sukulenty.estranky.cz

Poslední den svých toulek po horách ostrova Tenerife jsme se už pomalu smiřovali se skutečností, že v přírodě nespatříme ani jedinou rostlinu Ceropegia dichotoma. Osud nám ale byl toho odpoledne mimořádně příznivě nakloněn, když naše kroky přivedl až do blízkosti městečka Los Silos. Malebné městečko se starobylým náměstím a altánem uprostřed něj, ukrývajícím útulnou kavárnu, bylo cílem naší poslední celodenní výpravy po ostrově, kterou jsme krátce  před polednem započali v horské vesničce Erjos.
Výskyt této podivné rostliny z čeledi klejichovitých (Asclepiadaceae) bývá uváděn nejenom na Tenerife, ale také na třech menších ostrovech La Gomera, El Hierro a La Palma. Druh je variabilní, a proto je v literatuře zmiňováno několik poddruhů, z nichž některé (např. C. hians) jsou dokonce považovány za samostatné druhy. Rozdíly jsou s největší pravděpodobností způsobeny odlišným vývojem jedinců na jednotlivých ostrovech. Mezi pěstiteli je mnohem známější velice podobná Ceropegia fusca, která však má červené květy a větví se výhradně u země. Tu jsme bohužel na ostrově nespatřili v přírodě ani jedinou.
Na čtyři od sebe značně vzdálené rostliny Ceropegia dichotoma jsme narazili až v závěru své  cesty do pohoří Teno, která byla současně  naším úplně posledním výšlapem před odletem domů.
Toho dne se vůbec děly věci! Jakoby nás sukulentářská božstva chtěla odměnit za úsilí, které jsme vynaložili při šlapání kamenitými stezkami  tohoto nádherného ostrova. Naše radost z nálezů byla obrovská, a znásobená skutečností, že jedna z rostlin dokonce kvetla a další se na totéž teprve chystala. Bylo to zjištění velice překvapivé, protože v odborné literatuře je ve vzácné shodě uváděno, že obdobím květů u této rostliny je konec zimy a jaro! Už jsme sice jednu kvetoucí rostlinu o den dříve viděli v Puerto de la Cruz, ale ta rostla ve zdejší  botanické zahradě, kde kytkám pan zahradník dodával  hojně vody na přilepšenou.
V literatuře je uváděna výška stonků Ceropegia dichotoma od 40cm do 1,5 metru. Rostliny poblíž stezky nad městečkem Los Silos byly spíše o maličko nad dolní hranicí tohoto rozmezí, ale především  kvetoucí rostlina čítala desítky vzpřímených i mírně polehlých stonků. Žlutobílé květy této rostliny vyrůstají v místech článkovitého dělení starších stonků, a to v nejrůznějších výškách. Jsou opravdovou pastvou pro oči, jak už jsme ostatně u rostlin rodu Ceropegia zvyklí. Poupata vyrůstají vždy ve svazečcích po dvou a více najednou. 
Rostliny jsme si mohli prohlédnout hezky v klidu a zblízka, protože až na jednu výjimku rostly v blízkosti kamina. Lézt v těchto místech do hustého, trnitého porostu se zrovna příliš nedalo, a naše již silně podrápané nohy už by další šrámy těžko snášely.
V zajetí krásy těchto svícníků nám na krátkou chvilku připadaly docela všední i obří jedinci Aeonium urbicum, z nichž někteří dosahovali výšek blížících se jednomu metru, a  jejich těžké růžice průměru kolem 30-40 centimetrů. Lemovaly naši cestu po dlouhou dobu, zatímco na druhé straně kamina jsme měli úžasný výhled do málo známé a botanicky velice bohaté soutěsky Barranco de los Cochinos.
Užili jsme si tedy radost z nečekaných nálezů, pokochali se desítkami nádherných svícnovitých květů a pokračovali v cestě. Už jsme před sebou nějakou dobu viděli v sevření skalních stěn siluetu provinčního městěčka Los Silos i s bílou věží kostela, a to jsme ještě neměli tušení, že na tom úplně posledním krátkém úseku naší dovolené nás teprve čeká opravdová sukulentářská nirvána. O té zase jindy.