ANIDRI (JIHOZÁPADNÍ KRÉTA 4)
Když jsme pláž Anidri před devíti lety „objevili“, byla to opravdová oáza klidu. Stačilo jen šlapat z Paleochory 45 minut směrem na východ. Nejprve po asfaltce, poté po prašné cestě, až ocitli jsme se na plochém výběžku, lemovaném nádhernými plážemi a plážičkami (obr.č.1). Směrem k Paleochoře oblázkovými, dále na východ pak písečnými, skýtajícími spoustu příjemných místeček pro milovníky samoty a romantiky. To vše lemováno hradbou nedalekých hor. Trávili jsme tu v červnu roku 2002 hodně času, a tak jsme byli zvědavi, jak to na Anidri vypadá dnes. Turistickému ruchu padla za oběť už spousta idylických míst na řeckých ostrovech, která jsme kdysi navštívili ještě v jejich mnohem romantičtější podobě.
Na Anidri to dopadlo tak nějak napůl! Kde tehdy bývala polodivoká písečná pláž s množstvím úkrytů mezi kameny i nedalekými stromy a keři, tam dnes pulsuje čilý turistický život. 
Pláž je oproti minulosti asi dvojnásobně široká, a po celé délce posetá lehátky a slunečníky. Východní polovina patří nudistům, blíže k taverně si sluníčka užívají lidé v plavkách.Turisté zde mají vše co „potřebují“. Parkoviště pro zapůjčená auta, restauraci s ryčnou muzikou, a nad tím vším hrdě vlaje pruhovaná řecká vlajka. Jakési zařízení na uměle vytvořeném kopečku dokonce kropí drahocennou vodou pečlivě udržovaný (na řecké poměry) trávník, a všude lidí jako much!
Naštěstí alespoň druhá (oblázková) část Anidri, kam jsme i kdysi chodívali nejčastěji, zůstala úplně stejná, jakou jsme ji pamatovali z tehdejších návštěv. Možná tu byl dokonce ještě větší klid než před lety, protože turisté jsou rok od roku pohodlnější (oblázky přece tlačí do chodidel!), a spoustě z nich dokonce vadí i neustálý vítr, typický pro tuto pláž i celý jihozápad Kréty! V pravé poledne jsme byli na dlouhatánské pláži úplně sami, a jediný pohyb jsme zaznamenali z provizorní taverny, stojící v její blízkosti. 
Taverna nedoznala oproti roku 2002 prakticky žádných výraznějších změn, když pominu plachtu na jejím boku, chránící návštěvníky před nárazy větru!
Taverna zůstává nadále příjemným místem odpočinku a osvěžení pro těch pár osamělých plavců a plážových povalečů, a také vítanou zastávkou poutníků, kteří tudy, podobně jako nedávno my, procházejí po evropské trase E4! Přes den, ale především k večeru, sem s oblibou zajíždějí na frapíčko a kus řeči místní, a také turisté v autech, kteří si pohledem na pláž a pořízením fotografie mohou udělat další fajfku v nabitém programu své dovolené. Život tu plyne pomalu, a stále zde připravují vynikající dakos (obr.č.2), který jsme před lety poprvé ochutnali právě tady!
Dakos je zvláštní, trochu tvrdý chleba, pokrytý vrstvou mizitry (místní tvaroh) a rozemletých čerstvých rajčat. To vše posypané tradičním řeckým kořením, přizdobené olivami a polité olejem z nich. Je to ukrutná bašta!
Co se změnilo k horšímu je samotná cesta na Anidri. Kdysi jsme tudy chodívali téměř sami, a málokdy někoho potkávali. Když kolem nás náhodou projelo auto, zvedalo sice oblaka prachu, ale dalo se to vydržet, protože Řekové bývají v tomto ohledu neskutečně ohleduplní a snaží se v podobných situacích přibrzdit a jet alespoň chvíli pomaličku! 
Tentokrát už na prašné široké cestě panoval vcelku čilý ruch! A silný provoz k večeru, když se pestrobarevná autíčka z půjčoven vracela zpět do civilizace! Bezohlednost mnohých řidičů byla neskutečná!
Okolí prašné cesty pro nás ale bylo botanicky hodně zajímavé. Už před devíti lety jsme tu objevili semenáčky zvláštní euforbie, jakou jsme nikdy předtím neviděli. Nespatřili jsme ji pak dokonce už ani nikde jinde na svých cestách jihozápadem Kréty. Vzpomněl jsem si na ni těsně před odjezdem a koukal na starou papírovou fotku z té doby. Internet je mocný čaroděj, a tak jsem už cestou vstřebával jméno Euphorbia peplis (obr.č.3) s vírou, že tu rostlinu v písečných dunách u Anidri znovu objevíme. Nedalo to kupodivu ani tolik námahy. Během asi dvacetiminutového pátrání v písečných stráních nad mořem jsme objevili kolonii rostlin, s nichž mnohé už měly i semeníky, typické pro všechny euforbie.
Euphorbia peplis je jednoletka, rostoucí v celém Středomoří, ale i v severní Africe a údajně také v jihozápadní Asii! Jejím biotopem jsou právě písečné pláže a duny. Její hluboké a vcelku tenké kořeny plynule přecházejí v krátký stonek, který se na konci větví obvykle do čtyř stran. Čtveřice výhonů se i nadále hustě větví, plazí se po písčitém povrchu a bývá hustě porostlá drobnými sukulentními lístky. Jejich zbarvení je šedozelené, protkané červenofialovou žilnatinou a okrajovým lemem. Fialové bývají také některé části stonků.
Když jsme rostliny viděli před lety poprvé, jednalo se tehdy o ještě docela maličké semenáčky s mírně ztloustlými kmínky. Tentokrát jsme měli možnost spatřit rostliny dospělé, odkvetlé a s plody na koncích výhonů. Nedaleko od starých (rok starých!) rostlin už vyrůstaly z písku semenáčky v místech, kam dopadla semena vystřelená z dozrálých tobolek.
Z pláže v Anidri je také možno spatřit v sevření hor několik domků stejnojmenné vesničky. Rozhodli jsme se, že tentokrát ji konečně navštívíme. Vzhůru asfaltovou silnicí jsme se vydali brzy po ránu, ale i tak nám cesta dala docela zabrat. Silnice byla lemována bizarními skalisky, a v některých místech její trasu kopírovalo koryto vyschlého potoka. Samotná vesnice Anidri není veliká, ale její obydlí jsou v okolí roztroušena na velké ploše. Nás cesta dovedla do jakéhosi centra vesnice, kde byla příjemná taverna s nádherným výhledem do okolních hor a soutěsky (obr.č.4) , kterou jsme se poté chystali sestoupit na stejnojmennou pláž.
Ještě než jsme nalezli vstup do soutěsky, navštívili jsme nedaleký kostelík s nádherně zachovalými freskami z první poloviny 14. století (obr.č.5). Přispěli jsme drobnými na jeho chod a zapálili tradiční tenkou svíčku. Z úzkých uliček jsme se vynořili na kozích pastvinách a procházeli pak mezi olivovníky, kde jsme kousek od prašné cesty objevili nádherný trs Opuntia microdasys (obr.č.6). Tato opuncie má své placičky posety hustými chomáčky glochídií, nahrazujících tradiční trny, a způsobujících v místě dotyku dlouhodobé intenzivní svědění! Jinak je to ale rostlina nádherná, u pěstitelů přes svoji „obyčejnost“ stále velmi oblíbená, a nabízená dnes z holandských pěstíren v mnoha barevných (ne uměle přibarvených) provedeních. 
Trs v Anidri byl vskutku kapitální, a hustota chomáčků na placičkách těch rostlin neskutečná! Právě na této rostlině bylo patrné, jak se sukulenty (k nimž kaktusy patří!) dokáží bránit nedostatku vody a současně i nadbytku slunečních paprsků!
Soutěska spojující vesnici Anidri s pláží stejného jména není ani zdaleka tak členitá a hluboká, jak turisticky známé rokle Samaria nebo Iríni, ležící odtud dále východním směrem odtud. Zpočátku nebyla cesta přiliš záživná, a rokli navíc hyzdila hadice na dopravu vody. Ve spodní části už to byla nádhera. Bizarní skaliska, čas od času i závaly balvanů, vyžadující při slézání zvýšenou opatrnost, a někdy i pomoc lana (obr.č.7 a 8)! Dole se soutěska otevírá až v těsné blízkosti pláže Anidri. Když jsme na ni dorazili, kromě obsluhy v taverně tu nebylo ani živáčka (obr.č.9). Bylo právě nedělní poledne, takže ihned po osvěžující koupeli následovalo tradičně dobré řecké občerstvení. A po něm studené frapé. Nikde na svých cestách po krétském jihozápadu jsme nepili lepší než právě tady!
