sukulenty

Na ostrově Tenerife se s nimi setkáte aniž byste chtěli. Roste jich zde tolik, že se jim prostě a jednoduše nelze vyhnout, pokud se nerozhodnete strávit celou dovolenou na hotelovém pokoji nebo u švédských stolů. Řeč je o stromkovitých (nebo stromovitých) druzích rodu Euphorbia, které na Tenerife rostou v obrovském množství (a v několika druzích), a na mnoha místech jsou dokonce  rostlinami naprosto dominantními. Důvod této dominance je prostý. Žádné jiné rostliny by tak svízelné podmínky ve zdraví nepřežily.
Naši pěstitelé sukulentů mají v povědomí především známou Euphorbia balsamifera, ale ta na Tenerife není zdaleka jedinou rostlinou podobného typu. Euphorbia balsamifera na ostrově roste  často živelně na obrovských plochách, a to především na pustém jihu ostrova, kde místy tvoří takřka neprostupné porosty. Zatímco Euphorbia  balsamifera obývá ponejvíce nížiny a přímořské oblasti, ve vyšších polohách už dominuje především Euphorbia obtusifolia, nazývaná často též E. broussonetii. 
Vzhledově jsou si obě rostliny velice podobné, protože tvoří tvarově nádherné stromky, dorůstající výšky až dvou metrů. Základ obou rostlin tvoří tlusté a bohatě větvené kmeny, a tak rozdíly musíme hledat až ve tvaru listů, a především v květenstvích. Listy E. balsamifera jsou menší (2-3,5cm), a jejich zbarvení je trochu více do šeda. Cyathium bývá na koncích větví vždy pouze jediné, zatímco u E. obtusifolia  jich z tohoto místa vyrůstá více, a  jsou uspořádána v okoličnatém květenství. Také listy tohoto druhu jsou delší (5-8cm) a protáhlejší, a stejně jako u předchozího druhu na koncích zaoblené (většinou). Poslední výraznější rozdíl můžeme nalézt v tobolkách se semeny. U Euphorbia obtusifolia jsou tobolky hladké, mnohdy sytě červené, zatímco tobolky E. balsamifera jsou na povrchu sametově chlupaté, a jejich zbarvení bývá ponejvíce hnědavé či jemně načervenalé.
Kdo chce vidět Euphorbia balsamifera, a je ubytován v hlučných turistických letoviscích na pustém jihu ostrova, tomu zpravidla stačí pozorně se podívat z okna  hotelu nebo autobusu a spatří jich všude okolo neuvěřitelné množství. My jsme se po většinu času pohybovali v horách i nížinách na severu nebo severozápadě ostrova, takže jsme se častěji setkávali především s nádhernými jedinci Euphorbia obtusifolia.
Mnohdy se jednalo o rostliny vskutku výstavní, a to jak z hlediska velikosti, tak i přírodou (někdy za přičinění člověka či zvěře) vytvořeného tvaru. Nalézali jsme rostliny v nejrůznějších fázích růstu, takže mezi nimi byly i stromky či keříky ještě kvetoucí, zatímco většina z nich už tvořila  nápadně červené plody (tobolky). Období květů připadá u Euphorbia obtusifolia na dlouhé rozmezí od konce zimy do léta. Všechny rostliny byly v době naší podzimní návštěvy Tenerife plně olistěné, až na několik výjimek z jednoho údolí v pohoří Anaga, kde byly rostliny již zcela opadané. Je možné, že se jednalo o jiný druh, ale bližší prozkoumání nebylo možné, protože stromky vyrůstaly poměrně vysoko v hladkých a strmých skalách.
Při pohledu na překrásné kompaktní tvary těchto rostlin člověk žasne, a okamžitě propadne nutkání vypěstovat si podobný stromek doma. Jenomže to má svá úskalí, a samozřejmě že jsme kdysi dávno s podobnou myšlenkou koketovali. Zakoupili jsme tehdy semena Euphorbia balsamifera, vyseli je a očekávali ten správný čas, kdy bychom zahájili jejich zušlechťování k obrazu svému. Jenomže semenáčky se ani trochu nepodobaly rostlinám z obrázků v časopisech, a to ani po několika  letech pěstování a zkušebního tvarování. Neznám nikoho, kdo by vypěstoval u nás ze semen rostlinu alespoň vzdáleně se podobající těm překrásným stromkům z přírody. Prostě asi tyto euforbie chtějí své, a my pěstitelé s tím nic nenaděláme.
Pamatuji se, že nějaký čas se k nám brzy po roce 1989 dovážely i starší importní rostliny, přestože už v té době byly přísně chráněny úmluvou CITES. Krásných rostlin je na ostrově jako u nás kopřiv, ale zákony se nám kvůli nim porušovat nechce. Asi bude přece jenom lepší, když zůstanou kde jsou, protože jakmile by se staly předmětem masového obchodu, ztratila by za nějaký čas příroda Tenerife své neopakovatelné kouzlo. Na druhou stranu mám stále před očima obraz, který se mi naskytl při naší první návštěvě Tenerife v březnu roku 1999. Tehdy budovali poblíž našeho hotelu v pustinách na jihu ostrova nové parkoviště. Staré rostliny vyryté technikou ze země vršili na obrovské hromady, které posléze odváželi i s nejrůznější stavební sutí. 
Z loňské podzimní cesty mám naopak hezké vzpomínky na  prastaré stromy  Euphorbia obtusifolia s tlustými kmeny bizarních tvarů, které po dlouhá léta svádějí  poblíž vesničky El Palmar souboj s kamennými zídkami na okraji políček. Užasle jsme hleděli na tu masu pryšcového dřeva, porostlou na některých místech i lišejníky.
Nejenom ryzí horskou přírodu však zdobí tyto efektní rostliny. Najdete je třeba uprostřed vesnic, kde po léta rostou v asfaltu silnic za podmínek, které by jiné rostliny asi těžko vydržely. Každý stromek či keřík je svým způsobem originál, a rozmanité tvary působí jako přehlídka staleté práce mistrů bonsajového umění. Možná právě věčný boj s produkty člověka je ještě více zoceluje, a připomíná jejich často svízelné podmínky na přírodních stanovištích. Netuším jak mohou být takové rostliny staré, protože jsme měli nějaký čas možnost sledovat rychlost jejich růstu při hýčkání a nejrůznějším přilepšování v kultuře. Každopádně mají ty rostliny můj neskonalý obdiv za svou odolnost.
Člověk by se snadno domníval, že mu po nějakém čase ty nádherné sukulentní bonsaje okolo cest zevšední, ale opak byl pravdou. Jakmile jsme spatřili nějaký krásně  tvarovaný stromek, vždycky jsme se u něj alespoň na chvilku zastavili. A bylo úplně jedno, zda vyrůstal z úzkých skalních trhlin na nějakém idylickém místě zdejší přirody, nebo prožil celá léta v pevném sevření betonu a asfaltu.
Na úvodním snímku je rostlina svým E. obtusifolia s nízkým kmenem. Svým tvarem připomínala spíše E. balsamifera, ale větvená květenství potvrdila její identitu dokonale. Následující dvojice fotografií patří nádhernému stromku, rostoucímu v pohoří Teno nad městečkem Los Silos, které můžete spatřit v pozadí za dokvétající korunou plnou červených tobolek se semeny. Kmen u kamenné zídky jsme spatřili po cestě do vesničky Teno Alto na severozápadě ostrova, a můžete ho vidět na snímku č. 4. Stáří rostliny si vůbec netroufám odhadnout. A na závěr dvakrát ozdoby asfaltové silnice, klikatící se vesnicí El Palmar, ležící ve stejnojmenném údolí na severozápadě ostrova.