sukulenty.estranky.cz

Průsmyk La Tabaiba leží v nadmořské výšce 830 metrů, a protíná jej silnice vedoucí z městečka Buenavista del Norte do slavné vesničky Masca s ještě slavnější soutěskou stejného jména (Barranco de Masca). Silnice z Buenavisty se klikatí jako had údolím El Palmar vzhůru, aby se dostala na zlom, dělící ho od jiného údolí Carrizales se stejnojmennou vesničkou. Ze zeleného autobusku se odtud nabízejí překrásné výhledy do obou údolí, a proto je tu neustále spousta turistů, pořizujících si cennou dokumentaci ze své dovolené.
Kdybyste se vydali na Tenerife a chtěli vidět co možná nejvíce sukulentních druhů na jediném místě, pak se vydejte právě do průsmyku La Tabaiba (snímek č.1). Je to místo snadno přístupné, sukulenty zde lze pozorovat bez jakýchkoliv vrcholných turistických výkonů, takže procházku sukulentními zahradami v okolí průsmyku zvládnou i starší lidé nebo rodiny s dětmi. Řidič linkového autobusu vám ochotně zastaví přímo v průsmyku, ačkoliv tam zastávka není, a auto je tam také kde zaparkovat. A pak už vás čekají botanické výlety po okolí.
Procházeli jsme průsmykem La Tabaiba dvakrát, a pokaždé z jiné strany. Poprvé jsme se vraceli mlhou z naleziště obrovské kolonie Monanthes pallens, kterou jsme objevili kousek pod vrcholem kopce zvaného Baracán. To je ten nejvyšší bod (asi 1000m.n.m) na úvodní fotografii. Na ní můžete vidět i auta parkující na vyhlídkové plošině průsmyku La Tabaiba. Vlevo se pak terén svažuje do údolí Carrizales, vpravo do širokého a úrodného údolí El Palmar.
Podruhé jsme se na tomto místě ocitli o pět dnů později, kdy jsme šlapali po hřebeni Cumbre de Carrizal z výchozího bodu ve zmíněné vesničce Masca. Nedaleko nad průsmykem stojí u této ztezky kamenný rozcestník La Cancela (snímek č.2). Stačí se u něj zastavit a spatříte nejenom množství nádherně zbarvených aeonií (Aeonium urbicum, A. haworthii), ale především obrovské kolonie Greenovia dodrentalis, rostliny která není na Tenerife vidět zase až tak příliš často.
Je v podstatě jedno na kterou stranu se z průsmyku La Tabaiba vydáte. Pokud zvolíte stezku vedoucí vpravo (od směru, kterým jste přijeli po silnici z Buenavistry del Norte), můžete vidět obrovské trsy stříbřité Monanthes laxiflora (pokud se zde ocitnete zjara, pak ji s květy). Mezi nimi září nádherně vybarvené růžice Aeonium haworthii, které zde roste v několika barevných provedeních a velkých koloniích. Taktéž Greenovia dodrentalis je zde poměrně hojná, a její přízemní růžice s hustě poskládaných listů jsou opravdovou pastvou pro oči. Pokud budete chtít nalézt bochánky drobných těl Monanthes pallens (snímek č.3), musíte šlapat po stezce přece jenom o trochu výše, až překročíte skalní zlom. Za ním je příroda najednou o poznání pustější, ale drobné rostliny M. pallens tam naleznete určitě. Hledání jehly v kupce sena vám usnadní zářivě oranžové lišejníky, jimiž bývají pravidelně porostlé skály v místech výskytu našich oblíbenců z čeledi Crassulaceae. Při stoupání kaminem nemusíte nikam odbočovat. Stačí jen pomalu jít a pozorně se dívat. Výsledek se brzy dostaví.
Pokud se vydáte opačným směrem, tedy stezkou vlevo od odpočivadla, pak je váš výlet za sukulenty ještě o poznání pohodlnější. Vylezete po několika schůdcích, vytesaných ve skále, a ocitnete se na široké cestě, vedoucí vrcholem hřebene. Cesta je lemována stovkami vysokých Aeonium urbicum, a vám se navíc skýtá nádherný výhled do údolí Carrizales (snímek č.4), táhnoucím se až k moři na stejnojmennou pláž. Jakmile se v blízkosti kamina objeví nějaká hustší křoviska, zbystřete svou pozornost. Právě v jejich stínu zde totiž na několika místech rostou kolonie plochých růžic Aeonium tabulaerorme (A. tabuliforme). Zde je máte jedinečnou možnost vidět hezky zblízka, protože na jiných místech zpravidla rostou na kolmých a  nepřístupných skalních stěnách. My jsme právě v těchto místech nalezli naši první kolonii těchto zajímavých a v říši sukulentů naprosto nezaměnitelných rostlin (snímek č.5). 
Podobných míst jako průsmyk La Tabaiba je na ostrově Tenerife samozřejmě spousta, ale zde se sukulentní flóra tak nějak krásně sešla blízko sebe, takže se člověk nemusel za jednotlivými druhy pachtit dlouhé kilometry. Bylo tu navíc zdravé povětří, a zřejmě i velice dobré světlo. Usuzuji tak ze zbarvení některých sukulentů, s jakým jsme se na jiných místech v takové míře nesetkali.Především červeně lemované listy aeonií zářily už z velké dálky, a při pohledu zblízka jsme žasli nad nezvyklou sílou jejich kmenů. Nádherných jedinců je možné vidět v okolí průsmyku La Tabaiba tisíce, a jednoho z nich můžete vidět na závěrečné fotografii. Vím zcela nepochybně, že pokud se na Tenerife někdy v budoucnu vrátíme, toto nádherné místo určitě na svých cestách nevynecháme. Stejně jako místečko, o němž bude příští, předposlední díl našeho botanicko-cestovatelského povídání o ostrově Tenerife.