sukulenty.estranky.cz

Tenerife nás i počtvrté vtáhlo jako obrovský vír, který okamžitě uvedl do pohybu kolotoč zážitků a údálostí, při nichž některá naše předsevzetí padala jako kuželky ve venkovské hospodě. Intervaly mezi jednotlivými pobyty na ostrově se v našem případě neustále zkracují. Zprvu trval návrat devět let, pak už jenom pět a mezi posledními dvěma návštěvami uplynuly pouhé dva roky. Naším přechodným domovem se znovu stalo Puerto de la Cruz, třicetitisícové město na severním pobřeží a strategická základna pro naše každodenní výjezdy zelenými autobusy do nejrůznějších částí ostrova.

Puerto je jakýmsi „Jižákem“ na břehu Atlantiku. Spousta výškových budov různých barev a architektonických provedení mezi sebou skrývá starobylá místečka i nádherná zákoutí, a vše dohromady tvoří živý celek, nesoucí stopy živelného rozvoje v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Je snadné si tohle město zamilovat, nasát jeho vůně i pachy, které ve vás potom ještě nadlouho ulpí, stejně jako vzpomínky z krásné dovolené. Když se autobusem za soumraku vracíváme z celodenních výletů do přírody ostrova Tenerife, říkáme si často už abychom byli doma, a myslíme tím Puerto. Je to na těch pár dnů náš druhý domov, dávající nám tady na ostrově pocit jistoty a zabydlenosti. Kdysi jsme se i zde snažili hledat trochu klidu, ale postupem času při našem výběru ubytování začala platit úplně jiná kritéria. Co nejblíže autobusáku, co nejblíže centru všeho dění na nábřeží, a hlavně už žádné kopce, abychom nemuseli namáhat už tak zhuntované nohy z cest po odlehlých i méně odlehlých místech ostrova.

Puerto je pulsující město. Ráno potkáváme v jeho ulicích maminky, doprovázející své ratolesti do školy, řemeslníky, vyjíždějící v malých náklaďáčcích za obživou. U kavárenských stolečků je plno. Lidé tu jen tak posedávají, čtou noviny nebo živě diskutují a pestrá směsice kávových vůní se lide všude vůkol. Velkou část návštěvníků kaváren tvoří důchodci, a to zdaleka ne jen ti němečtí, kteří v Puertu mnohdy žijí po velkou část roku nebo se tu už usadili natrvalo, protože život tady je nesrovnatelně levnější než u nich doma.

Nesmím zapomenout na prodejce losů, kteří neodmyslitelně patří ke koloritu města, protože loterie Španělé prostě milují. Budky s losy naleznete na každém rohu, a k tomu ještě nutno připočíst pouliční prodejce, nabízející je přímo mezi kavárenskými stolky nebo v linkových autobusech či na jejich zastávkách. Afričtí přistěhovalci zase nabízejí kabelky či dřevěné sošky, a další ebenově černí chodci pro změnu zaručeně pravé rolexky za pár šupů. Většinou se na ně lidé jen usmějí a zavrtí hlavou. Žádný výsměch, ani náznak opovržení. Nikoho zbytečně dlouho neotravují, nekříčí, neobtěžují. Puerto už je dávno bere jako neodmyslitelnou součást svého koloritu. Večer se černoši se svým zbožím shlukují do větších skupin na nábřeží, a to je pak vskutku pestrá přehlídka třpytivé africké módy, oproti níž i ty husté svazky zaručeně pravých rolexek na jejich zápěstích vypadají najednou mdle a nevýrazně.

Pouliční herci baví náhodné publikum, stejně jako muzikanti, vyluzující tklivé tóny jak jinak než na španělské kytary, a to vše v podvečer doplňují svíčky na stolech kaváren a barů, z jejich dveří se do ulice šíří řev ragbyových či fotbalových fanoušků od velkoplošných obrazovek. Starobylé oprýskané přízemní domečky se střechami porostlými aeonii tady na mnoha místech ostře kontrastují s barevně omítnutými a zgruntu opravenými patrovými domy, jejichž okny i dveřmi prostupuje do ulice vůně blížící se večeře. Puerto se neustále mění, pořád se v jeho ulicích něco děje.

Obří barevné obrazy na mnoha stěnách domů mu vdechly nový život, stejně jako opletené kmeny palem na jednom z malých náměstíček, kde pobíhají malinkaté děti za vlídného dohledu svých maminek i tatínků ještě nedlouho před půlnocí. Vybíhají s míči z domů do ulice a hned zase zpátky, a mezitím ještě stihnout pouličnímu herci ukrást středověký klobouk, zdobený obřími pery, a pitvoří se s ním na hlavě před ostatními.

Ulice Puerta, to je babylon národů. A taky množství soch, které je oživují stejně jako lidé, kteří tu žijí svůj všední život a od rána do večera se starají o pohodlí tisíců turistů i svěží zeleň parků, připomínajících mnohdy spíše miniaturní botanické zahrady. Živé ploty s rostlin, které si doma hýčkáme v květináčích, zde lemují chodníky i okraje parků a blbci z celého světa i tady vyrývají své monogramy a srdíčka na hlaďoučké kmeny starých palem, kterých v Puertu rostou desítky druhů. Kytky ze všech možných koutů světa jakoby si v ulicích města daly dostaveníčko, protože právě tady se jim díky péči místních daří mnohem lépe než v jejich více či méně vzdálené domovině, což demonstrují záplavou květů, leskem svých listů i sílou kmenů. Některé z nich už tady rostou možná stovky let, zatímco my si atmosféry města užíváme jen na pár dnů, abychom se zase vrátili do šedivé reality českého podzimu.

Radujeme se proto z barevné oblohy nad Puertem, která večer co večer nabízí nádherné abstraktní obrazy nevídaných barev a tvarů. Černé mraky jako poslové blížící se noci plují v rudém poli, a pak najednou celý obzor zalije makaronéský okr. Neskutečné divadlo trvá vždycky jen pár minut, ale vzpomínat na něj budeme ještě hezkých pár týdnů. A pod pestrobarevným jevištěm z mraků Atlantik teplý jako kafe. Městské pláže s černým pískem jsou plné lidí až skoro do setmění, stejně jako betonové plácky mezi lávovými ostrůvky.

Prkýnkáři šílí radostí z obřích vln, kterými oceán zásobuje večer co večer severní pobřeží. Takové je Puerto, usínající až za hluboké noci a ožívající hned od brzkého rána, kdy se otevírají bistra a řidičí startují svoje zelené autobusy, rozvážející lidi s nevídanou spolehlivostí do všech koutů ostrova.

Autobusák je naší branou k přírodním krásám ostrova Tenerife, a večer co večer potom rušným přístavem, v němž zakotvíme znaveni putováním plným zážitků, na němž často za celičký den nepotkáme jediného člověka. Je pestrým lidským mraveništěm, protkaným spoustou těch, kteří naopak vůbec nikam nespěchají a jen tak posedávají na kamenných zídkách, kde už možná posedávali ráno, když jsme Puerto opouštěli v očekávání dalších cestovatelských zážitků. Autobusák je dokonalou zmenšeninou Puerta, jeho hlasitě bijícím srdcem. Puerto nás znovu vlídně přijalo do své náruče a vzalo už tak trochu za své. Pohodové město, v němž by se dalo docela dobře žít natrvalo, a po němž se nám bude celou zimu stýskat.