sukulenty.estranky.cz

Protože jsme odjeli na Tenerife za sluníčkem a sukulenty, jaksi podvědomě jsme se snažili vyhýbat místům, kde se takřka žádné tučnolisté rostliny nevyskytují. Beztak jsme se ale na dvou takových místech ocitli, a mohu zodpovědně říci, že obě místa přesto patřila k tomu nejkrásnějšímu, co jsme na ostrově za celých čtrnáct dnů viděli. Abychom bez sukulentů nestrádali zase příliš často, navštívili jsme obě místa hned v první den naší dovolené.
Dopoledne jsme zvládli cestu do tzv. „měsíční“ krajiny Paisaje Lunar (viz Tenerife 14), a po krátkém posezení v malém baru u silnice v městečku Vilaflor jsme se rozhodli využít den dokonale, a vydali jsme se ještě o kousek výše. Při zpáteční cestě jsme auto zastavili v blízkosti hotelu Parador Nacional. Ten hotel leží uprostřed lávové pustiny v nadmořské výšce 2150 metrů, a je státní! Říká se, že taky zbytečně drahý, ale my měli zanedlouho připravenou večeři ve svém hotelu, a tak jsme se vydali pěšinkou mezi skalami, abychom co možná nejrychleji unikli z dosahu davů turistů.
Ti se na tomto místě zvaném Roques de García houfují ve velkém za účelem pořízení fotografií, dosvědčujících jim doma před blízkými a známými, že na vlastní oči spatřili „Boží prst“. Tato notoricky známá skála s pozadím sopky Pico de Teide nesmí chybět v albu žádného turisty, trávícího dovolenou na ostrově Tenerife. Většinou se ale davy turistů zdržují v bezprostřední blízkosti tohoto zajímavého skalního útvaru, nebo sledují nádheru okolní krajiny z blízké vyhlídky.
Stačí však deset minut běžné turistické chůze, a ocitnete se v naprostém tichu, obklopeni ještě mnohem krásnějšími přírodními scenériemi, než jsou zmíněný „Boží prst“ a vrchol Teide. Jak jsem již předeslal, sukulenty zde budete hledat marně. Ideální by bylo toulat se touto kamenitou pustinou někdy na přelomu jara a léta, když kvete zdejší specialita latinsky zvaná Echium wildpretii. Hadinec Wildpretův je rostlina ohromujícího vzhledu, a v době květu může dosáhnout výšky až tří metrů! Když zrovna nekvete, máte problém ji mezi kameny nalézt. My jsme už kolem pěšinky viděli pouze několik rostlin se zbytky zjara mohutných květenství červené barvy. Už kvůli nim se do těchto míst jednoho dne vrátíme.
Ticho léčí, to je známá věc. Tady si ho člověk může užít do sytosti. Žádné rušivé zvuky kromě těch, které do přírody patří. Ozvučení tohoto krásného kouty ostrova zajišťuje hlavně vítr, a jen tu a tam dravci, hnízdící ve skalách. Těmi je poutník obklopen po celou cestu,a může se do sytosti kochat jejich bizarními tvary, a často i barvami. Mnohé z těch skal mi připomínaly filmy s Vinnetouem, které jsem viděl mnohokrát, a zcela nepochybně ještě znovu uvidím. 
Scházeli jsme z mírného svahu a zraky se vraceli na reliéf  Pico de Teide, jejíž vrcholek zrovna na chvilku opustily poslední zbytky mraků. I my jsme v tu chvíli byli nad mraky. Když jsme později sjížděli klikatými cestami dolů k Puerto de la Cruz, byly všude pod námi, a další a další se k pobřeží valily z dálav oceánu. Tady ale svítilo slunce, takže přišel docela k duhu stín katedrály. Vzpomněl jsem si na tu letitou, a stále krásnou písničku ve chvíli, kdy jsem si začal užívat jeho pohostinnosti. Katedrála se totiž jmenuje nádherná skála, soliter stojící na pusté planině. Katedrála budí dojem, jakoby byla složena z tisíců malých kamínků. Vlevo nad námi se tyčil slavný prst boží, vztyčený jako výstraha před stoupákem, který nás zanedlouho čekal. Prašnou klikatinou jsme se vyškrávali z údolí ticha rovnou do náruče turistů, kteří naše počínání již hodnou dobu sledovali od záhradlí vyhlídkové terasy.
Když jsme sjížděli zpátky pod mraky, zastavili jsme se ještě na chvilku u zajímavého skalního útvaru, připomínajícími nějaký květ. Při pozornějším sledování jeho okrajů bylo možno spatřit růžice aeonií, signalizující skutečnost, že se vracíme do středních poloh. Trochu nám z prudkých výškových změn hučelo v uších, a taky silně kručelo v žaludcích, protože za první den svého pobytu na ostrově Tenerife jsme toho stihli opravdu požehnaně.
„Boží prst“ a vrchol Pico de Teide na úvodním snímku. Kvůli této dvojici sem jezdí davy turistů, jejichž okraj také vidíte na fotografii. Ještě jednou vrchol Teide, kolem něhož se věčně honí mraky. Na třetím snímku už jsme v krajině ticha, stejně jako na fotografii následující, na níž si Jitka s Vaškem vychutnávají opravdová „panoramata“. Na páté fotografii se blížím údolím ticha do stínu „Katedrály“. Kamenný květ  z posledního snímku jsme spatřili až když jsme začali sestupovat zpátky pod mraky.