sukulenty.estranky.cz

V nádherné přírodě ostrova Tenerife je možné nalézt asi patnáct druhů rostlin rodu Aeonium, z nichž deset je endemických a neroste na žádném jiném z Kanárských ostrovů. Mezi ně patří i Aeonium canariense ssp. canariense, jehož přízemní růžice mohou dosáhnout průměru až půl metru! Na svém putováním po horách ostrova jsme narazili mnohokrát na rostliny, které se svými rozměry silně blížily zmíněnému maximu.
Aeonium canariense roste jak na přistíněných stanovištích na okrajích vavřínových a všesovcových lesů, tak i na plném slunci ve skalních škvírách či prasklinách. Podle množství světla je proměnlivé zbarvení listů, a často i jejich tvar. Listy bývají většinou svěže zelené, na koncích více či méně prohnuté, stáčející se směrem ke středu růžice, a po celém povrchu chlupaté. Žláznaté chloupky způsobují na omak příjemný pocit, podobný jako třeba plyš. Na plném slunci konce listů růžovějí.
Období kvetení připadá jako u většiny druhů na jaro. Mohutná květenství nesou množství drobných, bělavých kvítků, které rostliny zcela vyčerpají. Protože jsme byli na Tenerife na podzim, viděli jsme na svých cestách velice často už pouze suchá torza těchto květensví, svědčící o jejich někdejší mohutnosti. Zato jsme měli možnost vidět rostliny v jejich plné kráse, s tvarově ještě neporušenými a nádherně kompaktními růžicemi. 
Na některých místech ostrova jsme nacházeli obrovské kolonie, čítající stovky i tisíce hlav. Především při sestupu z Pico ne Inglés do hlavního města byl jejich výskyt místy takřka kalamitní, a na některých místech vytlačily rostliny Aeonium canariense vše ostatní. Stovky rostlin, natěsnaných ve škvírách skal, připomínaly díky svěže zelenému zbarvení nekonečná salátová pole.
Nejvíce rostlin Aeonium canariense jsme viděli v pohoří Anaga, ležícím na severu ostrova, přestože jsme tam strávili pouhé dva dny. Mnohem častěji jsme se pohybovali na severozápadě v pohoří Teno, a také v jeho podhůří, ale tam jsme na ně naráželi pouze sporadicky. O to větší překvapení nás čekalo v divoké a turisticky nepříliš známé soutěsce Barranco del Ruiz (viz čl. Tenerife 3). První kolonie rostlin jsme nacházeli už podél severní dálnice, a tedy nezvykle blízko oceánu. Jak jsme začali stoupat stěnou soutěsky, objevovaly se další a další rostliny. 
Jak jsme postupovali vzhůru úzkou ztezkou, která kdysi dávno bývala vodním kanálem, vegetace se postupně měnila. V takřka kolmé stěně nebylo žádných míst, kam by nepražilo slunce. Nebylo tedy divu, že se zde objevily i rostliny Monanthes laxiflora s nádherně bílými listy, a na svěže zelených listech Aeonium canariense slunce vykouzlilo nádherně načervenalé či narůžovělé odstníny. Rostliny ale jinak zůstávaly tvarově i velikostí shodné s těmi, které jsme až dosud vídali na jiných místech ostrova.
Pak jsme ale dorazili do místa, kde se najednou začaly objevovat rostliny podstatně menší, a výrazně odlišné od všech předešlých. Jejich takřka kulaté listy byly prosté jakýchkoli průhybů, zato byly mnohem intenzivněji zbarvené do červena. V růžicích byly listy úhledně poskládány, a jakoby mi připomínaly něco, co už jsem někdy předtím viděl. Když jsme přijeli domů, prohlížel jsem fotografie ze skalní stěny Barranco del Ruiz mnohokrát, a tyto podivné rostliny na nich porovnával se vším možným na různých webech. Žádné aeonium se nepodobalo tomu, které jsme nafotili na malém úseku této divoké soutěsky. Štestí se na mne částečně usmálo až na tuzemském webu www.botany.cz, kde je v článku o Aeonium canariense zmínka o dvou jeho přírodních křížencích s jinými zástupci rodu. 
Podle údajů na těchto stránkách vytváří A. canariense na lokalitách se společným výskytem křížence s A. tabulaeforme (nebo A. tabuliforme), nebo také s Aeonium pseudourbicum. Posledně jmenovaný druh jsme v soutěsce vůbec růst neviděli, a přehlédnout jsme jej vzhledem k jeho rozměrům rozhodně nemohli, zato Aeonium tabulaeforme zde rostlo na několika místech v těsné blízkosti rostliny z dnešního článku. Nezbývá tedy než se domnívat, že narůžovělé rostliny s hustě poskládanými listy v podstatně menších růžicích jsou možná právě oni kříženci (nazývaní Aeonium x vanhoofstadtii).  Hledal jsem usilovně fotografie této rostliny pro porovnání, ale žádné jsem zatím neobjevil. Proto prozatím považuji náš zajímavý objev za pouhou domněnku, kterou si zkusíme potvrdit dalším hledáním na internetu, a později zcela nepochybně návštěvou soutěsky Barranco del Ruiz  někdy v budoucnu, a především  v době jarních květů.
Docela nedávno jsem dostal monografii Rudolfa Schulze (AEONIUM in habitat and cultivation), v níž autor uvádí celkem čtyři poddruhy Aeonium canariense, rostoucí na různých ostrovech (A. canariense ssp. canariense na Tenerife, ssp. palmense na ostrovech La Palma a El Hierro, ssp. subplanum na ostrově La Gomera a ssp. virgineum na Gran Canaria). Rozdíly mezi jednotlivými rostlinami nejsou velké, dokud nevykvetou. Všechny jsou většinou dalšími autory považovány za samostatné druhy, a všechny patří mezi nejkrásnější druhy aeonií. Na Tenerife roste A. canariense ve třech od sebe značně vzdálených a izolovaných lokalitách, které se vzájemně vůbec nepřekrývají. Navštívili jsme shodou okolností všechny tyto oblasti, aniž bychom o tomto kuriózním výskytu rostliny věděli. Každé setkání s ní patřilo k nezapomenutelným zážitkům.
Na úvodním snímku z takřka kolmé stěny poblíž severní dálnice je typický obrázek. Svěže zelené listové růžice A. canariense ostře kontrastující se suchým, odumřelým květenstvím. Na druhé fotografii je typický pohled do slunných skalních stěn soutěsky Barranco del Ruiz, kde A. canariense roste často ve společnosti Monanthes laxiflora. Rostlina na třetím snímku je domnělý kříženec s A. tabulaeforme. Na čtvrté fotografii je mladá rostlina A. canariense, na jejímž příkladu je patrné, jak obratně jsou se schopny tyto rostlinky uchytit i tam, kde se to zdá zhola nemožné. Na pátém snímku je malé salátové políčko ve stínu vřesovcových lesů nad vesnicí Chamorga v pohoří Anaga. Z tohoto pohoří je i poslední fotografie, pořízená na cestě z vrcholu Pico de Inglés jedním z četných údolí do hlavního města ostrova Tenerife. Skály podél cesty nabízejí podobný obrázek několik kilometrů.