NĚMÍ SVĚDKOVÉ naší cesty (TENERIFE 40)
Rok co rok si po návratu z dovolené slibuji, že se konečně začnu učit anglicky, abych příště mohl zodpovědět alespoň jediný ze zvědavých dotazů místních. A že jich mnohdy bývá dost! Oba věkem patříme k té jazykově ztracené generaci, kterou naučili soudruzi pouze chabě hovořit, a většinou ještě hůře psát řečí jejich největších přátel z východu. Sice jsme se oba učili na škole i jazyk světový, ale chyběla motivace, protože všechny naše zahraniční cesty beztak vedly z vůle soudruhů jen do zemí, jejichž název končil písmenem „R“. Jen si vzpomeňte! NDR, BLR, RSR, PLR, MLR atdR.
Dnes se tedy na cestách s odřenýma ušima přeptáme na cestu (mapa je ale stále jistější), nebo si objednáme jídlo v restauraci a zvládneme několik zdvořilostních frází, pokud zrovna příliš nesvítí slunce na naše hlavy. A tak prozatím odpovědi na dotazy v místním jazyce suplujeme alespoň úsměvem. V Řecku jsme na tom jako většina hodně starých Řeků, a na Tenerife jsme byli podobně jako většina místních seniorů. Musíme vystačit s tím, jak nás naučili mluvit doma rodiče. Není divu, že pak na cestách vyhledávám raději společnost těch, kteří se mne zbytečně na nic nevyptávají. Přitom jsou také milí, podobně jako místní domorodci.
Trénovat jsem začal hned na ruzyňském letišti, kde jsem potkal kolektiv zajímavých lidí (obr.č.1), kteří toho příliš nenamluvili (ani anglicky, ani česky). Všichni ti lidé si vykračovali kupředu levou, a tak jsem s nimi těžko rovnal krok, protože mám ve zvyku preferovat pravou. Vzpomněĺ jsem si v té chvíli na slova básníka Jiřího Wolkera. Miluji mlčenlivé soudruhy!
Už na Tenerife jsem, maje na paměti slušné vychování, vyrazil při návštěvě okouzlujícího městečka Garachico nejdříve pozdravit místního Děda Vševěda (obr.č.2) a promnout jeho dlouhý vous. Stalo se tak v místním muzeu, mapujícím vulkanickou činnost na ostrově, která shodou okolností svého času pohřbila pod proudy lávy více než polovinu tohoto překrásného, a kdysi i hodně bohatého města.
Také jsme navštívili nádherné, a kdysi přebohaté město La Orotava. Je rájem nejenom pro milovníky exotických rostlin, ale také skvostné architektury a historie. Procházeli jsme starobylými uličkami, navštívili místní botanické zahrady a ještě stihli slavnost zvanou Fiesta. Vypadala jako naše pouť, město bylo slavnostně vyzdobeno, ale to je každé město i městečko na Tenerife skoro pořád. Stále je tu totiž co slavit. La Orotava je pověstná tím, že vždy v červnu na svátek Božího těla bývají na zdejším radničním náměstí vytvářeny velkorozměrné obrazy s náboženskou tématikou. Tyto obrazy jsou vysýpány z různobarevných lávových písků, a práce na nich vyžaduje um i trpělivost. Měli jsme štěstí, protože jeden z umělců se na náměstí trošičku zdržel, takže jsem měl výjimečnou možnost sledovat ho při práci tak dlouho, jak se mi zachtělo. Byl začátek října, a ten pilný muž stále ještě přisýpal(obr.č.3)!
Když jsme se rozhodli vyrazit do přírody ostrova Tenerife hledat maličké rostlinky rodu Monanthes, potkali jsme se s mužem vysoké postavy, který nám sdělil, nechť svůj skoro marný boj rozhodně nevzdáváme předem. Sám prý má v tomto ohledu bohaté zkušenosti. Musíme prý bojovat proti nepřízni osudu, abychom dosáhli cíle. Jakobych ho odněkud znal, a tak jsem mu věřil(obr.č.4)!
Zvířata toho namluví ještě méně než lidé. V městě zvaném Güímar můžete nalézt nejenom opravdové pyramidy (sic o poznání menší než ty egyptské), ale dokonce zcela volně i varany komodské. Ti zdejší nejsou ani zdaleka tak krvechtiví jako jejich asijské příbuzenstvo, které na posezení zbodne kůzle, v horším případě i neopatrného a roztržitého vědce z daleké Evropy, po němž na pobřeží skalnatého ostrůvku v Indonésii zůstanou často jen brýle a čepice. Ten největší se nejenom nechal vyfotit, ale ještě při tom náležitě zapózoval a vrhnul na mne zálibný pohled (obr.č.5). Güímar se rozhodně vyplatí navštívit, protože ve skalních stěnách nad městem vedou dlouhé chodby, a také tam rostou nádherné rostlinky Monanthes brachycaulos s miniaturními kaudexy. Na sklonku svého přebohatého života ve městě žil i Thor Heyerdahl, jehož slavné lodě a vory jsou k vidění jen kousek od komodských veleještěrů.
Zajímavé lidičky jsme potkávali i v ulicích města Puerto de la Cruz, na jehož okraji jsme bydleli. V jednom z mnoha parků jsme v záplavě nádherných exotických rostlin z celého světa objevili nějakého významného politika. Pokud si dobře vzpomínám, býval to senátor, a snad i starosta tohoto města. U místních obyvatel byl tento muž každopádně ve velké úctě! Mně trochu připomínal Václava Havla, ale když jsem se doma díval na pořízenou společnou fotografii, už mi připadal více podobný polskému expresidentovi Lechu Walesovi v době, kdy ještě býval v gdaňské loděnici elektrikářem (obr.č.6).
Dámy mají sice mít přednost, ale já jsem si tu jedinou z dnešního článku nechal na jeho úplný závěr. Potkali jsme ji blízko u vody. Kde taky jinde se může člověk potkat s prodavačkou ryb(obr.č.7)? Vše zaručeně čerstvé, nezapáchající a levné! Jen si vybrat, pane! Puerto de la Cruz je plné zajímavých míst, a zabralo by několik dnů, než bychom objevili všechna jeho nádherná zákoutí.
Tak to byli němí svědkové našeho putování po nádherném ostrově Tenerife. Ostrov nabízí spoustu lákadel pro člověka, který má rád přírodu a rostliny, z nichž mnohé rostou právě jenom zde! Tenerife není pouze to, co vidíte v barevných prospektech cestovních kanceláří. Když budete chtít, můžete lidi potkávat jen u snídaně a večeře v hotelové jídelně. Stačí vyjet kousek výš, a ocitnete se v krajinách snů a ticha, kde nepotkáte za celý den živáčka. Tenerife je místo, kde by se dalo docela dobře žít.