sukulenty.estranky.cz

Na svých toulkách pohořím Teno jsme na podzim roku 2008 spatřili i několik kolonií Greenovia dodrentalis. Kompaktní přízemní růžice tohoto poměrně vzácného druhu se v té době zrovna nacházely v hlubokém spánku, do něhož se pozvolna ukládaly celé předchozí léto i kousek podzimu. Najít je v tomto období chce i trochu štěstí, které nám však tehdy přálo. Podzimní listové růžice byly husté, modrozelené, po obvodu obalené vrstvou sušiny ze starých listů, a svým tvarem připomínaly rozvíjející se růže. Psali jsme o nich v pátém pokračování našeho cestovatelsko-botanického vyprávění z ostrova Tenerife.
Když jsme na Tenerife po pěti letech odlétali znovu, začínalo u nás právě jaro, zatímco tam už bylo v plném proudu. Doufali jsme tedy ve skrytu duše, že uvidíme kolonie Greenovia dodrentalis v plném růstu, a některé z nich i v květu. Až dosud jsme zářivě žlutá květenství vídali pouze na sukulentářských webech, a zcela výjimečně i v odborné literatuře.
Od minula jsme si přibližně pamatovali pár místeček, kde ty kytky rostly. Jakmile jsme poprvé navštívili pohoří Teno, byli jsme neustále ve střehu. V přírodě ostrova Tenerife (nejen) je to často zařízeno tak, že jedna rostlina v některých oblastech věrně provází jinou. Jednu takovou spolehlivou sukulentní dvojku v pohoří Teno tvoří třeba Aeonium haworthii a Monanthes pallens. Jakmile spatříme trs (někdy i metr v průměru!) zmíněného aeonia s červenými okraji listů, můžeme si být na 90% jisti, že někde nablízku rostou i nenápadné kolonie sukulentního trpaslíka Monanthes pallens, zvláště pokud ještě k tomu na skalách září oranžový nebo žlutý lišejník. Sukulentní parťák Greenovia dodrentalis není zase až tak nerozlučný, ale provázel kolonie této žlutě kvetoucí kytky na mnoha místech, kde jsme je měli možnost pozorovat. Jmenuje se Aeonium tabuliforme (resp. tabulaeforme), a před nějakými dvaceti či pětadvaceti lety to bývala v našich sbírkách docela hojně pěstovaná rostlina. Její placky bývají většinou ukryty na přistíněných stanovištích pod větvemi keřů, ale čas od času se s nimi setkáváme i na exponovaných skalnatých místech bez trochy stínu. Tak tomu bylo i blízko hřebene Cumbre de Masca. Těsně pod ním jsme střídavě po jedné i druhé jeho straně procházeli při naší cestě ze Santiago se Teide do El Palmar. Byly odtud nádherné výhledy do slavné rokle Barranco de Masca i na stejnojmennou vesničku, do níž vozil po klikaté silnici spousty turistů jeden autobus za druhým. Tady ale ještě byly rostliny Greenovia dodrentalis spíše vzácností. Nejvíce jsme jich viděli u staré kamenné mohyly s ukazatelem. Místní tomu rozcestí s nádherným výhledem do krajiny říkají La Cancella. Před pěti lety jsme tady fotili trsy růžic, poctivě zabalených v zaschlých listech, chránících je proti slunečnímu žáru. Tentokrát bylo kolem rozcestníku žluto. Radost nám však trochu zkalila skutečnost, že růžice Greenovia dodrentalis nebylo v bujně narostlé trávě takřka vidět. Trčela z ní pouze ta zářivá jarní květenství.
Asi nejkrásnější lokalitku Greenovia dodrentalis jsme nalezli na druhé straně průsmyku La Tabaiba, při cestě pod vrchol Baracánu. Bylo to v nadmořské výšce asi 800 metrů. Greenovií zde rostlo opravdu hodně, a společnost jim velice často dělaly nádherné placky Aeonium tabuliforme, a sporadicky i trsy Monanthese laxiflora. Na pozadí bílých skalisek, protkaných takřka černými pásy mechu, to byla úplná sukulentářská óda na radost.
Greenovia dodrentalis roste podle údajů v literatuře nejenom v pohoří Teno, ale také úplně na druhé straně ostrova, kde se rozkládá Anaga. V pohoří Anaga jsme sice tentokrát pobývali poměrně často, ale na zářivě žluté květy na vysokých stvolech jsme tam nenarazili ani jedinkrát.
Cesta pod vrcholem Baracán (rovných 1000m.n.m) se tentokrát vydařila nejenom díky občasné záplavě zářivé sukulentní žluti. Skalnatá krajina s nádhernými výhledy nabízí tisíce místeček, na nichž může spočinout sukulentářův zrak pro potěchu duše. Trasu mezi odpočivadlem v průsmyku La Tabaiba a vesničkou Teno Alto považuji za sukulentářsky vůbec nejzajímavětší a nejkrásnější území. Sem se budeme asi vracet při každé naší další cestě na Tenerife. Už teď si v duchu slibuji, že půjdeme pomaleji a ještě více se budeme rozhlížet, protože spoustu nádherných detailů a zajímavých sukulentních drubnůstek z našeho posledního putování těmito končinami jsem bohužel poprvé spatřil až doma při prohlížení fotografií.
Na úvodním snímku je rozkvetlá Greenovia dodrentalis na skalách nad průsmykem La Tabaiba, na druhém její zářivé květy zblízka. Na třetí fotografii je nádherná kolonie greenovií, rostoucích o jen pár metrů dále a ke kvetení se zatím nechystajících. Na předposledním snímku je zase kolonie Aeonium tabuliforme, jehož ploché růžice jsou na skaliscích doslova přilepeny. A na závěr záplava žlutých květenství Greenovia dodrentalis a jedna plochá růžice Aeonium tabuliforme v jejich obležení.