sukulenty.estranky.cz

Monanthes polyphylla pěstujeme už nějakých patnáct let, a rostlinky s drobnými kulovitými těly se za tu dobu staly neodmyslitelnou součástí naší sukulentářské sbírky. V pohodě rostou i na přistíněném místě skleníku, na přelomu jara a léta každoročně kvetou s železnou pravidelností, a množí se stejně snadno jako pěstují. Jedná se o rostlinu, která vyžaduje určitou dávku pěstitelského citu, aby vypadala trochu k světu, a alespoň částečně se přiblížila svému přírodnímu vzhledu. Článek o úskalích jejího pěstování naleznete na našich stránkách i s fotografiemi rostlin v nejrůznějších obdobích roku. Dnešní článek je sice také o této rostlině z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae), ale v trochu jiné podobě.
Při našich podzimních toulkách po ostrově Tenerife jsme samozřejmě na Monanthes polyphylla také narazili, a to hned na několika místech v pohoří Teno. Ačkoliv jsme se díky údajům v literatuře domnívali, že kolonie drobných rostlinek budeme nacházet pouze na alespoň trochu přistíněných místech, skutečnost byla jiná. Někdy dávala za pravdu údajům v literatuře, jindy rostla Monanthes polyphylla v místech, kde si stínu příliš neužila. Zatímco ve vyšších polohách jsme rostliny nacházeli spíše ve skalních štěrbinách, částečně chráněny proti slunečním paprskům, směrem k pobřeží se situace výrazně měnila. Bochánky Monanthes polyphylla zde často rostly společně se sluníčko milující Monanthes laxiflora, jejíž bílé listy nelze ve zdejší přírodě přehlédnout. Často jsme drobnější příbuzenstvo nalezli pouze díky hustým a rozměrným trsům této světlomilné rostliny, na jejíchž listech voskovitá vrstva vytváří často nádherné kresby.
Oba druhy rostly na skalách těsně vedle sebe, a vzhledem k úžasnému vybarvení listů Monanthes laxiflora bylo jasné, kolik světla na této lokalitě bývá. Občas s těmito dvěma druhy rostl ještě třetí zástupce rodu Monanthes, na jehož přesnější určení si bez květů netroufám (z okruhu M. brachycaulos). Na dvaceti centimetrech tady rostla trojice rostlin, o jejichž naprosto odlišných nárocích bylo už napsáno víc než dost. Připadalo mi, že Monanthes polyphylla si na těchto exponovaných místech vynahrazovala přebytek světla alespoň růstem v polštářcích mechu nebo lišejníků, do nichž se drobná těla v období sucha mohla docela dobře schovat. Navíc tento podklad zajišťuje alespoň minimální zásoby vláhy, pochytané z častých mlh, které jsou nedílnou součástí zdejšího klimatu.
Monanthes polyphylla jsme v pohoří Teno viděli v nejrůznějších podobách, lišících se vzájemně velikostí kulovitých těl i zbarvením listů. Lze očekávat i nějaké odlišnosti ve stavbě i barvě květů, o nichž se hodláme v praxi přesvědčit někdy v budoucnu.
Výrazně odlišné rostliny jsme však nalezli docela náhodou přímo ve vesnici El Palmar, ležící ve stejnojmenném údolí, sevřeném z obou stran hřebeny pohoří Teno. Už při jedné z předešlých výprav do pohoří Teno jsme zdálky (či spíše výšky) spatřili tři výrazné tmavé pruhy, táhnoucí se od vrcholu kopce směrem dolů až k prvním domkům vesničky El Palmar. Teprve o pár dnů později nás cesta zavedla stejným údolím až přímo k jakýmsi již nefunkčním lomům, v nichž se s největší pravděpodobností těžil sopečný tuf neuvěřitelně tmavého zbarvení. Kolmé stěny zde měly tmavě hnědou, a místy i skoro černou barvu. O dlouhé absenci strojů a lidské práce svědčily porosty agáví, které postupně zabíraly  prostory uvolněné těžbou.
Některé přístupové cesty do lomů byly zataraseny branami, jiné sice volné, ale opatřené výstražnými tabulkami. Nemáme ve zvyku lézt kam nesmíme, a tak jsme se věnovali botanickému průzkumu pouze po okrajích celého areálu. Na jeho kolmé stěny bychom se beztak neměli šanci dostat, a tak jsme alespoň pořídili několik přibližovacích fotografií. V absolutně pustém terénu totiž rostlo poměrně pestré sukulentní společenství, v němž převažovaly ploché růžice Aeonium tabulaeforme nad ostatními zástupci rodu, kteří s dlouhými a silnými stonky neměli ve skalách přece jenom tolik šancí na pořádné ukotvení. Kontrast se zelenými rostlinami tvořily husté trsy sněhobílé Monanthes laxiflora, která zde byla k vidění v opravdu hojném počtu.
Náš nález dne se ale konal docela při zemi. Byl ojedinělý, protože jsme po jeho uskutečnění pěčlivě prohledali celé okolí a již nic pdobného nenalezli. Podle zbytků  květních stvolů jsme si troufli považovat nalezené polštářky droboučkých těl za Monanthes polyphylla. Právě tento druh se totiž odlišuje od podobné Monanthes pallens nárůstem květních stvolů z růstových středů takřka kulovitých těl.
U těchto rostlin jen několik největších těl dosahovalo průměru 5-6mm, zatímco ostatní byla ještě menší! Celý velký trs těchto droboučkých bochánků měřil sotva několik centimetrů, a jednotlivá těla v něm byla poskládána s takovou důkladností, že bylo jen velice obtížné rozeznat  kde jedno končí a druhé už začíná. Kolonie těchto drobných rostlinek byla sotva metr nad zemí, zatímco další sukulentní vegetace na stejné stěně se vyhřívala na slunečných místech až o dva či tři metry výše! Proto nám z tohoto tmavého kouta lomu zůstala jediná trochu snesitelná fotografie nekorunovaného krále trpaslíků z El Palmar.
Nikde jinde jsme už podobný typ Monanthes polyphylla nenalezli, ani nic svou velikostí se přibližujícího tomuto prazvláštnímu nálezu. Při naší příští výpravě na Tenerife určitě tento komplex skalních lomů navštívíme znovu, protože až doma z fotografií jsme si uvědomili o jak bohaté sukulentářské naleziště se jednalo. Protože jiné rostliny v té uměle vytvořené pustině nemají příliš šanci na úspěch, i drobné sukulenty zde lze celkem v pohodě nalézt, zatímco v přirozené skalní vegetaci by nález podobně titěrných rostlinek Monanthes polyphylla byl dílem neuvěřitelné náhody. Otázkou zůstává, zda drobné rozměry těchto rostlin nejsou způsobeny pouze jejich výskytem na kolmé lávové stěně, kde rostly v podstatě bez jakéhokoliv substrátu.
Úvodní snímek je pohledem do údolí El Palmar z průsmyku Tabaiba, a jsou na něm patrné mohutné rýhy po těžbě, v jejichž těsné blízkosti jsme nalezli malou kolonii miniaturní formy Monanthes polyphylla. Následují dva pohledy do kaňonů, které technika vyhloubila do kopce nad vesničkou El Palmar. Na čtvrté fotografii je kolonie miniaturních rostlinek Monanthes polyphylla v kolmé skalní stěně. Sukulentního porostu nejsou ušetřeny ani staré důlní budovy, jak můžete vidět na příkladu Aeonium urbicum z pátého snímku. Na závěr ještě jeden pohled do údolí El Palmar se stejnojmennou vesničkou, doly a přímořským městem Buenavista del Norte v pozadí.