sukulenty

Ještě chvilku zůstaňme v pohoří Teno, rozkládajícím se v severozápadní části ostrova Tenerife. Teno patří k nejstarším geomorfologickým útvarům na ostrově, a zejména jeho západní část je ukrutně krásná divočina, v níž se střídají nejrůznější typy krajiny stejně rychle jako šedivé mraky a mlha s blankytně modrou oblohou a hřejivým sluníčkem na ní. Až na několik výjimek (např. Velká Gala) nepřesahují hřebeny pohoří Teno tisícimetrovou hranici. Přesně na ní se ustálil Baracán (rovných 1000 m.n. m.). Těsně pod jeho vrcholem už jsme byli před pěti lety, ale podzimní mlhy nám tehdy dokonale ukryly drtivou většinu té přírodní krásy, kterou zde lze spatřit za slunečného počasí. Když jsme se tentokrát poprvé po hřebeni Cumbre de Masca blížili k průsmyku La Tabaiba, vrchol Baracánu proti nám byl opět ještě ponořen v hustých a zlověstně šedivých mračnech. Návštěvu sukulentního ráje pod vrcholem Baracánu už bychom beztak toho dne nestihli, takže jsme ji nakonec odložili až na předposlední den naší dovolené. Podle oblohy ráno v Puertu byla naše šance na reparát tak padesát na padesát, ale nakonec vše dobře dopadlo! Jen trasu mezi průsmykem La Tabaiba a vesničkou Teno Alto jsme tentokrát šli opačným směrem než tehdy.
K dobrému začátku cesty napomohl už ochotný řidič zeleného autobusu, který nám bez problémů zastavil přímo v průsmyku La Tabaiba, ačkoliv tam není zastávka, a ještě nám k tomu popřál příjemnou cestu! Opět zde bylo rušno, takže jsme se zprvu doslova prodírali zástupem fotekchtivých turistů. Na rozšířené silnici v prudké zatáčce tentokrát dokonce stály dva autobusy, vezoucí své pasažéry buď na start pochodu soutěskou Barranco de Masca, nebo na okružní cestu ostrovem.
Stoupali jsme vzhůru kamenitým terénem a od samého začátku si náležitě užívali všeho, co nám bylo před pěti lety díky počasí zapovězeno. Především nádherných výhledů. Jak zpátky do úrodného údolí El Palmar se stejnojmennou vesnicí uprostřed, ale především do údolí na druhé straně průsmyku, které minule zahalovala hustá mlha. Tentokrát sluníčko nádherně nasvítilo vesničku Los Carrizales, ležící ve zmíněném údolí, a počasí nám dokonce umožnilo spatřit ostrov La Gomera. 
Kamenité terasy pod vrcholem Baracánu nás uchvátily již minule. Opět nás tady čekala záplava Monantes pallens ve všech stadiích kvetení i přípravy k němu. Aeonia s nádherně vybarvenými listy a tlustými kmeny, vyrůstající přímo z prasklin skal. A samozřejmě všudypřítomný oranžový lišejník, jehož výskyt je zárukou, že Monanthes pallens i Aeonium haworthii rostou v hojném množství všude kolem!
Ještě než jsme odjížděli na Tenerife, vedli jsme hojnou korespondenci s milovníkem sukulentů Otakarem Melicharem. Ten už Tenerife navštívil sedmkrát, hodně toho na ostrově viděl, a především si toho ze zdejších cest mnoho pamatuje. Když jsem se ho úplně na závěr ptal, jaké místo mu z Tenerife utkvělo v paměti nejvíce, vyjmenoval mi jich hned několik. Mezi jeho intenzivními zážitky nechyběla kvetoucí Euphorbia atropurpurea. Přestože mi ta kytka (nebo spíše malý strom) nikdy nepřipadala příliš atraktivní, uvědomil jsem si díky panu Melicharovi, že zas až tak běžná není. V městských parcích a na záhonech před domy jich totiž na Tenerife roste možná mnohem více než v samotné přírodě. 
O čem psal jsem si uvědomil teprve ve chvíli, kdy jsem kvetoucí stromky Euphorbia atropurpurea poprvé spatřil. A také jsem si vzpomněl na starou pravdu, že i sebeobyčejněji vyhlížející kytka je nádherná, pokud roste v přírodě, do níž patří. Když je nakonec ještě zarámována nádherným přírodním obrazem, jak se to poštěstilo nám nedaleko vesničky Teno Alto, pak je to opravdová sukulentní paráda se vším všudy!
Euphorbia atropurpurea je endemitem ostrova Tenerife. Ani zde ale neroste nikterak hojně. Je možno ji nalézt především v Tenu, ale také v pohoří Anaga, ležícím na opačné straně ostrova.  Podle údajů v literatuře roste ve výškovém rozmezí od 300 do 1200 m.n.m., a lze ji spatřit výhradně ve vnitrozemí ostrova! Keříky E. atropurpurea dosahují výšky až 150cm, a její silné hnědé větve jsou zdobeny až 15cm dlouhými listy pouze ve svých koncových partiích. Opravdovou ozdobou této rostliny jsou červená cyathia (květy), bohatá na nektar. Barva květenství tento druh spolehlivě odlišuje od veškerého příbuzenstva z rodu Euphorbia, mnohdy si i vzájemně dosti podobného. Podobnou barvou cyathií se může z kanárských euforbií pochlubit snad jen Euphorbia bravoana, která však roste výhradně na sousedním ostrově La Gomera! Euphorbia atropurpurea kvete v přírodě nejčastěji v březnu a dubnu, takže v pohoří Teno jsme se tentokrát ocitli v ten správný čas!
Skupinku rostlin E. atropurpurea jsme nalezli v nádherné krajině, která se před námi otevřela po sestupu z hřebene Baracánu. Blížili jsme se k vesnici Teno Alto, kterou jsme před pěti lety zažili zahalenou v husté mlze. Ta se nad jejími domky vznášela  i tentokrát, ale viditelnost v místech výskytu euforbií byla báječná. Připadali jsme si i tady jako opilci, kteří mají z minula okno, a nic si nepamatují. Vše kolem nás jsme viděli v podstatě poprvé, ačkoliv jsme tudy procházeli již podruhé!
Pestrobarevné louky byly místy posety světlými balvany. U jednoho z nich jsme spatřili první keřík Euphorbia atropurpurea, a hned kousek od něj rostly další. A široko daleko už žádné jiné! Někteří jedinci již dosahovali takřka maxima velikosti, uváděné v odborné literatuře, jiní měli na výšku sotva čtyřicet centimetrů. Kvetly nebo nakvétaly ale úplně všechny rostliny. Byl to opravdu zážitek, a obrovské lákadlo k fotografování. Mnohokrát jsem si v té chvíli vzpomněl na Otakara Melichara a jeho slova!
Teno Alto jsme už nalezli opět v mlze, i když ani zdaleka ne v tak husté, jako před pěti lety. Bar na návsi byl otevřený a  voněla z něj kozí pečínka. Centrem vesničky, kam sice vede asfaltová silnice, ale nejezdí vůbec žádný autobus, zrovna hnali obrovské stádo koz.  Zvuk jejich zvonců dokresloval poklidnou venkovskou atmosféru tohoto místa, jehož okolí určitě stojí za důkladnější průzkum. My jsme se odtud po krátkém občerstvení vydali nečekaně bizarní krajinou směrem k chodníku Risco, po němž jsme měli v plánu sestoupit dolů až na okraj Buenavista del Norte. Ale o tom zase až někdy jindy.
Obr.č.1 - hřeben Baracánu ještě v husté mlze, č.2 - vesnička Los Carrizales, utopená mezi stráněmi pohoří Teno, č.3 - Monanthes pallens a oranžový lišejník prostě na Tenerife patří k sobě, č.4 - a Aeonium haworthii roste zaručeně někde poblíž!, č.5 - Euphorbia atropurpurea v krásné krajině nad Teno Alto, č.6-7 - a stejná rostlina zblízka, č.8 - a ještě jedna menší, rostoucí o kousek vedle, č.9 - za rohem už nás čeká Teno Alto!