sukulenty

Icod de los Vinos je rušné pětadvacetitisícové město s nádherným historickým centrem, ležící na severním pobřeží asi dvacet kilometrů západně od Puerta. Icodem jsme na svých cestách projížděli mnohokrát, a někdy nám zdejší autobusák posloužil jako přestupní stanice. Přestože centrum města jsme navštívili již dříve, jakmile se naskytla chvíle čekání na přípoj, vydávali jsme se tam rádi znovu. Samozřejmě že jsme se opět pokochali majestátní nádherou „Drago Milenário“, což je sice ve skutečnosti bylina, ale vzhledem připomínající nádherný strom. Už jsme o něm psali v jednom z pokračování našeho vyprávění před pěti lety (Tenerife 3). Místní obyvatelé mají „strom“ ve stejné úctě jako horu Pico de Teide. Míří k němu také tisíce turistů, a tak není divu, že na nádherném prostranství před kostelem San Marcos už kvůli nim vznikla i miniaturní tržnice lidové tvořivosti, kde si za dvojnásobek ceny jinde obvyklé můžete nakoupit nějaký typicky kanárský produkt, nebo vzpomínku na ostrov, spojenou samozřejmě s „tisíciletým stromem“. Dragu je podle mínění botaniků „jen“ 600 let, což je i tak dost. Místní ale vytrvale věří, že Drago Milenário je staré přes dva tisíce let, a nikdo je nepřesvědčí o opaku.Drago Milenario se stalo poutním místem už dávno, ale na ostrově Tenerife prý kdysi stával podstatně větší exemplář druhu Dracaena draco. Dokonce tak velký, že v dutině jeho kmene byla malá kaple nebo modlitebna. Na vlastní oči ho spatřil ještě Alexander von Humboldt (1769-1859), který se na ostrově na pár dnů zastavil v roce 1799 při své cestě do Latinské Ameriky.
Tentokrát jsme se při jedné ze svých přestupních návštěv rozhodli věnovat kromě pohledu na Drago Milenário také starobylým uličkám Icodu, založeného už roku 1501. Největšího rozmachu ale město dosáhlo v 17-18. století, kdy také vzniklo množství nádherných paláců a honosných domů, tvořících jeho historické jádro. Dole pod městem je přístav a prý i docela slušná pláž, kam se dá dojet autobusem (jako ostatně skoro všude na Tenerife).
Ulice a uličky v Icodu jsou pěkně strmé, pokryté starobylým dlážděním. I za teplých dnů je v nich příjemně chladivo, ale nás vytrvale rozehřívaly pohledy na střechy starých domů, porostlé koloniemi rostlin rodu Aeonium. Rostou ve škvírách mezi taškami takřka z ničeho. Po celý svůj život vystačí s trochou prachu, zaneseného sem povětřím z ulice. Privilegovaní jedinci se uchytí v okapových rýnách, kde si ve dvou centimetrech chudého nánosu užívají opravdového sukulentářského blahobytu. Aeonia zde asi rostou pomaleji než jejich příbuzenstvo v přírodě, ale také tu kvetou, vytvářejí semena a starají se tak o hojnost potomstva, klíčícího pak na všech střechách v širokém okolí. 
Když jsme vystoupali jednou z ulic, ústících na prostranství u kostela s vyhlídkou na prastaré drago, čekalo nás příjemné překvapení. Stál tu další obří exemplář Dracaena draco. Kmen sice neměl tak silný jako Drago Milenário, jehož korunu jsme odtud shora viděli, ale zato byl možná ještě vyšší. Kvůli stabilitě byl na několika místech ukotven, a při pohledu na úpatí jeho kmene nám bylo okamžitě jasné proč. Zde si totiž našli své útočiště obrovské kolonie velkých mravenců, podobných těm, které vídáme i v našich lesích. V kmeni se těm pracovitým tvorům podařilo vytvořit dokonalý labyrint chodeb. Zelená koruna toho kanárského obra byla navíc přizdobena nádherně kontrastními oranžovými plodenstvími, sestávajícími z obrovského množství bobulek.
Dracaena draco se větví teprve když poprvé vykvete. Viděli jsme na svých cestách po ostrově rozkvetlé i metrové rostliny, ale také nevětvené, vysoké třeba i tři nebo čtyři metry. Tento exemplář v horní části Icodu kdysi rozhodně patřil do té druhé skupiny. Pak už rostliny vykvétají každých 10-15 let, a poté se vždy znovu větví. Když se podíváme do koruny icodských obrů, je nám jasné jak staré ty rostliny musí být a jak dlouho zde statečně odolávají povětrnostním vlivům. Naštěstí se mnoho hezkých exemplářů dochovalo ve městech, protože v přírodě je situace už mnohem horší. Mluví se řádově jenom o stovkách rostlin. Pár jsme jich měli možnost vidět v okolí Chamorgy, ležicí na severovýchodě ostrova. Když jsme sešli zpátky dolů a naposledy se rozloučili s památným Drago Milenário, padla nám do oka neuvěřitelná (alespoň pro mne) botanická zajímavost, rostoucí v parku kousek od kostela. Palma zde stojící měla zcela odlišný a hodně zvláštní kmen. Teprve když jsme se k němu přiblížili, bylo nám jasné, že se jedná o kristátního (nebo monstrozního) jedince. Zatímco u kaktusů nebo listových sukulentů se s touto růstovou odchylkou setkáváme docela často, mezi palmami to bylo úplně poprvé.Kdybychom nespěchali na autobus, mohli jsme se možná v ulicích Icod de los Vinos potkat ještě s nejedním botanickým překvapením. I tak jsou ale hodiny strávené v tomto městě pokaždé příjemným osvěžením. V ulicích Icodu na nás dýchá atmosféra starých časů, a pro amatérské botaniky jsou zároveň i nezvyklou botanickou zahradou. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe.Na úvodním snímku je Drago Milenário, botanická chlouba města Icod de los Vinos i celého ostrova Tenerife. Na druhém další velké drago, ukryté jen kousek výše mezi obytnými domy. Na třetím obrázku je jeho koruna s plodenstvími. Na dalším snímku pak jedna z desítek střech v Icodu, porostlých koloniemi rostlin rodu Aeonium. Závěrečná dvojice fotografií patří kristátní (nebo monstrózní?) palmě, rostoucí nedaleko vyhlídkového prostranství u kostela San Marcos.