sukulenty.estranky.cz

Na řecké ostrovy se kromě jiného opakovaně vydáváme proto, že tam ještě stále lze nalézt místa jen minimálně zasažená turistickým ruchem. Každým rokem takových míst ubývá, a tak je jejich hledání stále obtížnější! Někdy se to podaří úplnou náhodou, jindy se o existenci takových míst dozvídáme z internetu nebo vyprávění někoho, kdo je sám předtím navštívil.
Předloni jsme opakovaně navštívili pláž Megalo Seitani na ostrově Samos. Je to přesně takové místo, po jakém toužíme na každé řecké dovolené, ale zdaleka ne na každé se nám takové podaří navštívit nebo čirou náhodou „objevit“! Pobyt na takových opuštěných místech nám dodává sílu a pocit klidu. Je to něco, co se nedá koupit v obchodě nebo na burze, a také pocity z návštěvy takových míst se dají jen těžko popsat. Každopádně jsou to pocity naprosto osvobozující!
Právě na internetu býváme často svědky, jak turistický ruch změnil k nepoznání některá místa, která bylo možné ještě před několika lety považovat za romantické kouty přírody. Jeden příklad za všechny. Před mnoha lety nás kamarád Víťa na ostrově Thassos dovezl prašnou cetou mezi křovisky až k nádherné liduprázdné pláži, sevřené mezi skalami nedaleko města Limenaria. Na skále nad námi stála chátrající vila, patřící kdysi oceláři Kruppovi z Essenu, a pod ní torzo někdejšího nákladního přístavu. Nikde ani živáčka, voda jako křišťál a jediným zvukem v tom krásném místě byl cvrkot cikád. Byli jsme tam pak ještě jednou, a s námi po celý den pouze jediná rodina (česká a mimořádně hlučná!) na druhé straně pláže. To vše jen slabou půlhodinku pěšky z centra druhého největšího města ostrova Thassos! 
A jak to tam vypadá dnes? Několik řad slunečníků, taverna, moderní sochařské výtvory, a dokonce nějaká napodobenina slavných menhirů ve Stonehenge! Pláž se teď jmenuje Metalia beach, a podle informací v některých průvodcích se jedná o nejkrásnější a nejznámější pláž ostrova!
Právě vzpomínky na tuto pláž mi vytanuly na mysli, když jsme poprvé vstoupili na překrásné divoké území, zvané Kedrodassos (viz Jihozápadní Kréta 8). Protože před námi toho dne byly ještě dlouhé kilometry pochodu po evropské turistické trase E4, bylo nám jasné, že se sem musíme brzy vrátit a v klidu si to místečko užít docela obyčejným plážovým povalečstvím! Pluli jsme tedy znovu na palubě lodi Elafonisos, ale z jejího kotviště jsme se už tentokrát vydali rovnou na Kedrodassos, vybaveni dostatečnými zásobami vody, přiměřeným množstvím jídla a nezbytnými řeckými sušenkami se skořicí. Trvalo nám slabou půlhodinku, než jsme dorazili k místu, kde visí na nějakém pahýlu stromu či keře stará zaprášená bota. 
Všudypřítomné kameny a bochánky pichlavých rostlin už tady střídají písečná pole, z nichž vyrůstají prastaré cypřiše a jalovce s pokroucenými kmeny, které v těch svízelných podmínkách rostou už možná stovky let! Většina lidí je považuje za cedry, a odtud i název pláží Kedrodassos! Za jejich hradbou je pobřeží skalisky a kameny rozděleno do množství nádherných zákoutí, která berou dech. Jedno romantické místo zde střídá druhé! Jen si vybrat, kde chcete prožít svůj robinsonský den!
Je tu liduprázdno, a stejně jako minule vidíme zdáli první milovníky samoty až na největší z pláží, které toto nádherně divoké pobřeží nabízí. Hledáme to svoje místečko, kde bude příjemný vstup do vody, hezký výhled do okolí a alespoň kousek stínu. Procházíme dvě nebo tři plážičky a zmlsaně si vybíráme. Kde a kdy se nám něco podobného zase poštěstí? Nakonec volba padla ná příjemnou pláž, kde se maličké oblázky poctivě mísily s jemným pískem, a odkud byl krásný výhled na sousední, neméně krásnou pláž se skalnatým výběžkem do moře.Z druhé strany naše soukromí chránila hradba kamení, o které se v uklidňujícím rytmu šplouchavě odráželo Libyjské moře. Bylo v tom místě nezvykle klidné, protože vlny se už předtím tříštily o kameny, trčící z modrozelené vody desítky či stovky metrů od břehu. U něj to byla nádherná mělčina s vodou prohřátou tak akorát na slastné povalování, trvající třeba hodinu. Ve vodě jsme trávili více času než na souši, a pak na chvíli zalezli do stínu starého jalovce, jehož hustá koruna jej poskytovala mnohem více než jakýkoliv slunečník, a jehož větve nám zároveň posloužily jako šatna. Panoval zde absolutní klid. Nedoléhaly k nám žádné zvuky civilizace. Jen sluníčko a šplouchání vody pár metrů od nás!
Kolik takových rájů tady na Krétě asi ještě existuje? A kolik jich tady bude za deset či dvacet let? Jaká je budoucnost divočiny, zvané Kedrodassos? Všechny ty otázky mi plynuly hlavou při pohledu na tu nádheru všude kolem. Pokrok nelze zastavit, a s turistickým ruchem je tomu podobně! Příroda prohrává svůj boj s civilizací každým dnem, a jen občas nám dá najevo, jakou sílu má! Jednoho dne vznikne i tady podnikatelský projekt, a z provizorního parkoviště kdesi nahoře v kopcích se stane parkoviště legální, pokryté vrstvou asfaltu. Bude u něj možná zase stát obrovská modrá tabule se spoustou hvězdiček, jako poděkování dárcům, kterým ale v posledních měsících už dochází trpělivost. A pak buldozery prohrnou cestu mezi těmi starými stromy až k moři, protože turisté žádají své pohodlí, a na nějaký ten strom se tady na jihu zase tolik nehledí! Zprvu bufet, a pak už taverna s ryčnou hudbou, a spousta lehátek, které tady nikdy nebude možno stavět do dlouhých řad jako na velkých plážích. A nad tím vším zavlaje modrobílá řecká vlajka, jako důkaz definitivního vítězství lidského pohodlí nad romantikou!
Chceme se sem každopádně vrátit dříve, než toto všechno nastane! Teď si ale naplno užíváme tu romantiku, a jen čas od času se na vedlejší pláži z lesíku vynoří další stejně „postižení“ poutníci, rozhlížející se po té nádherné krajině, poskládané z vody, písku, stromů a kamení. Když vidí, že „naše“ pláž je obsazená, pokračují v cestě, aby si zanedlouho také nalezli tu svoji a oddali se snění a vodním radovánkám. Místa je tu zatím dost pro všechny, kteří o to stojí! Za celý den jsme spatřili takových poutníků jenom pět. Poslední z nich obsadil sousední pláž. Úplně sám, jako opravdový robinson!
Všude okolo nás rostou přízemní plazivé stonky Euphorbia peplis. Staré (jeden rok!) rostliny na sklonku života, a všude okolo jejich potomstvo z větrem rozfoukaných semínek. Plážový sukulent, kterému k životu stačí jen čistý písek, zdravé přímořské povětří a občas trocha vody z nebe spadlé! Naše plážička je nejkrásnější sukulentní lokalitou, jakou si dovedeme představit! Čas tu ale utíká jako zběsilý!
 Na zpáteční cestu vyrážíme s maličkým předstihem. Po prašné pěšince jdeme pomalu, a co chvíli se otáčíme zpátky a vrháme poslední pohledy do krajiny, o níž se nám v zimě zdávalo, a kterou jsme se vzrušením v srdcích sledovali na satelitních mapách. Ve skutečnosti byl Kedrodassos samozřejmě stokrát krásnější než na všech mapách nebo fotografiích z internetu, a ani naše fotky nemohou jeho krásu plně postihnout! Ani jsme si nemuseli slibovat, že se sem někdy vrátíme. Když se zdraví, čas a peníze sejdou ve správný okamžik, jsme tu zase! Ale mezitím chceme poznat ještě další podobná místečka, dříve než zmizí pod základy taveren, parkovišť a příjezdových cest, aniž bychom je stihli spatřit ještě v jejich romantické přírodní podobě!
Seděli jsme pár minut na horní palubě lodi, která nás zanedlouho odveze zpátky do civilizace. Opět jsme se ocitli na křehkém rozhraní dvou světů. Vlevo na dohled zátoka Elafónissos s růžovým pískem, připomínající z dálky jedno velké lidské mraveniště. Také kdysi bývala klidná a tichá jako je dnes Kedrodassos!  A vpravo spleť balvanů, keřů a pichlavé vegetace, kterou se jako had proplétá úzká pěšinka, která dovede k cíli každého, kdo zatouží po klidu v nádherných scenériích, koupání bez plavek a příjemnému samotářskému lenošení, kterému my říkáváme robinsonění! Kus onoho magického místa si odvážíme ve svých srdcích lodí do Paleochory, odtud pak autobusem do Chanie a letadlem domů! Zůstane tam už navždy!
Na úvodním snímku je celkový pohled na území, zvané Kedrodassos. Za dlouhým skalnatým výběžkem s dvojicí stromů jsme si našli tu naši plážičku, kterou můžete vidět na druhé fotografii. Na třetí je výhled z ní na sousední pláž, a následují další snímky nejrůznějších zákoutí, jaká zatím ještě stále nabízí Kedrodassos!