sukulenty.estranky.cz

Husté keříčky Aeonium haworthii můžete v přírodě spatřit jen na Tenerife, a to ještě pouze v jeho severozápadní části. Centrem výskytu této velice dekorativní a v kultuře už poměrně často pěstované rostliny je pohoří Teno. Na svých toulkách po ostrově jsme ho navštívili opakovaně, a pokaždé jsme se s touto rostlinou setkali. Dokonce v tolika nejrůznějších podobách, že jsme jen těžko byli schopni uvěřit, že se stále ještě jedná o tutéž rostlinu z čeledi Crassulaceae (tlusticovité).
Rostliny na jednotlivých lokalitách se lišily velikostí listových růžic, výškou keříků, ale především neuvěřitelně pestrým zbarvením tuhých, dužnatých listů. Variabilita byla patrná i na jednotlivých lokalitách, kde nedaleko sebe rostly dva barevně zcela odlišné typy rostlin. V literatuře je často uváděno, že Aeonium haworthii roste od pobřeží oceánu až do nadmořské výšky kolem 1000 metrů. Na svých cestách pohořím Teno jsme se měli možnost přesvědčit, že nejčetnější jsou keříky této rostliny v rozmezí 500-1000 metrů, výše už příliš nerostou, a se zmenšující se nadmořskou výškou jich rapidně ubývá. V nižších polohách jsme se s nimi setkávali pouze ojediněle, a nikdy se nejednalo o větší kolonie rostlin, na jaké jsme byli zvyklí v horách.
Protože jsme Aeonium haworthii léta pěstovali, a dokonce se snažili přetvořit rostliny na stromečky, pamatuji jak těžké je bylo ukotvit v nádobách. Mají totiž mělký kořenový systém, a díky masitým listům zároveň poměrně těžké koruny. Po přesazení jsme rostlinám poskytovali nejrůznější opory v podobě kamenů, které jsme až mnohem později odstraňovali. Proto mne překvapilo, jak bravúrně se Aeonium haworthii vyrovnává s ukotvením ve skalnatých stěnách pohoří Teno.
Svými kořeny zde keříky prorůstají i zcela nepatrnými škvírami mezi kameny, nebo prasklinami v nich. Čas od času je sice vidět trs růžic, který vyplavila voda z občasných dešťů ve spojení s prudkým větrem, který zde bývá mnohem častější. Většinou jsme ale viděli nádherné keře pevně ukotvené v kamenitém terénu. Když jsou listy v růžicích výrazněji zbarveny, bývají rostliny viditelné už z velké dálky. Stane se, že v Tenu narazíte na tak rozměrnou kolonii rostlin, že připomíná obrovskou sukulentní peřinu. Na jednu takovou soustavu velkých rostlin jsme narazili těsně pod hřebenem Baracán v nadmořské výšce takřka 1000 metrů. Rostliny byly vzájemně tak dokonale prorostlé, že tvořily na první pohled zcela homogenní celek fascinujícího vzhledu. Ačkoliv se u rostlin nenechávám fotit příliš rád, v zájmu ilustrace jejich velikosti jsem čas od času ochoten udělat výjimku. Tak jako u těchto obřích ploch, tvořených stovkami drobných (5-7cm) růžic.
Listy Aeonium haworthii jsou sice drobné, ale silně dužnaté. Jejich základní zbarvení bývá sytě zelená s okraji zbarvenými v nejrůznějších odstínech červené a fialové. Listy jsou po obvodu jemně zubaté. Keříčky dosahují podle údajů v literatuře výšky 15-25 centimetrů, ale pokud jsou nuceny prodrat se ke slunci třeba hustou trávou, jejich výška bývá klidně i půl metru.
Největší výskyt Aeonium haworthii jsme zaznamenali v pohoří Teno především v jeho okrajové části v severozápadním cípu ostrova (nad městem Buenavista del Norte). V monografii Rudolfa Schulze o rodu Aeonium jsou na mapce výskytu dvě místa, vzdálená od sebe snad úplně nejvíce jak je to na ostrově Tenerife možné. Druhý ostrůvek s výskytem A. haworthii je na mapce vyznačen na opačné straně ostrova v okolí města San Andrés. Turisté tuto oblast znají spíše díky známé pláži Las Teresitas, pokryté pískem dovezeným ze Sahary.
Na internetu jsem viděl obrázky rostlin z této severní lokality. Byly takřka celé růžovofialové, jinak svým vzhledem připomínaly klasické rostliny A. haworthii. Autory těchto skvělých francouzských stránek (www.aeonium.info) jsou rostliny z lokality u města San Andrés označovány jako Aeonium volkeri! Takový název jsem ale ve zmiňované monografii R. Schulze hledal marně. Systematika rostlin mne příliš nezajímá, protože jsem především pěstitel, ale tohle všechno píši z jiného důvodu. My jsme totiž na několika místech v okolí průsmyku Tabaiba v pohoří Teno narazili také na rostliny celé růžovofialové v nejrůznějších odstínech. V kombinaci se suchou trávou a skalami porostlými lišejníky patřily k tomu nejkrásnějšímu, co zdejší příroda ze sukulentů nabízela, a jakoby z oka vypadly zmíněnému A. volkeri.
Barevná pestrost Aeonium haworthii samozřejmě nemohla uniknout pozornosti zahradníků a šlechtitelů, kteří selekcí výrazně zbarvených jedinců a jejich následným množením získali nádherné kultivary. Jeden z nich je znám pod komerčním názvem „Kiwi“, nebo také „Tricolor, a vy ho můžete vidět na poslední fotografii.
Na úvodním snímku je typická listová růžice Aeonium haworthii, a následují dva trsy rostlin. Ten první roste ve skalní spáře, zatímco druhý v jílovité půdě u cesty. Oba jsme fotografivali poblíž soutěsky La Tabaiba v pohoří Teno. Rostlina na čtvrtém snímku je už výrazně červenější, a nalezli jsme ji o kousek výše, kde z naší cesty z Erjos do Los Silos odbočovala kamenitá cesta do soutěsky Barranco de Cochinos. Na páté fotografii je obří trs A. haworthii, který je ve skutečnosti spletencem několika rostlin, působících velice kompaktním dojmem. I přes nepřízeň počasí, panující pod hřebenem Baracán, jsem se u tisícihlavého polštáře nechal docela rád vyfotit. Předposlední snímek patří zvláštně vybarvenému jedinci, rostoucímu nad vesničkou Teno Alto, a připomínajícímu zmíněné A. volkeri ze vzdálené lokality u San Andrés. V kombinaci se suchou trávou to byl vcelku úchvatný pohled. A nakonec již zmiňovaný kultivar Aeonium haworthii, nazývaný zahradníky „Kiwi“.