sukulenty

Některé trasy po ostrově Tenerife jsme měli naplánovány už dlouho dopředu, jiné zůstávaly do poslední chvíle s otazníkem. K těm druhým patřila  i návštěva údolí Valle Brosque, táhnoucímu se z centrálního hřebene pohoří Anaga až téměř k hlavnímu městu Santa Cruz. V období právě propukající cestovní horečky nám totiž přišla fotografie zvláštních sukulentních miniatur, kterou nám poslal pěstitel sukulentů a světoběžník Otakar Melichar. Ty droboučké rostlinky z Valle Brosque na jeho fotografii byly alespoň pro mne botanicky naprosto nezařaditelné. Sice se svojí stavbou trošičku podobaly sukulentním trpaslíkům (a mým velkým oblíbencům) rodu Monanthes, ale nikoliv už některému konkrétnímu z devíti známých druhů. Moc jsem zatoužil tu kolonii zvláštních rostlinek spatřit na vlastní oči. Dokonce jsem se na ně možná těšil více než na všechny známé druhy sukulentů, které na nás na Tenerife čekaly.
Pan Melichar mi v rámci vcelku čilé korespondence předal spoustu cenných informací a poznatků ze své cesty tímto nádherným údolím. Bylo tedy rozhodnuto. Jeho upřesnění onoho vzácného nálezu neznámých (pro něj i mne) sukulentních (bez pochyb) rostlin znělo asi tak, že je máme hledat (jehla i seno připraveno) těsně pod úrovní ceropegií, čímž měl na mysli porost Ceropegia dichotoma. S touto birazní rostlinou s ještě bizarnějšími květy jsme se vzácně setkávali během naší předchozí cesty po Tenerife na několika málo místech pohoří Teno. Tehdy se ale opravdu jednalo spíše o ojedinělé nálezy. Páně Melicharova slova však naznačovala, že ve Valle Brosque tvoří Ceropegia dichotoma patrně celé pásmo, což se nakonec ukázalo být skutečností.
Než jsme ale k nádherným lánům Ceropegia dichotoma dorazili, potkali jsme cestou spoustu jiných botanických zajímavostí. Když jsme ráno přestupovali na autobusáku v La Laguně do spoje, jedoucího po hlavním hřebeni pohoří Anaga, válela se nad ním ještě tmavá mračna a hustá mlha. Vystupovali jsme v Casas de la Cumbre. Je to sice jen pár domků, ale zato roztroušených na velkém prostoru. Otakar Melichar nám ještě před odletem sdělil, kde přesně máme vystoupit a kudy se poté vydat do údolí Valle Brosque. Trochu jsme cestou panikařili, a ve chvíli kdy jsme našli odvahu zeptat se řidiče, ten okamžitě dupnul na brzdy. Dveře autobusu vedle něj se otevřely a on nám s úsměvem ukázal na dřevěný kůl vedle krajnice, na němž byla značka s pochodujícím panáčkem, provázející nás  na všech našich cestách po ostrově. Poděkovali jsme a vydali se po strmých dřevěných schůdcích vstříc cestovatelským zážitkům a dalšímu příjemnému botanickému dobrodružství.
Jižní svahy pohoří Anaga mají úplně jiný charakter než ty severní. Je tu více sucho, a sukulentní vegetace na většině toho území válcuje všechno ostatní. Také tu není tolik stínu, a vše tudíž nepůsobí tak zeleným dojmem. Jak klesáme níže a níže, vzpomínám na slova pana Melichara o rostlinných úrovních. Nejdříve nezbytná daň v podobě stinného vavřínového a vřesovcového lesa s občasnými výhledy do okolní krajiny. A pak už hojnost jednoho druhu aeonií na skalních stěnách podél cesty, střídaná během chvilky četnými koloniemi druhu úplně jiného, zatímco po tom původním nebylo ani památky. K mé velké radosti jsme od samého počátku naší cesty údolím Valle Brosque na mnoha místech pozorovali malé kolonie Monanthes brachycaulos. Joël Lodé ve své knize o sukulentech Kanárských ostrovů uvádí tento druh jako M. brachycaulon, ale v oficiálním indexu botanických jmen je na konci také „s“. Pan Lodé také uznává více druhů tohoto rodu, protože mnohé poddruhy považuje za druhy samostatné. Rostliny z údolí Valle Brosque by podle jeho systému měly patřit k okruhu Monanthes brachycaulos a Monanthes wildpretii. Tvoří drobné přízemní růžice, většinou soliterní. Obvykle jich bývají jen malé kolonie, nacházející se nejčastěji v místech s mechovým porostem. Podobné prostředí jsme již před pěti lety pozorovali na opačné straně ostrova v Los Organos (v kopcích nad La Orotava). Mech je schopen po delší dobu zadržovat vodu z častých mlh i vzácných dešťů, což je pro trpaslíky rodu Monanthes obzvlášť důležité, protože postrádají klasické sukulentní orgány. Ty jim pouze částečně nahrazují bublinové buňky na povrchu listů, které byly patrné i na neznámých rostlinách z fotografie pana Melichara.
V jedné části naší cesty převládaly červenohnědé skály, porostlé občas bochánky mechu. Právě tam jsme spatřili ve skalách vytesané primitivní obydlí. Možná pochází ještě z doby původního osídlení Guanči, ale spíše se bude jednat o uměle vyhloubené úkryty pro místní pastevce. Každopádně zde tato skalní obydlí patrně existují už desítky, a možná i stovky let. Když jsme tedy spatřili vydlabaný vchod a okna, zvědavost nám nedala. Uvnitř skalního obydlí byly jen obyčejné pracovní nástroje a hromádka písku. Zato jeho vnější stěny zdobil porost  z největších kolonií Monanthes brachycaulos, jaké jsem kdy viděl. Stovky miniaruních růžic nejrůznějších barev a odstínů, stovky typických sluníčkových květů nejrůznějších tónů. A mezi tím vším král Valle Brosque, trůnící v mechovém bochánku jako vzácná medaile na zeleném sametu. Málokdy nabídne příroda tak krásný objekt, přímo vybízející k pořízení fotografie. Sahal jsem na mech kolem toho miniaturního díla přírody. Byl krásně vlhký, ačkoliv všude kolem panovalo sucho jako v peci.V údolí Valle Brosque jsme také na několika místech spatřili nádherně vybarvený rozchodník Sedum rubens. Kromě Fuerteventury a Lanzarote roste na všech zbylých pěti Kanárských ostrovech. Ve východní polovině ostrova Tenerife, kde jsme se právě nacházeli, je ale spíše vzácností. Hlavní oblasti výskytu této droboučké rostliny se nacházejí především v pohoří Teno na opačné straně ostrova. Tam jsme jich také viděli na svých cestách nejvíce, ale ani zdaleka ne tak krásných jako právě tady.
A pak už jsme zbystřili pozornost, protože všude kolem nás se začaly objevovat mohutné trsy Ceropegia dichotoma. Některé rostliny se ke kvetení teprve připravovaly, jiné již kvetly a na mnoha z nich byly k vidění plody, podobné hnědým luskům. Správně se jedná o měchýřky, ale mně i dalším pěstitelům sukulentů prostě připomínají lusky.Ceropegie v tomto pásmu opravdu dominovaly, a naše pohledy proto pátraly po okolí, zda nespatříme ony záhadné sukulentní trpaslíky z fotografie pana Melichara. Bohužel se tak nestalo. Je dost možné, že ty rostlinky vypadají v různých obdobích roku zcela jinak, nebo je prostě a jednoduše vyplavil přívalový déšť, který právě v této oblasti v posledních deseti letech opakovaně napáchal obrovské škody, když sebou voda z něj brala vše, co jí stálo v cestě.
Další zajímavostí údolí Valle Brosque byly obrovské porosty vysokých trav. Místy dominovaly v krajině okolo nás, a o prostor bojovaly vlastně jen s všudypřítomnými opunciemi. A pak najednou trávy zmizely, a vládu v suché spodní části údolí začala přebírat Euphorbia canariensis. Dorazili jsme až k nádherným tůňkám s čistou vodou plnou žab. Jeden z místních skokanů nám dokonce ochotně zapózoval, což bývá u jejich českého příbuzenstva něco naprosto nevídaného. Vody tu bylo málo. Představovali jsme si, jak to tady musí být krásné v předjaří, kdy se tudy valí proudy vody z okolních strání. S obavami na ně asi naopak hledí majitelé zdejších usedlostí, k nimž jsme zanedlouho dorazili. Domky jsou v údolí roztahané daleko od sebe, a tu a tam se mezi nimi objevila i hospůdka, lákající nás vůněmi kanárské kuchyně.Odolali jsme však všem svodům, a rozhodli se dát přednost krátké návštěvě hlavního města a zevlování na zdejších bulvárech a v kavárnách po okrajích nádherných parků. Procházeli jsme začínající civilazací snad hodinu, než jsme dorazili na zastávku autobusu. Z Maria Jimenez to do centra hlavního města jezdí každou chvíli. Z divokého údolí Valle Brosque, kde jsme za celý den potkali pouze trojici turistů, jsme se rázem ocitli přímo v rušném Santa Cruz. V městě plném nádherných parků, kde všechno bují a kvete. Ve městě plném příjemných kaváren, kde najdete klid a osvěžení, aniž by jste museli opustit exotickou zeleň ze všech kontinentů.
Nad hlavami nám poletovali australští papoušci, kteří tu dokonale zdomácněli. Hodují na semenech lahvových stromů rodu Brachychiton, a musejí si nutně připadat jako doma u protinožců.  Po dobré kávě se odhodláme také nalézt pár semínek, ale pestrobarevní opeřenci tady pro nás nenechali téměř nic. A to málo, co jsme přece jenom našli, právě nyní klíčí doma za oknem ve vlhkém lignocelu! Domů do Puerta jsme se vraceli až za setmění.
Obr.č.1 - Valle Brosque, č.2 - sukulentní trpaslíci Monanthes brachycaulos, č.3 - skalní obydlí, č.4 - náš malý král Valle Brosque, č.5 - Sedum rubens s poupaty, č.6 - Ceropegia dichotoma, č.7 - „lusky“ stejné rostliny, č.8 - tůňky v dolní části Valle Brosque, č.9 a skokan v jedné z nich, č.10 - neznámé miniaturní rostliny ve Valle Brosque na fotografii Otakara Melichara, jemuž za její zapůjčení moc děkujeme!