OKOLO HORY (TENERIFE 57)
Metr po metru jsme se přibližovali k magickému vrcholu Roque de Taborno. Kopec to není, a hora asi taky ne. Přesto skalnatý vrchol horu silně připomíná. Mnohým patrně Matterhorn, protože tomu čedičovému sloupu, který tu po staletí vytvářela eroze, se často říká právě „Matterhorn ostrova Tenerife“. Mně se při pohledu vzhůru zase vybavila Ama Dablam, nepálská hora, o níž dovedl kdysi tak poutavě vyprávět horolezec Míra Šmíd. Chodívali jsme na jeho přednášky na konci osmdesátých let, a ta hora, v řeči místních nazývaná „Matka s perlovým náhrdelníkem“, pro něj byla velkou výzvou. V roce 1986 ji Míra Šmíd jako jeden z mála zdolal sóĺovýstupem. Mezi horolezci je Ama Dablam nesmírně populární, a také všeobecně považována za horu mimořádně obtížnou. Mně, závraťákovi, se točila hlava málem i při pohledu na blížící se Roque de Taborno.
Naším cílem toho dne samozřejmě nebylo pokořit vrchol té skály, tyčící se nad pobřežím Atlantiku. Jen ho kolem dokola obejít kousek pod tím vrcholem, a především jej vidět ze všech možných stran.
Z mapy jsme nebyli ani schopni vyčíst, jak blízko vrcholu se nakonec příblížíme! Zprvu byla cesta pohodlná a přehledná. Klikatící se pěšinka nás zavedla k západnímu úpatí Roque de Taborno s rozkvetlými stráněmi a spoustou nádherné sukulentní zeleně na okolních skalních stěnách. Asi po půlhodince jsme dorazili k starobylému kamennému obydlí, stojícímu při úpatí „hory“ možná už stovky let. Domek byl široko daleko jedinou stopou lidské činnosti. Patrně slouží jako úkryt pastevcům dodnes, o čemž svědčil i vlnitý plech, zastřešující kamenné stěny domku.
Jakmile se mezi překvapivě bujnou zelení kolem cesty objevila pustější kamenitá místečka, okamžitě byly k vidění nádherné trsy Aeonium canariense var. canariense. Mnohé z jejích obřích přízemních růžic se zrovna chystaly kvést, i když zárodky budoucích květních stvolů byly ve středech růžic zatím ještě hodně nenápadné. Listy Aeonium canariense zde tvořily na každičké růžici nádherné barevné kontrasty z červenohnědých po okraji a nejmladších sytě zelených v růstových středech. S pozadím ze světlých skalisek vskutku nádherná podívaná. Co chvíli jsme zastavovali také kvůli fotografování trpaslíků rodu Monanthes, 
jejichž drobná tělíčka zde obývala i ty nejnepatrnější skalní štěrbiny.
Zanedlouho jsme dorazili ke skalnímu převisu, který v těchto bohem zapomenutých končinách odedávna slouží jako jedna z mála možností úkrytu pro pastevce a jejich kozí stáda. Možná ochranu toho převisu využívali již Guančové, v dobách kdy byl ostrov jen a jen jejich, a než se stali obětí kruté a násilné katolizace. Připadali jsme si tady jako na konci světa, zvláště když se nám zanedlouho začaly otevírat nádherné výhledy na oceán a velkou část severovýchodního pobřeží. Úplně v dáli jsme spatřili malý skalnatý ostrůvek, vystupující z modravé hladiny a připomínající zmenšeninu Roque de Taborno. I takřka k němu jsme se už předtím dostali na svých toulkách ostrovem Tenerife, který se nám právě tady ukazoval v plné své kráse.
„Horu“ jsme tady měli možnost vidět ze severu, a úmyslně jsme ještě chvíli předtím minuli nenápadnou odbočku k jejímu vrcholu, po níž budeme zanedlouho stoupat vzhůru.
Ještě předtím jsme totiž odbočili z uzavřeného, a místy dost špatně značeného okruhu. To abychom se mohli vydat na asi půl kilometru dlouhou cestu k pustému skalnatému výběžku, z něhož se nám naskytly další zajímavé pohledy. Třeba i na nádhernou pláž Tamadite, ležící hluboko pod námi i s malou chaloupkou, stojící hned kousek od rozbouřeného Atlantiku. A také na stovky terasovitých políček s desítkami odstínů zelené barvy, připomínající exotikou vonící pohlednice odněkud z Filipín. Tady jsme se opravdu kochali. Na vyhlídce bylo větrno, a chladivému povětří z oceánu jsme byli alespoň na tu chvilku moc rádi, protože slunce už do nás v tu dobu pralo naplno a stín byl stále v nedohlednu. Vyhlídka za Roque de Taborno patří bezesporu k nejkrásnějším místům, jaká jsme na Tenerife navštívili.
A pak už se vracíme zpátky úzkou pěšinkou a hledáme zmíněnou odbočku, pečlivě ukrytou v záplavě zeleně. Stoupání po ní je drsné. Občas musíme i na všechny čtyři, a tak se nám zcela nechtěně nabízí nevšední šance spatřit některé trpasličí kolonie Monanthes brachycaulos, jichž bychom si za normálního pochodu ve vzpřímené poloze neměli šanci všimnout. Další příklad, jak má příroda všechno dokonale vymyšleno, a že dokonce i s námi ve svých plánech počítá!
Zblízka se vrchol Roque de Taborno už nezdá tak vysoký, a především z velké části ztrácí své kouzlo nevšednosti. Najednou je z něj docela obyčejné skalisko, jakých je tu všude kolem spousta. Dostáváme se až blízko pod vrchol, kde pokračujeme po úzkém a místy závratě vzbuzujícím chodníčku. Občas je široký jen na jednu nohu, a je třeba se přidržovat skalisek. Východní stranu „hory“ si tudíž já, závraťák, zase až tolik neužívám.
Jakmile se však dostanu na první širší a bezpečnejší místo, okamžitě si všechno své předchozí strádání vynahrazuji. Cesta je tu nesmírně pestrá, a trochu mi připomíná naše putování po chodníku Risco, o němž jsme psali v jednom z minulých pokračování našeho vyprávění.
Kousek pod vrcholem toho nádherného skaliska dokončujeme okruh po jeho obvodu.. V dáli před námi se znovu objevují domečky vesnice Taborno, a vpravo dole i střecha kamenného pasteveckého obydlí, přilepeného na jeden ze skalnatých výběžků. Kolem toho starého domku jsme šli hned na počátku naší cesty, a hned kousek nad jeho vachrlatou plechovou střechou, zatíženou kameny, se taky náš
okruh za pár minut uzavře. Plni dojmů se vracíme do vesnice. Někde kousek před ní by měla být odbočka k dalšímu cíli naší cesty, kterým je pláž Tamadite. Každý kdo má rád přírodu a navštíví ostrov Tenerife, neměl by si tuhle vycházku nechat ujít. I my si ji docela určitě zopakujeme, jakmile se na ostrov vrátíme, v což oba pevně doufáme. Tolik nádherných pohledů do krajiny, tolik překrásných sukulentů, rostoucích v místech, kde by jiné rostliny neobstály. Vše v neskutečně čistých a výrazných barvách, prosyceno všudypřítomnou vůní oceánu, kterou k nám po většinu toho okružního putování kolem „hory“ přinášel čerstvý vítr. Odcházeli jsme z těch míst nadšeni, netušíce ještě, že nás toho dne čeká bloudění po kozích stezkách, na které pak hodně dlouho nezapomeneme.
Obr.č.1 - Roque de Taborno s kamennou chaloupkou při úpatí, č.2 - trs Aeonium canariense var. canariense s vesničkou Las Carboneras v pozadí, č.3 - přírodní úkryt pastevců pod skalním převisem, č.4 - Iva, Roque de Taborno a Las Carboneras v dáli, č.5 - Aeonium canariense a krásné výhledy do okolní krajiny, č.6 - kousek pod vrcholem ze severní strany, č.7 - slézám z „hory“ už její jižní stranou, č.8 - a ještě jednou Roque de Taborno, tentokrát zdálky coby nepřehlédnutelná dominanta zdejší krajiny.
