždy ve společnosti zmíněných kolonií Monanthes.
Ve vycházkovém tempu jsme obkroužili malý okruh, a vrátili se k autobusové zastávce, ležící asi kilometr pod odpočivadlem La Caldera, z něhož jsme ráno vycházeli. Byla neděle, a tedy čas na sváteční oběd. Dole pod námi v nádherném městečku La Orotava právě vrcholila fiesta.
Na úvodním snímku je pohled z vyhlídky u odpočivadla La Caldera. Ta useklá krychle úplně vlevo je náš hotel Panoramica Garden, vzdálený vzdušnou čarou asi 10 kilometrů. Na druhé fotografii je Aeonium spathulatum, jehož výskyt předznamenával mnohem zajímavější a zcela nečekané nálezy. Monanthes na třetím snímku patří nepochybně k okruhu M. brachycaulos, stejně jako výrazně odlišné rostliny ze dvou následujících snímků. Ty jsme nalezli v mechu jen o kousek dál. Na závěr pohled na skalní stěnu zvanou Los Organos (varhany), podle níž jsme si provizorně pojmenovali nalezené rostliny rodu Monanthes.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář