Uvolněné BOTANICKÉ ODPOLEDNE (TENERIFE 10)
Takové uvolněné botanické odpoledne se na Tenerife dá prožít nejenom ve zdejší nádherné přírodě, ale třeba také v botanické zahradě, zvláště když je tak krásná jako ta v Puerto de la Cruz. Oficiálně se jmenuje Jardín de la Aclimatización de la Orotava, a z centra přístavního města se do ní dostanete každým autobusem, který jede přes zastávku „Botanico“. Nebo se do ní můžete vydat pěšky, pokud jste na cestu do kopce dostatečně osvěženi třeba koupelí v oceánu, nebo umělém jezírku s mořskou vodou a břehy osázenými euforbiemi a jinými sukulenty. My jsme to udělali přesně takhle, protože jsme si od rána užívali odpočinkový den. Přímo z Lago Martiánez, jak se to zvláštní koupaliště na břehu oceánu nazývá, jsme se vydali ulicemi Puerta vstříc botanickým radovánkám, na které dlouho nezapomenu.
Zahrada je to starobylá už na první pohled, a kdo ještě trošičku pochybuje, ten uvěří hned po průchodu její branou. Při pohledu na mohutné kmeny stromů je mu okamžitě jasné, že toto nádherné multikontinentální botanické divadlo se tu připravuje určitě nejméně dvě století. Přesně od roku 1788, kdy byla zahrada založena na popud tehdejšího španělského panovníka Carlose III. Z dalekých krajin byly tehdy do Španělského království dováženy nejrůznější dřeviny, které bylo nutno aklimatizovat, protože panovník měl v plánu vysazovat je posléze po parků a zahrad u královského dvora i na nejrůznější veřejná prostranství pro potěchu své rodiny i všech poddaných.
Určitě existují botanické zahrady mnohem větší rozlohou, a také nabízející nejrůznější supervzácnosti, ale tato nám učarovala svou starobylostí a stářím mnoha stromů, které tu na jednom místě rostou naprosto spokojeně už po staletí, ačkoliv každý z nich pochází z úplně jiného konce světa, a mnohdy také z diametrálně odlišných klimatických podmínek. Na světě existuje asi jenom málo míst, kde je něco podobného možné. Tenerife se svým mírnějším, avšak velice stabilním klimatem vyhovuje valné většině rostlin, aniž by tyto nějak výrazněji strádaly. Živé důkazy můžete vidět v ulicích měst, v zahrádkách místních obyvatel a prakticky takřka všude, kam se jenom podíváte.
Jen kaktusáři si v této nádherné botanické zahradě na své nepřijdou. Kaktusů je tu asi jako prstů na jedné ruce, a ještě chudáci živoří při nedostatku světla ve stínu zmíněných exotických velikánů. Lépe tudíž milovníci dlouhých i krátkých ostnů udělají, vydají-li se na jih ostrova do kaktusového parku. My jsme ale letos před jeho branou zažili nepříjemné překvapení, protože v době naší návštěvy byl park už více než dva měsíce uzavřen, aniž by byla u kdysi zdobného vchodu jediná vysvětlující cedulka. Proto doporučuji předem se informovat o stavu rekonstrukčních prací v areálu kaktusového parku, abyste se vyhnuli podobnému zklamání.
Komu postačí pokochat se procházkou ve stínu stromů, které možná pohromadě jinde neuvidí, ten nechť vstoupí do říše ticha, nerušeného zvuky hudby z ampliónů, ruchem kaváren i dětských atrakcí, které obvykle bývají průvodním jevem podobných zařízení na ostrově.
Když budete mít štěstí jako jsme měli my, spatříte nad sebou oblohu protkanou růžovou záplavou květů Chorisia speciosa, ale třeba i kvetoucí Cussonia paniculata z jihu Afriky. A také desítky druhů palem s kmeny pestrými tak, že z té podívané oči přecházejí. Nebo mohutné lahvové stromy rodu Brachychiton z daleké Austrálie, jejichž větve jsou obaleny zářivými zvonkovitými kvítky i dozrávajícími plody s plyšovým povrchem.
Přiznám se, že latinské názvy některých stromů jsem v životě neslyšel, a to dokonce ani ty rodové. Zároveň jsem si při pročítání informačních tabulek uvědomil, z kolika nejrůznějších koutů světa byla celá ta nádhera svezena na jediné místo v době, kdy o globalizovaném světě nemohlo být ani řeči.
Snad nejvíce mne zaujala druhová pestrost zdejších fíkusů. Samozřejmě jsme také s údivem zírali na ten úplně největší, který je problém vyfotit i ve všední den odpoledne a v době, kdy sezóna není zdaleka na svém vrcholu. Všichni návštěvníci se totiž chtějí nechat zvěčnit s pozadím plným divoce se proplétajících kmenů a vzdušných kořenů, z nichž dříve či později další nové kmeny vznikají. Tenhle obrovský exemplář Ficus macrophylla má na cedulce jako svoji domovinu uveden Ostrov Lorda Howa, ležící na východ od australských břehů. Mnozí odborníci na cestovní ruch tvrdí, že právě tento ostrov je vůbec nejkrásnějším místem v celém Tichomoří. Deset kilometrů dlouhý a půldruhého kilometru široký ostrov ve tvaru srpu byl v roce 1982 zařazen do světového dědictví UNESCO. Čtrnáct a půl kilometru čtverečního ráje!
Celá botanická zahrada v Puerto de la Cruz tvoří nádherný a kompaktní celek, dělený pouze úzkými a o trochu širšími uličkami. V zeleni dokonale ukrytý zalévací systém ještě doplňují pracovníci zahrady, z nichž jednoho jsme měli možnost vidět v akci. Nejprve postavil do dvou míst výstražné mobilní tabulky s kapkami vody a nápisem „nevstupovat“, a vzápětí jejich záplavu z hadice pouštěl přímo do korun i těch nejstatnějších exotických velikánů. Slunce s proudy vody a mlhou vytvořily dohromady úžasnou a nenapodobitelnou atmosféru, kterou v její nejkrásnější fázi z technických důvodů bylo možno fotoaparátem zachytit až z uctivé vzdálenosti.
O mnohých pokojových rostlinách, včetně sukulentních, se můžeme v literatuře dočíst, že se v přírodě jedná o vysoké stromy či keře. Mnohdy si to při pohledu do květináče s našimi kytkami doma nedovedeme dost dobře představit, ale v této botanické zahradě se nám ty tištěné řádky z knih najednou zhmotňují před očima. O všech překrásných zákoutích této zahrady by se dalo vyprávět hodně dlouho, ale tohle je nutno vidět! Botanickou hantýrkou by se dalo říci, že je to zahrada „jako fík“!
Na úvodním snímku můžete vidět nádherně zářivé květenství Calliandra haematocephalla z daleké Bolívie, které nedaleko vchodu do zahrady není možné přehlédnout. Následuje pohled do nádherně rozkvetlé koruny obrovského brazilského stromu Chorisia speciosa, o němž jsme psali v minulosti i na našich stránkách v pěstitelské rubrice. Další dvojice fotografií patří absolutní dominantě zahrady v Puerto de la Cruz, kterou je obrovský jedinec Ficus macrophylla z Ostrova Lorda Howa. Je to spíše jakýsi stromový komplex, který už vůbec nepřipomíná jediný strom. Dalšímu snímku dominuje voda, kterou za pomoci hadice kropil pan zahradník i koruny staletých stromů. Možná i proto vypadají rostliny v této botanické zahradě neustále tak zdravě. Na poslední fotografii jsou barevné fíky, vyrůstající přímo z kmene letitého stromu Ficus aspera „variegata“, který pochází z Tichomoří a jehož listy jsou nádherně kropenaté.
