sukulenty.estranky.cz

Ačkoliv jsme si oba Paleochoru zamilovali a rádi se tam vracíme, ještě nikdy jsme v ní nestrávili úplně celý den. Vždycky existuje nějaký plán. Pokaždé se dříve nebo později vydáváme pěšky nebo lodí na východ či západ, autobusem vzhůru do hor nebo na výlet do Chanie. Tam se celý den dá strávit docela dobře, a také jsme si ho tam už v minulosti několikrát docela hezky užili.

 

Většina našich cest ale vede východním směrem, ať už pěšky na pláž Anidri, když nás čeká odpočinkový šplouchací den, nebo někam dál trajektem. Západním směrem se tak často nevydáváme. Zatímco na východ od Paleochory začínají hory, směrem západním jsou to spíše jen kopce a pozvolné skalnaté stráně. Tímto směrem z Paleochory jezdívá jen menší loď na slavnou pláž Elafonisos, která se den co den mění v lidské mraveniště a dávno už ztratila to romantické kouzlo, do omrzení avizované cestovními agenturami. Autobus jezdí z Paleochory na západ jen dvakrát denně a končí ve vesnici Koundoura, ležící v přímořských rovinách a obklopené obrovskými plochami skleníků s rajčaty.

Při pohledu na fotky z Paleochory jsem si uvědomil, že za celé čtyři pobyty nám tam ani jednou nepršelo. I to je možná jeden z důvodů, proč jsme se každičký den vydávali někam jinam. Počasí nám zkrátka přálo. Jen jednou to na déšť vypadalo, obloha se škaredě zatáhla a občas z nebe spadla i nějaká ta kapka. To bylo na podzim roku 2013. A právě tehdy jsme se vydali pěšky po silnici na západ. Minuli jsme samozřejmě dlouhou písčitou pláž Pachia Ammos, táhnoucí se po západní straně celé Paleochory. Věčně tam fouká, občas jsou i pořádné vlny a písek z ní pak máte všude. Koupali jsme se tam několikrát po ránu či večer, když jsme jednou byli ubytováni přímo u ní, ale trávit tam celý den nás ani nenapadlo. 

Cestou po málo frekventované asfaltce nás mile překvapilo, kolik nádherných pláží se hned pod silnicí nachází. Ta úplně první se jmenuje Psilos Volakas, a když jsme na ni přišli úplně poprvé, byla ještě neorganizovaná a bez slunečníků. O tři roky později už tu vyrostl kiosek s občerstvením a většinu pláže zabírala lehátka. Ještě než jsme k ní tenkrát došli, zaujaly nás nádherné skalní útvary na druhé straně silnice. Bohužel se nacházely na soukromém pozemku, navíc oploceném a využívaném jako pastvina pro kozy. A jak už je v Řecku zvykem, také jako úložiště všeho nepotřebného harampádí.

Hned o kousek dál je ale pláž mnohem hezčí, a taky podstatně větší a malebnější, rozdělená bizarními kameny nabízejícími aspoň kousek blahodárného stínu. Je zde příjemný vstup do vody a nádherný pohled na Paleochoru. Navzdory silnici a blízkosti města je tu většinou liduprázdno, i když v letní sezóně to možná tak idylické nebude. Každopádně je tahle pláž mnohem krásnější než obě v Paleochoře. O další kousek dál je výběžek do moře zvaný Grammeno. Jsou zde velké písečné pláže a spousta malých, a taky hospůdky, bary a v okolí i nějaké ubytování. Přes léto tu asi bývá rušněji, ale my jsme to místo nalezli takřka opuštěné a liduprázdné. Pláže zrovna byly hustě porostlé  kvetoucími trsy Pancratium maritimum, cibuloviny česky zvané lír přímořský (nebo též pomořský). Je to rostlina kvetoucí na podzim a v létě odpočívající, s níž jsme se už dříve setkali na jiných místech krétského jihu. Když jsme se na Grammenu ocitli, déšť se zdál být na spadnutí.

Fotky odtud jsou tedy trošičku ponuré a stejná byla i atmosféra, provázející náš zdejší krátký pobyt. Jakmile jsme totiž odbočili z hlavní silnice, nalepil se na náš umolousaný špinavý pes. Udržoval si zhruba dvoumetrový odstup, ale odradit se od naší společnosti nenechal ani na okamžik. Když jsme konečně nalezli klidné místečko na koupel v moři, celou dobu štěkal a pobíhal po břehu jako zoufalá mamka, sledující své nezbedné děti. Po nějakém čase už nám začal lézt na nervy, a to máme pejsky jinak moc rádi. Nezbavili jsme se ho ale po celou dobu pobytu na výběžku Grammeno, který jsme zakončili posezením v liduprázdné taverně a sběrem mimořádně krásně zbarvených oblázků na jediné zdejší pláži, která nebyla písečná. Pes nás opustil zase až u hlavní silnice, přibližně v místech, kde se k nám připojil.

Vraceli jsme se zpátky do Paleochory stejnou cestou, protože hned za výběžkem Grammeno už se rozkládají  zmíněné skleníky a mezi nimi zůstává ukryta aglomerace míst, na mapě zvaných Gialos, Koundoura a také Agia Kiriaki. Projížději jsme tou nevzhlednou oblastí několikrát autobusem nebo taxíkem při cestě na nádherné pláže Krios, jimiž zároveň na dlouhou dobu končí civilizace v této části krétského jihozápadu. Malý i velký Krios patří k vůbec nejkrásnějším plážím. Dá se k nim sice dostat pohodlně po silnici, přesto si zachovaly punc odlehlosti a mnoho lidí se sem koupat nejezdí, alespoň tedy na přelomu září a října, kdy se na Krétu tradičně vydáváme my. U velké pláže je bufet s jednoduchou nabídkou jídla a pití. Jsou levní a vše je tu čerstvé a dobré. Občas tu trávíme čas při čekání na taxíka, kterého si vždycky předem domluvíme na návrat z těch nádherných pustin, rozkládajících se hned za kopcem nad plážemi. Autobus už odtud odpoledne žádný nejezdí a cesta po asfaltce mezi skleníky nám připadá úmorná a deprimující, přesně jak ji popisují i v turistických průvodcích. 

Ve vyprahlých kamenitých stráních nad plážemi Krios stojí typický kostelík, jakých nalezneme na  řeckých ostrovech spoustu. Podle všeho je vcelku nový a také na mapách je označen jako „New Mountain Church“. Měli jsme ho možnost opakovaně spatřit při východu slunce, to když jsme si přivstali a vydali se z Paleochory ještě za tmy ranním autobusem na start svého putování zmíněnými pustinami. Od kostela pak stačí vyšlapat ještě pár stovek metrů do kopce se klikatící prašnou cestou a čekají nás nádherné pustiny, v nichž lidská obydlí dlouhé kilometry nespatříme. Místy jsou tu scenérie jako ze slavných filmů s Vinnetouem a jako bonus i několik odlehlých pláží, liduprázdných jako celý tenhle nádherný kousek krétského jihozápadu. O nich zase někdy příště.

Obr.č.1 – bizarní skály jen kousek západně od Paleochory, č.2 – pláž Karavopetra s Paleochorou v pozadí, č.3 a 4 Pancratium maritimum na písečných plážích Grammeno, č.5 – pláže Krios a nekonečná pole rajčatových skleníků za nimi, č.6 – kostelík nad plážemi Krios při východu slunce, č.7 – a ještě jednou i s prašnou cestou, vedoucí do pustin za kopcem, č.8 – v nich potkáváme kozy častěji než lidi