sukulenty.estranky.cz

Díky našemu krátkodobému pobytu v Agia Roumeli jsme měli možnost ocitnout se v místech, kam bychom se z Paleochory nikdy nedostali. Nebo se i vrátit po letech tam, kde jsme sice již byli, ale vždy jen krátce. Do první skupiny patří městečko Chora Sfakion, nebo také Hora Sfakion. Místní mu říkají zkráceně Sfakia a je správním střediskem celé oblasti. Do té druhé zase nedaleké Loutro. Malá vesnička, kam nevede žádná silnice, podobně jako do našeho přechodného domova v Agia Roumeli. Asi tak napůl cesty mezi nimi se nachází pláž Sweet Water, nebo taky Glyka Nera.  

Sladká voda na té pláži opravdu vyvěrá kdekoliv. Stačí vyhrabat prohlubeň v jejím povrchu z drobných oblázků a ta se za chvilku naplní sladkou vodou. Díky sladké vodě v podzemí je tady voda v moři nejstudenější hned kousek od břehu, a čím dál plavete, tím je teplejší. Na pláž se lze dostat buď po moři, nebo pěšky z obou zmíněných míst. Na jednom jejím konci stojí na betonových sloupech malá taverna,sloužící zároveň jako provizorní přístaviště malých loděk, přivážejících sem z Chora Sfakion i Loutra turisty. Část pláže u taverny je zastavěna lehátky a slunečníky. Za nimi následuje proluka, na jejímž začátku stojí cedule s upozorněním, že odtud až k taverně je nutno chodit v plavkách. Za oblázkovou prolukou, dlouhou několik desítek metrů, se nachází ještě další lehátka a slunečníky, kde už není žádný oděv vyžadován. Dohromady ale zabírají lehátka jenom malou část pláže. Nad tím vším se tyčí vysoká kolmá skaliska, chránící pláž před větrem, který ke krétskému jihu neodmyslitelně patří. Povětrnostním vlivům zde také statečně odolává i několik starých tamaryšků, vrhajících jediný přírodní stín široko daleko.

 

Poprvé jsme se zde ocitli na podzim roku 2016. Po krátké zastávce v Chora Sfakion, které je konečnou trajektu, jsme přestoupili na malé vodní taxi, které po několika minutách plavby zakotvilo u zmíněné taverny. Její šéf je zvláštní chlapík s hustým plnovousem, do něhož si co chvíli zabodne propisku, kterou právě zaznamenal objednávku hostů. Jako správný Řek disponuje širokým úsměvem, stejně jako jeho pomocník, vybírající peníze za lehátka a slunečníky a v podvečer pak svolávající z terasy taverny ryčným hlasem pasažéry do odplouvajících loděk. Tenkrát jsme měli v plánu zastavit se tu jenom na chvilku, vykoupat se a poté pokračovat po turistické trase E4 směrem na západ až do přístavu v Loutru. Poklidná atmosféra té pláže si nás okamžitě získala, stejně jako neskutečně čistá voda, toho dne navíc neuvěřitelně klidná. Připadali jsme si jako v nekonečně velkém bazénu. Museli jsme se nakonec hodně přemlouvat, abychom na plánovanou cestu vůbec vyrazili. Čas byl ale neúprosný.

 

Večer jsme museli bezpodmínečně být v Loutru, odkud odplouvala naše oblíbená loď Neptun do našeho přechodného bydliště v Agia Roumeli. Nedalo se tedy nic dělat. Stoupali jsme strmou kamenitou stezkou vzhůru, abychom zanedlouho měli pláž Sweet Water dole pod sebou jako na dlani. Před námi se rozkládala kamenitá pustina, porostlá neuvěřitelným množstvím rozkvetlých cibulí Urginea maritima. Na mnoha řeckých ostrovech jsme se setkali s opravdu velkou hustotou této rostliny.

Zejména pustiny na ostrově Kalymnos se nám zdály být v tomto ohledu naprosto nepřekonatelné. Ovšem jen do chvíle, kdy jsme se ocitli tady, v liduprázdné krajině s jedinou vyšlapanou pěšinkou směřující k Loutru a jedinou stavbou široko daleko, kterou je kaple Timios Stavros s malou zvoničkou hned vedle ní. A všude kolem, kam až oko dohlédlo, tisíce a tisíce téměř metrových květenství známých cibulí. Válcovité hrozny jejich kvítků dominovaly krajině. Cibule urginie přímořské, jak se této rostlině říká česky, jsou léčivé a jedovaté zároveň. Ve starověkém Řecku prý bývaly symbolem plodnosti. Rozkvétají od srpna do října, takže jsme tady byli zrovna v době, kdy ta nádhera vrcholí. V dáli za námi zůstává Chora Sfakion už jenom coby malý bílý bod mezi červenohnědými skalisky.

V půli cesty nás čeká osvěžující koupel na pláži Perivolakia. Loutro je odtud vidět už docela zřetelně a jeho bílé domky září v odpoledním slunci. Pláž je liduprázdná, až na jednoho podivína, bivakujícího v rozsedlině skal a bedlivě střežícího svoje území. Jakmile spatří poutníky, shodí i bederní roušku a nahatý se producíruje ve zdejších mělčinách. Možná aby je odradil od delšího pobytu v jeho hájemství. Jenomže my se odradit nenecháme. Odhazujeme také veškeré svršky a ponoříme se do křišťálově čisté vody Libyjského moře, které je na podzim nejteplejší z celého roku. Poustevník okamžitě mizí ve svém příbytku s plachtovou střechou a jen občas zvědavě vykukuje, jestli už se nechystáme pokračovat v cestě. 

Ta vede po suťových stráních, ještě pustějších než krajina tam nahoře u kapličky. Jedinou zelení jsou zde tři nebo čtyři prastaré stromy Ceratonia siliqua, známé jako rohovník. Naši rodiče lusky z toho stromu znali jako „svatojánských chléb“, který byl nedílnou součástí českých vánoc v době jejich dětství. Semena rohovníků mají konstantní hmotnost, proto byly v minulosti využívány i jako váhová jednotka, známá jako karát. Ta semena sice bývají různě velká, přesto je jejich hmotnost naprosto konstantní! Zdejší rohovníky nám poskytly blahorádný stín, jediný za celou cestu z pláže Glyka Nera. Další pak nabídly až terasy barů a taveren v přístavu Loutro, u jehož mola se už pohupoval Neptun.

Na podzim roku 2018 jsme se na více než týden usadili v městečku Chora Sfakion, takže jsme Sweet Water měli skoro na dohled. Není divu, že naše první cesta vedla právě sem, protože absolutní relax s knížkou v ruce a křišťálovou vodou na dosah bylo přesně to, co jsme po dlouhé sukulentářské sezóně potřebovali jako sůl. A pak ještě dvakrát.

Jednou proto, že kvůli hurikánu Zorba nejezdily celých pět dnů lodě a nikam jinam to tak blízko pěšky nebylo. Podruhé nám vlastně ani nic jiného nezbývalo, protože jsme v podvečer uvízli v Loutru a s hrůzou zjistili, že lodě nejezdí. To jsme se vraceli ze soutěsky Aradena, hurikán se teprve blížil a voda v moři byla pořád ještě jako sklo. Jenže místní námořníci, ti už věděli své. A tak jsme nakonec zcela neplánovaně vyzkoušeli i strmou a místy dost namáhavou kamenitou cestu vysoko nad mořem, které nás dovedla na pláž Glyka Nera z východní strany.

Místy šlo o hubu a já závraťák jsem se tlačil na skalní stěny, když stezka byla příliš úzká, nebo vysekaná přímo do těch stěn. Ale byla to nádhera, zvláště v podvečer, kdy zapadající slunce barvilo skály do ruda a vzduch byl čistý jako voda v moři hluboko pod námi. To bylo už hodně rozbouřené. Slunečníky ještě stačili majitelé taverny někam uklidit, ale lehátka a stolečky nechali na pospas živlu, takže mnohé z nich se nacházely napůl zasypané pískem a oblázky, zatímco jiné voda spláchla a opřela až o strmá skaliska. Koupání v rozbouřeném moři bylo docela adrenalinovou záležitostí, a zprvu si s námi vlny pohrály jako s hadrovými panáky, aby nás vzápětí vyvrhly na pláž jako vorvaně. Našli jsme a očistili dvě lehátka, zatáhli je do stínu jednoho z tamaryšků a vegetili na pláži celičký den. Po troškách se sem toho dne trousili poutnící z obou stran. Panovalo dusno, vzduch byl vlhký jako někde v jihovýchodní Asii. Když bylo zrovna úplně nejhůř, ze skalního labyrintu dorazila početná výprava německy mluvících seniorů. Někteří byli v požehnaném věku, všichni navíc oblečeni jako na horskou tůru. Jeden po druhém se káceli k zemi a ulehali do vlhkého písku. Jedna paní se stočila do klubíčka hned za našimi lehátky a jako polštář jí pod hlavou posloužil velký kámen, který obnažila noční bouře. Naštěstí se vše obešlo bez tragédie. Na lékařskou pomoc by v tomto místě a za těchto klimatických podmínek čekali marně!

To je tedy sladká voda na řecký způsob. Místo k odpočinku jako stvořené, kde na konci sezóny nenajdete davy lidí, nehraje zde ryčná hudba z barů a rychle zapomenete na veškeré starosti. A že sem se ještě někdy znovu vrátíme vůbec není otřepaná fráze. 

Obrázek č.1 – pláž Sweet Water z východní strany, č.2 – jedna z provizorních studánek na ní vyhloubených, č.3 – Sweet Water pohledem shora od západu, č.4 – kaplička Timios Stavros, č.5 – políčko Urginea maritima a Chora Sfakion v pozadí, č.6 – pláž Perivolakia a Loutro v dáli za ní, č.7 – starý rohovník u cesty do Loutra, č.8 – Neptun ve zdejším přístavu, č.9 – vlny na Sweet Water avizující blížící se hurikán, č.10 – jeden z lehčích úseků cesty do Chora Sfakion, č.11 – skály zbarvené západem slunce a před námi poslední úsek na cestě do civilizace