sukulenty.estranky.cz

Vycházku ke skalní stěně Los Organos jsme původně vůbec neměli v plánu. Připadalo nám ale toho dne, že máme spoustu času, a tak jsme dopoledne minuli původní cíl naší cesty město La Orotava a pokračovali zeleným autobusem až na populární turistické odpočivadlo zvané La Caldera. Právě toto místo bývá častým výchozím bodem k turisticky méně náročným vycházkám, vhodným pro rodiče s menšími dětmi nebo starší turisty.
Z rozlehlého odpočivadla k nám doléhal značný hluk a vůně z ohňů, u nichž se obyvatelé Tenerife o víkendech rádi scházejí na mnoha podobných veřejných tábořištích, které jsou rozmístěny po celém ostrově. Byla nám docela zima, protože jsme si neuvědomili, že se nacházíme v nadmořské výšce přes tisíc metrů. Všude vůkol mlha, a krajina připomínající silně tu u nás na Vysočině, ale ještě více v našem milovaném Adršpachu. Jen hluboko dole bylo vidět jasné, slucem zalité pobřeží a na něm náš panelákový hotel Panoramica Garden. Přestože to bylo vzdušnou čarou více než deset kilometrů, svým tvarem a velikostí byl na pobřeží i z takové dálky nepřehlédnutelný.
Se záplavou sukulentů se v těchto místech nedalo počítat, protože světla zde nebylo zrovna nazbyt, a všude vlhko až běda. Kromě několika plochých růžic Aeonium tabulaeforme a stínomilných sukulentů rodu Aichryson jsme také dlouho na nic pozoruhodného nenarazili. Až na jediném místě se na nás usmálo štěstí v podobě docela nečekané, protože v hustém a vlhkém mechu jsme spatřili tu a tam droboučké listové růžice nám dosud neznámých rostlinek rodu Monanthes!
Jako všichni ostatní zástupci nevelkého rodu, byli i ti z mechu již dávno po odkvětu. Na rozdíl od jiných druhů tyto rostliny netvořily husté shluky či trsy těl, ale rostly roztroušené či v malých skupinkách, ale vždy soliterně. Dnes už víme, že patří mezi rostliny z okruhu Monanthes brachycaulos, ale tehdy jsme na ně jen nevěřícně zírali! Největším překvapením pro nás bylo, že pod drobnou kompaktní růžicí lopatkovitých lístků se v mechu ukrýval poměrně mohutný kaudex. Nebýt mechu, neměli jsme ho vůbec šanci spatřit, protože by byl zakryt  zeminou. Navíc v blízkém okolí dospělých rostlin čas od času vyrůstaly maličké semenáčky. Titěrné rostlinky už také tvořily maličký kaudex, ještě průsvitný a křehký, na jehož vrcholu vyrůstalo jen několik miniaturních lístečků svěže zelené barvy. Trochu mi ty rostlinky připomínaly semenáčky Dorstenia foetida, které sukulentáři dobře znají z okolí svých odkvetlých rostlin.
V bezprostředním okolí  rostlin panovalo vlhké klima, protože voda se srážela na skalách a po nich stékala do zmíněného mechu. Orosené byly po ránu i listy rostlin, které se díky svému povrchu leskly a třpytily. Ten lesk mohl být dílem také způsoben měchýřkovitými buňkami, které vystupují u některých druhů rodu Monanthes na povrch listů, aby rostlinkám pomáhaly s vodozásobou.
Kaudexy  rostlin jsou zmenšeninami těch, které kaktusáři znají jako „řepy“ svých oblíbenců z rodů Lophophora či Ariocarpus. Dá se bez nadsázky říci, že se jedná o kořeny řepovité, v literatuře  např. u druhu Monanthes minima uváděné také jako „mrkvovité“. Průměr řepy dosahuje asi poloviny až dvou třetin průměru listové růžice, vyrůstající z jejího vrcholu. U mladých semenáčků je pak podzemní část dokonce širší než ta zelená nad zemí!
V literatuře je uváděna s výrazněji tlustými kořeny právě jen zmíněná Monanthes minima, ale jsou jimi vybaveny i rostliny z okruhu Monanthes brachycaulos. Pěstitelé kaudexů jsou zvyklí na setkání s mnohem vetšími rostlinami, a při manipulaci s nimi nemusejí být nijak zvlášť opatrní. Nad tímto miniaturním kaudexem by mohli zajásat především okenní pěstitelé, protože právě toto jsou rostliny správných parametrů, kterých mohou i na úzkém parapetu běžného bytu pěstovat kolik se jim zachce.
Rostlinky vedeme pod dočasným názvem Monanthes sp. Los Organos (podle skalní stěny, tyčící se nedaleko místa jejich nálezu), a ze všeho nejvíce mi svým vzhledem i velikostí  připomínají trpasličí australské rosnatky (Drosera), které jsme kdysi dávno pěstovali, a jejichž gemmy (rozmnožovací tělíska) jsme si nechali posílat až z Austrálie od zdejšího pěstitele a znalce Allena Lowrieho. Tvar listů a velikost rostlin jsou v podstatě stejné, jen povrch těchto z Tenerife pokrývají namísto tentakulí (žláznatých lapacích orgánů) zmíněné bublinové (měchýřkovité) buňky. Podobné rostliny jsme nalezli i na dalších místech ostrova Tenerife, ale každé měly trochu odlišnou stavbu listů.
V kultuře se rostlinky chovají zatím vcelku bezproblémově. Dostaly nejmenší květináčky o rozměrech 4x4cm, v nichž mají dostatek místa k dalšímu vývoji, a zároveň minimum substrátu, který tudíž stačí rychle po zálivce vyschnout. Co nejmenší nádoby proto, abychom se mohli snažit vypěstovat rostlinky alespoň trochu se podobající těm z přírody. 
Zaléváme je v mírných dávkách většinou jednou týdně. Na vodu reagují vcelku spontánně, a proto je opatrnost při jejich zalévání na místě! Druhý den po zálivce se růžice výrazně zvětší, aniž by byl narušen jejich kompaktní tvar. Poté se pomalu a postupně vrací takřka k původním rozměrům. Protože víme, z jakých přírodních podmínek pocházejí, nalezly své místo v přistíněné části skleníku. Je otázkou, jak dlouho a zda vůbec jim vydrží ty nádherně ztloustlé podzemní orgány, protože v kultuře při pravidelné zálivce a podstatně výživnějším substrátu vlastně budou pro rostliny postrádat svůj původní smysl a účel.
Dalším zajímavým sukulentním druhem, který jsme na této nenáročné vycházce borovými lesy spatřili, bylo Aeonium spathulatum. Jedná se o drobný druh, který na Tenerife roste pouze na malém území, a také na trojici nejmenších Kanárských ostrovů a na Gran Canarii. Drobné keříčky (20-25cm) této rostliny jsme pozorovali pouze na dvou od sebe nepříliš vzdálených místech, kde rostly vždy ve společnosti zmíněných kolonií Monanthes.
Ve vycházkovém tempu jsme obkroužili malý okruh, a vrátili se k autobusové zastávce, ležící asi kilometr pod odpočivadlem La Caldera, z něhož jsme ráno vycházeli. Byla neděle, a tedy čas na sváteční oběd. Dole pod námi v nádherném městečku La Orotava právě vrcholila fiesta.
Na úvodním snímku je pohled z vyhlídky u odpočivadla La Caldera. Ta useklá krychle úplně vlevo je náš hotel Panoramica Garden, vzdálený vzdušnou čarou asi 10 kilometrů. Na druhé fotografii je Aeonium spathulatum, jehož výskyt předznamenával mnohem zajímavější a zcela nečekané nálezy. Monanthes na třetím snímku patří nepochybně k okruhu M. brachycaulos, stejně jako výrazně odlišné rostliny ze dvou následujících snímků. Ty jsme nalezli v mechu jen o kousek dál. Na závěr pohled na skalní stěnu zvanou Los Organos (varhany), podle níž jsme si provizorně pojmenovali nalezené rostliny rodu Monanthes.