sukulenty.estranky.cz

Jedním z nejtypičtějších rostlinných endemitů ostrova Tenerife je bezesporu Aeonium urbicum. Areál výskytu této rostliny z čeledi Crassulaceae je neuvěřitelně rozsáhlý, takže je spíše rozumnější uvést kde tato vysoká kytka bizarního tvaru neroste. Jedná se o dvě velké oblasti, a obě jsou shodou okolností častým cílem turistů. Prvním místem je celý střed ostrova, takřka přesně kopírující hranice národního parku Caňadas del Teide. Tam ostatně příliš sukulentů nenajdete díky vysokým nadmořským výškám, a v zimě značnému chladu i sněhu. Druhým rozsáhlým územím, na němž Aeonium urbicum neroste, jsou pustiny na jihu ostrova Tenerife, symbolizované uměle zbudovanými letovisky plnými turistů. Od známých turistických mravenišť Playas de las Americas a Los Christianos se ty nevábné pustiny rozprostírají podél pobřeží až k hlavnímu městu Santa Cruz de Tenerife. Všude jinde se s touto nepřehlédnutelnou rostlinou můžete při troše štěstí setkat. Často ani nemusíte vytáhnout paty z města. Aeonium urbicum bývá totiž česky nazýváno Eonium městské, a v ulicích zdejších měst se cítí doma stejně jako na skalnatých stráních pohoří Teno.
Aeonium urbicum dosahuje běžně výšky 30-60cm, ale výjimkou nejsou ani rostliny vysoké jeden a půl metru! Když k tomu připočteme až 70cm vysoké květenství, vyrůstající z vrcholů rostlin, máme v březnu či dubnu na ostrově Tenerife co do činění s opravdovými sukulentními obry. Bílá (event. narůžovělá) květenství jsme vzhledem k podzimní dovolené samozřejmě neviděli, ale i tak bylo setkání s lesy Aeonium urbicum pokaždé nevšedním prožitkem. V literatuře bývá uváděn maximální průměr listových růžic tohoto druhu až 50cm, a mnozí jedinci opravdu dosahovali podobných rozměrů.
Je proto s podivem, jak je tenký a vysoký kmen schopen tuto váhu vybalancovat v častém větru, který sužuje horská údolí vcelku pravidelně. Tloušťka kmene se totiž pohybuje pouze jen mezi 1,5 a 3cm, a to vzestupně od báze k vrcholu. U země kmínek měří slabé dva centimetry, a směrem k listnatému vrcholu se pozvolna rozšiřuje! K tomu je nutno připočíst mělký kořenový systém, který rostlině na stabilitě také přidat nemůže, ale na druhou stranu jí umožňuje uchytit se i v sebemenších skalních trhlinách a prohlubních.
Tak je tomu v přírodě, ve městech a na vesnicích si musí A. urbicum hledat jiná zákoutí. Protože to není rostlina vybíravá, najdete ji při troše snahy na starých střechách, ale  občas i na docela nových. Také zanesené okapy bývají častým útočištěm i značně vzrostlých jedinců. Když je okap dostatečně  dlouhý, sídlí jich v něm početné kolonie. Rostliny zde v žádném případě neživoří, kvetou a starají se tak o dostatek potomstva, které v příhodný okamžik zaujme jejich místo.
Aeonium urbicum je totiž rostlina monokarpická, což znamená, že vykvétá pouze jednou za život. Neznamená to ale, že by se jednalo o jednoletku či dvouletku. Než takový obr naroste do metrové výšky třeba v okapu nebo ztrouchnivělém trámu starého krovu, může to trvat třeba i několik let. Květenství A. urbicum připomíná mohutnou čepici, sedící na hlavě obří houby. Na jedné z velice zdařilých fotografií v monografii rodu Aeonium je kvetoucí  exemplář A.urbicum s průměrem růžice 70cm, který o mnoho převyšuje i vedle stojícího autora publikace Rudolfa Schulze!
Na svých toulkách po ostrově Tenerife jsme viděli Aeonium urbicum růst i v těch nejneuvěřitelnějších podmínkách. Asi vrcholný kousek rostliny předvedly ve starobylých uličkách města La Orotava, kde dokonce rostly na kovových svodech, vedoucích dolů k zemi z okapů plných jejich příbuzenstva (zde většinou A. holochrysum). Rostliny vysoké dobrých 30cm byly uchyceny bez kousku zeminy v místech spojů, kde se jednotlivé díly svodů překrývaly. Proti tomu nám pak již připadaly střechy domů, porostlé půlmetrovými rostlinami A. urbicum, jako něco naprosto běžného a přirozeného.
Jak již bylo řečeno, v některých místech bylo rostlin A. urbicum obrovské množsví. Jedním z takových nezapomenutelných míst byla turistická stezka, vedoucí ze slavné vesničky Masca přes jeden ze hřbetů pohoří Teno do údolí El Palmar. Z jediného místa jich tam člověk mohl spatřit tisíce!
Při našem úplně posledním výšlapu nás cesta dovedla do vedlejšího údolí, ale ještě nad ním jsme zažili mnoho opravdových sukulentářských zážitků. Jeden z nich patřil i rostlinám z dnešního článku. Těch na skalnatých stráních sice byly řádově jen stovky, ale zato samé nádherně narostlé exempláře. S těmito rostlinami jsme se dokonce vzájemně fotili, a strávili v jejich příjemné společnosti spoustu času. Zanedlouho po tomto příjemném setkání sukulentářský bůh nasměroval naše kroky na místa, kde nás čekalo něco jako nirvána. O tom ale někdy příště.
Takových pohledů jako je ten na úvodním snímku se vám na Tenerife naskytnou tisíce. Nádherné rostliny z druhé fotografie rostly v pohoří Teno podél cesty, zvolna klesající k městečku Los Silos na severozápadním pobřeží. Třetí snímek jsme pořídil ve vesničce El Palmar. Rostliny A. urbicum tam rostlly takřka na všech domech. Další dvojice fotografií ukazuje jak to vypadala podél cesty, klesající k průsmyku Tabaiba v pohoří Teno. Na předposlední fotografii je Ivana ve společnosti nádherných jedinců Aeonium urbicum. Na konec typický obrázek, jaký se vám naskytne takřka v každé vesnici na ostrově Tenerife