sukulenty.estranky.cz

Řecku patří stovky ostrovů a ostrůvků. Jen zlomek z nich jsme dosud navštívili, a pár dalších snad ještě trochu poznat stihneme. Stokrát jsme si říkali, že krásných míst je ostrovech tolik, že by proto byl skoro hřích se na některá z nich znovu vracet. A přece se nám to loni přihodilo! Nikdy neříkej nikdy!
Vraceli jsme se do Paleochory, protože nás to tam pořád nějak táhlo, avšak s niternými obavami zda nezažijeme zklamání, a jestli nebudeme nuceni současnost neustále srovnávat s tím, co tu bylo ještě před více než devíti lety. Nic takového se naštěstí nekonalo. Dokonce ani samotná Paleochora nedoznala žádných výraznějších změn, které by stály za povšimnutí. Jen v jejím okolí bylo už sem tam vidět nějaké výsledky vítězného tažení turistického byznysu nad „starým dobrým“ Řeckem, štědře podporovaného Evropskou unií. 
Naštěstí nejsme tak naivní, abychom věřili, že neudržitelné lze udržet do nekonečna. A dokonce jsme ani nikdy nepropadli přesvědčení, že na nás tady na krétském jihozápadě a všude jinde na ostrovech ještě „dýchne“ ta opravdová řecká atmosféra, jak o tom neustále čteme v nejrůznějších diskusích řeckomilů a řeckomaniaků. Pravou řeckou atmosféru si užíval kdysi dávno lord Byron, a poslední její zbytky možná ještě Gerald Durrell. My už konzumujeme jenom její dokonalou iluzi, kterou nám vytvářejí domácí, aby nám vyrobili příjemnou atmosféru, a především vytáhli z našich kapes co možná nejvíce peněz, než jim zase zmizíme z očí kamsi daleko na severozápad! Pokud ale někde zlomeček té řecké opravdové atmosféry přece jenom ještě zůstal, pak je zrovna Paleochora vhodným místem, kde jej hledat!
Vrátili jsme se tedy na krétský jihozápad s nadějí, že zde znovu nalezneme co hledáme. Čisté moře, liduprázdné pláže, nádherné výhledy do krajiny, kapličky a kostelíky v horách i na pobřeží Libyjského moře, divoké rokle plné nádherných vůní, cinkot kozích zvonků na prašných cestách i krkolomných stezkách ve skalnatých stráních, křik dravců, kroužících dlouhé minuty bez jediného mávnutí křídel na modré obloze, bezstarostné zevlování u frapíčka v místních barech a kavárnách, lákavé vůně linoucí se k večeru z taveren na nábřeží a rána provoněná skořicovým cukrem z místních pekáren i kouzelným slůvkem „kaliméra“, ozývajícím se co chvíli z probouzejících se uliček u přístavu, odkud za chviličku odplouvá loď, vezoucí nás za dalším poznáním krétského jihozápadu. 
To všechno jsme tu našli i tentokrát! A k tomu ještě pár zcela nových, neskutečně krásných míst, o nichž jsme snili ještě když u nás na zahradě ležely hromady sněhu. Nová místa, která jsme uložili do své paměti i srdcí, a přidali je k těm již dávno známým, a na která se chceme zase jednou vrátit, až se nám začně po jihozápadu Kréty stýskat. Možná bych dokázal vyjmenovat i tisíc dost dobrých důvodů, proč se tam vracet!
Jihozápad Kréty je ideálním místem pro hledače klidu v dnešním uspěchaném světě. Stále tu existuje spousta nádherných místeček, kam se dá dojít jenom pěšky, připlout po moři, nebo kombinací obojího. Stále zde zůstávají dlouhé úseky pobřeží bez taveren, slunečníků a parkovišť, kde dokonce nelze ani zakotvit s výletními loděmi. Existují tady městečka a vesnice na pobřeží, kam nevedou silnice! Je zde stále co objevovat, stále na co se těšit! Jen čas tu plyne až příliš rychle a lákadel k návštěvě je mnohem víc, než se dá za jedinou dovolenou stihnout!
Zní to možná trochu barbarsky, ale ani jedinkrát za celou dovolenou jsme se tentokrát nekoupali přímo v Paleochoře! Vlastně jsme tu byli vždycky jenom po ránu, a vraceli se sem až večer. Výjimkou byl pouze den příjezdu, kdy jsme krátce po poledni nalezli ulice města takřka liduprázdné a moře rozbouřené tak, že se v něm koupat prostě nedalo. A pak nás to už táhlo na známá i neznámá místa v jejím okolí.
Přesto jsme Paleochoru cítili znovu jako svůj domov, což se nám v „umělých“ řeckých turistických střediscích až tak běžně nestává. Bydleli jsme blízko přístavu, české sousedy z apartmánu jsme vlastně poprvé viděli až v den odjezdu, a všude kolem byla jen a jen obydlí domácích. Když jsem ráno vyšel z domu a vydal se pro snídaňové dobrůtky do místní pekárny, potkával jsem v uličkách jenom místní. S prvními turisty jsem se potkal většinou až u přístavu nebo v pekárně, odkud se už obvykle ozývalo štěbetání řeckých školáků, pořizujících si zde své svačinky. Když jsme dojídali ranní řecké pochoutky, provoněné skořicovým cukrem, paní sousedce obvykle přivezla dcera či snacha na hlídání vnoučata. Klučina si nás zvědavě prohlížel, stejně jako neskutečně hlučné děti dalších sousedů o balkón dál. Možná jsme díky tomu prožívali více té opravdové řecké atmosféry, než by leckterý její milovník z internetových diskusí vůbec unesl!
Brouzdáním ulicemi Paleochory jsme trávili veškerý čas od snídaně až do odjezdu lodi nebo odchodu na pěší výlet. Ulice bývají tou dobou skoro prázdné, jen v kafeniích posedává pár místních dědečků nad pidišálky silné řecké kávy a sklenicemi vody, zatímco ženy v černém se vracejí z ranních nákupů s taškami plnými zeleniny. V hloučcích pak klábosí v uličkách a další s nimi diskutují z oken okolních domů .
Když jsme se večer vraceli z lodi, od autobusu, nebo třeba pěšky prašnou cestou z pláže Anidri, Paleochora nás pokaždé mateřsky vtáhla do svých uliček a krámků. Kavárny se plnily, z kuchyní taveren to už nádherně vonělo. Jejich majitelé vynášeli stolky a židle a zaplnili jimi veškerá místa, kudy ještě docela nedávno projížděla auta a motorky. Paleochora se po sedmé večerní stává jednou velkou pěší zónou, na níž korzují turisté, a místní děti předvádějí na nábřeží úžasné kousky na svých kolech.
Jako všude v Řecku, i tady se žije dlouho do noci. Bary zavírají až odejdou poslední hosté,a řecké domácnosti v našem sousedství často naplno ožívaly teprve ve chvíli, kdy jsme se my ukládali ke spánku. Dětské bojové pokřiky se mísily s kraválem hlasitě puštěných televizí, bez nichž dnešní Řekové nevydrží snad ani minutu. Řev ochozů z fotbalového utkání ligy mistrů se tak mísil s tradičními náboženskými písněmi, a do toho odvedle hysterické ženské výkřiky z jihoamerických telenovel v řeckém jazyce, doplňované řečtinou v reálu z úst paní domu, pérující své potomky. Přes to všechno jsem v polospánku slyšel šumění moře na pláži Kedrodassos, mísící se s cinkotem kozích zvonců a fičením nikdy neustávajícího krétského větru, a znaven bez problémů usínal.
Velkou výhodou krétského jihozápadu je stabilní počasí, za které vděčí nedalekým horám. Ty boří a lámou mraky, jejichž zbytky rozfouká takřka nikdy neustávající vítr. Fouká tu skoro nepřetržitě, a když náhle přestane, připadá vám to skoro jako něco nepatřičného. Jednou večer nám vyprávěla delegátka Klára, jak překvapeni se vrátili námořníci z pláže Elafónissos, kde prý za celý den ani nefouklo, což prý už dávno nepamatují.
Na počasí je závislá lodní doprava kolem jižního pobřeží, takže výlety sice můžete hezky a dopodrobna naplánovat, ale nemusí se díky počasí uskutečnit přesně v den, kdy jste si usmysleli. Tady na krétském jihozápadě je to ale nádherná loterie, v níž je i prohrávající vítězem, protože den se tu vždycky dá příjemně strávit na více způsobů. Občas se k nám dostaly zprávy ze severu ostrova, kde bylo výrazně chladněji, a také více mraků a vody z nebe, takže turisté z našeho letadla prý koupání moc nedali! Sever a jih Kréty jsou jako dvě strany mince, a každý si může vybrat, která z nich se mu více líbí!
Naše loňské toulky krétsským jihozápadem překonaly veškerá naše očekávání. Na svých cestách jsme zatím jen z povzdáli sledovali místa, která se nám tentokrát ještě navštívit nepodařilo, a bylo nám okamžitě jasné, že se sem musíme znovu vrátit, a že to tentokrát určitě nebude trvat dlouhých devět let! Turistický ruch neustále ukrajuje kousek po kousku z míst až dosud lidskou činností nedotčených, jako kdysi chtiví prospektoři z indiánských území divokého západu. Jen namísto osadníků ve vozech s plachtou se na ta místa valí pestrobarevné davy turistů z celého světa, kteří chtějí své pohodlí. Zatím jich naštěstí většinu zadrží sever ostrova se záplavou hotelů, bazénů a welnes center. Je jasné, že tato situace není trvaleji udržitelná, a jednoho dne jich stejné davy budou proudit i na krétský jihozápad. Než se tak stane, pořád se tam vyplatí vracet!