sukulenty.estranky.cz

Do Loutra se dostanete buď po vodě nebo po svých. Žádná silnice sem totiž nevede. Kdysi dávno tady bývaly vyhlášené lázně a ve starověku poblíž stávalo významné město Phoenix. V době jeho největší slávy prý mělo 20 000 obyvatel a dva přístavy. Právě zde býval jediný zimní přístav v celé rozsáhlé oblasti krétského jihozápadu. Dnešní Loutro je dlouhé sotva pět set metrů a široké na dva až tři domy. Modrobílé defilé hotelů, apartmánů, taveren a domečků místních je poslepované jako vlaštovčí hnízda ve skalnaté zátoce na východní straně poloostrova (mysu) Mouri. Na jeho západní straně se nachází v dalším zálivu maličká vesnička Finikas, dnešní pokračovatel starověkého Phoenixu. Z Loutra je to sem pěšky asi patnáct minut prašnou kamenitou cestou přes návrší poloostrova.

Do Loutra se dá připlout z východu či západu a pěšky dojít hned z několika směrů. Na svých putováních tímto kouzelným krajem jsme už vyzkoušeli úplně všechny zmíněné možnosti. Tu nejnamáhavější hned při své první návštěvě. Bylo to v poslední záříjový den roku 2006 po dlouhém putování vzhůru roklí Aradena. Bylo tehdy nakonec mnohem delší, než jsme původně zamýšleli a můžete si o něm více přečíst v samostatné rubrice („Kréta-Aradena“), která vznikla v úplných počátcích existence našeho webu (19.3. 2008).

Když jsme tehdy poprvé Loutro spatřili z vyhlídky u kaple Agia Katerini nad vesnicí Anópolis, z té výšky vypadalo jako nepatrný bílý bod v červenohnědé kamenité pustině, rozkládající se všude kolem. Tou pustinou jsme potom putovali v neskutečném vedru, abychom stihli malou výletní loď, která  nás dva měla v místním přístavu vyzvednout a odplout s námi do našeho tehdejšího přechodného bydliště v Plakias. Od té doby jsme modrobílé domky Loutra vídali mnohokrát z nejrůznějších úhlů pohledu a nutno dodat, že úplně ze všech stran je to místo malebné a pohled na něj dechberoucí.

Ocitneme-li se na nábřeží během dopoledne, může nám Loutro připadat chvílemi i přelidněné, protože místa je tu opravdu málo. Sehnat tady ubytování je trochu problém, protože kapacity jsou velmi omezené a zájem trvale velký. Kdo ale hledá klid bez diskoték a motorů aut, je tady správně. Místní pláž s křišťálově čistou vodou je sice maličká, ale spousta krásných a mnohem větších je všude okolo. Dá se k nim dojít pěšky nebo malou lodí, která milovníky šplouchání dopraví za pár minut třeba na překrásnou pláž Glyka Nera (Sweet Water), nebo západním směrem do zátoky Marmara. Zdejší pláž je také nádherná a voda má díky vápencovému podloží zajímavý odstín. Na skále nad ní je i hospůdka s tradiční řeckou kuchyní. Odtud se lze vydat roklí Aradena do stejnojmenné vesnice a pak buď soutěskou zpátky na loď, nebo pokračovat vnitrozemím přes vesnici Anópolis. Ta leží v úrodném širokém údolí a narodil se v ní slavný stavitel lodí a vůdce povstání proti osmanské nadvládě Daskalogiannis. Několik opuštěných pláží a plážiček (Perivolakia, Timios Stavros) se nachází také východně od Loutra a dostanete se k nim po půlhodince chůze po značené trase E4 směrem na Chora Sfakion. Všechna tato lákadla v blízkém okolí samotné Loutro během dne dokonale vylidní.

Na své si zde také přijdou milovníci památek. Historie tu zanechala nesmazatelné stopy, především pak na mysu Mouri. Do dnešních dob zde zůstaly zbytky pevností z období nadvlády Osmanské říše i Benátčanů, kteří odtud vyhnali sarracénské piráty. Pro ně se právě okolí dnešního Loutra stalo významnou základnou, z níž podnikali loupeživé výpravy na moře. Kromě pozůstatků starověku je zde i malý kostelík Sotiros Christou, nacházející se jen malý kousek od okraje Loutra, k němuž vede dlážděný chodník. 

Loutro leží sice tak trochu stranou ostatní civilizace, ale pokud funguje lodní doprava, je skvělým výchozím bodem i pro delší výlety. Těch možností existuje vícero a vcelku ideálním řešením je ráno odplout na kteroukoliv stranu a vystoupit z trajektu v prvním přístavu. Z Chora Sfakion na východě i z Agia Roumeli na západě vede pestrá a nádherná cesta po E4, kterou si je možno zpříjemnit několika koupacími přestávkami na liduprázdných plážích i návštěvami tradičních řeckých taveren. My jsme nikdy v Loutru nenocovali, ale prožili jsme tam krásná rána u snídaně v těsné blízkosti vody. A také jsem tam večeřeli než nám odplouvala loď na jednu či druhou stranu, nebo jen tak zevlovali ve zdejších barech, kde voda hostům šplouchá doslova pod nohama. 

Život v Loutru plyne pomaloučku a v klidu, o který však návštěvníci tohoto izolovaného místečka mohou být rychle připraveni v případě, že se zastaví lodní doprava, která je pro místní i jejich hosty nesmírně důležitá. Zažili jsme to při své poslední návštěvě na podzim roku 2018. Čekali jsme v kavárně na příjezd trajektu, který nás v podvečer odveze zpátky do Chora Sfakion. Věděli jsme sice o blížícím se hurikánu Zorba, ale mořská hladina byla zatím jako sklo a nic nenasvědčovalo, že brzy bude zle. Chvíli jsme přešlapovali na nábřeží a teprve poté objevili na prodejně lodních lístků v přístavišti malou cedulku, hlásající že veškerá lodní doprava je do odvolání zrušena. Ráno jsme do vesnice Aradena jeli autobusem a většinu dne jsme pak strávili putováním roklí do zátoky Marmara a následně i nad pobřežím přes další zálivy až sem. Teprve v té chvíli jsme si uvědomili, že jsme za celý den na moři nespatřili jedinou loď. 

Nakonec nám nezbylo než podniknout strastiplný závod se soumrakem, o němž jsme nedlouho předtím žertovali u frapé na nábřeží. Koupili jsme v obchodě zásobu vody a vydali se pěšky po E4. I s krátkou koupelí na Sweet Water jsme to do tmy stihli na asfaltku, vedoucí až do našeho přechodného bydliště. Měli jsme to ale tenkrát s chlupem. Kdyby nás tma zastihla na hrbolatých skalních chodnících vysoko nad mořem, nemuselo to dobře dopadnout. 

Trajekty, menší lodě ani docela malé lodní taxi potom nejezdily celých pět dnů, což v kraji Sfakia už dlouho nepamatovali. Hosté v poklidném letovisku Loutro se v tu chvíli stali nedobrovolnými vězni. Jíst a pít měli co, to by domácí nikdy nepřipustili. Hůře na tom ale byli ti, kteří se potřebovali dostat na letiště, nebo prostě měli jen v plánu Loutro opustit a vydat se pobýt zase někam jinam. Řekové si jinak z nějakých nařízení těžkou hlavu nedělají, ale tentokrát zákaz plavby striktně dodržovali a teprve po třech nebo čtyřech dnech začali pod rouškou tmy vozit první turisty a jejich zavazadla na malých motorových člunech do přístavu v Chora Sfakion.

V Loutru uvězněným turistům ale nějaký čas předtím nezbývalo než se kodrcat se svými kufry po prašné a kamenité pěšině přes poloostrov Mouri do sousedního Finikas. Odtud vede sice také mizerná cesta vzhůru do hor, ale toyoty místních zemědělců ji vzládnou bez problémů, protože ta auta slouží k zavážení krmiva a vody ke kozím stádům i na mnohem odlehlejší místa krétského jihozápadu. Na jejich korbách se pak turisté tísnili se svými zavazadly a přes Livanianu a Anópolis se nakonec do civilizace přece jenom dostali. Protože jsme byli kvůli absenci lodní dopravy nuceni podnikat pouze pěší výlety po okolí, oprýskaných a turisty našlapaných toyot jsme vídali opravdu hodně. 

Jenomže to byla výjimka, potvrzující pravidlo pohodového trávení dovolené v tomto nádherném místě, v jehož okolí si člověk hledající klid na opuštěných plážích a v kamenitých pustinách přijde na své. Když k tomu připočteme tradiční řeckou pohostinnost, nabízí toho Loutro svým návštěvníkům v dnešním uspěchaném světě opravdu hodně. 

Obr.č. 1 – Loutro z trajektu v čistém ranním světle, č.2 – podvečerní Loutro od východu z trasy E4, č.3 – lodní taxi přivážející v podvečer výletníky z pláže Sweet Water, č.4 – robinsonská plážička Timios Stavros s Loutrem v pozadí, č.5 – západně od Loutra je pečlivě ukryta zátoka s pláží Marmara a nad ní vchod do nádherné rokle Aradena, č.6 – ještě o něco blíž k Loutru je záliv s vesničkou Finikas, č.7 a 8 – starověké ruiny na poloostrově Mouri nad Loutrem, č.9 – a kostelík Sotiros Christou kousek od nich, č.10 – Loutro máme z okraje poloostrova Mouri jako na dlani, č.11 – tohoto opeřeného křiklouna nemůžete na nábřeží v Loutru minout a když je v ráži, tak ani přeslechnout!