sukulenty.estranky.cz

Občerstveni v místní taverně s českou obsluhou a doplněnými zásobami vody jsme opouštěli vesnici Anidri. Před námi se tyčil kopec, jehož úbočí hrála všemi podzimními tóny. Podzim je tady stejně barevný jako u nás, jen malinko teplejší a slunečnější. Blahodárný stín borovic, prastarých jalovců i cypřišů, poctivě promíchaných listnatými stromy, dával alespoň chvilkově zapomenout na panující vedro. Klikatá stezka, vinoucí se mezi stromy, nabízela úchvatné pohledy do okolní krajiny a společně s vápencovými skalisky vytvářela nezapomenutelná zákoutí. Tytam byly řecké pustiny, na které jsme zvyklí při většině našich putování po nejrůznějších ostrovech, kdy jediný balvan bez nadsázky tvoří dominantu celé krajiny.

Kaplička na vrcholu toho kopce je maličká a hned kousek od ní stojí jednoduchá zvonice. Kolik takových jsme už na našich cestách spatřili, u kolika z nich poseděli, posvačili a pokračovali plni vnitřního klidu dál k cíli našeho putování. Tato pro nás ale měla zvláštní kouzlo. Už proto, že jsme se k ní chystali tak dlouho a  z pláže Anidri na ni v minulosti koukali už tolikrát. Když nám tam dole u moře pralo slunce na hlavy, říkali jsme si, jak tam nahoře musí být krásně. A teď jsme konečně tady. Dáváme za pravdu mému neznámému známému z nábřeží v Paleochoře, který si to tady zamiloval už dávno a tak trochu nás sem i nasměroval, ačkoliv tentokrát už jsme byli rozhodnuti vystoupat sem stůj co stůj.

Byli jsme tam nahoře sami, a žádné poutníky jsme nepotkali ani cestou nahoru a zpátky. Turistů sice neustále přibývá i tady na krétském jihozápadě, ale jsou zároveň čím dál línější. Rádi podobná místečka navštěvují, ale musí k nim vést silnice, aby se tam mohli dopravit autem nebo na skůtříku. Cestička po úbočích kopce ale byla vyšlapaná poctivě především generacemi místních, pro něž je kaplička významným poutním místem. Pro nás zase oázou klidu, nádhernou jídelnou plnou vůní z okolních strání a zároveň i rozhlednou, nabízející úžasné pohledy do okolní krajiny.

Paleochora zůstává sice ukryta za skalnatými kopci, ale jinak vidíme spoustu známých míst, jen z trochu jiného úhlu pohledu. Dlouho se samozřejmě kocháme pohledy na oblázkovou pláž Anidri s provizorní tavernou, kde dělají nejlepší frapé v širokém okolí. A taky báječný dakos, který si dáváme skoro pokaždé, když si na pláži uděláme odpočinkový koupací den na lehátkách a s knížkou v ruce. Už to nebývá tak často jako kdysi. Okolí pláže se změnilo k nepoznání. Kde bývala kamenitá divočina, plná izolovaných místeček pro nudisty, tam dnes duní z reproduktorů hlasitá muzika, velké parkoviště nabízí místo pro desítky aut a stovky lidí se povalují na uměle vytvořené pláži z písku navezeného sem bůhví odkud. My zůstáváme věrni pláži oblázkové, která se za ta léta naopak nezměnila vůbec.

Z Paleochory se k ní dá dojít asi za hodinku svižné chůze po nepříjemně prašné cestě. Když jsme sem před mnoha lety začali chodit, málokdy jsme na ní někoho potkali a když už kolem nás náhodou projelo auto, tak velmi pomaloučku, protože za jeho volantem seděl někdo z místních, kteří v sobě mají mnohem více ohleduplnosti k druhým než věčně uspěchaní turisté v pestrobarevných autíčkách z půjčoven. 

Poprvé vidíme pláž takhle shora, téměř z leteckého pohledu. I dnes se stane nakonec další zastávkou naší cesty, během níž se nejdříve musíme vrátit skoro až do centra Anidri a pak se na pláž dostat stejnojmennou soutěskou. Na to teď ale nemyslíme. Užíváme si toho božského klidu a považujeme si, že krétský jihozápad pořád ještě podobná místa nabízí. Příjemně tu profukuje a nedoléhá sem žádný zvuk, který by měl na svědomí člověk. Jen čistá podzimně laděná příroda a my.

Dole na pláži panuje zatím absolutní klid, a bude panovat i když tam dorazíme brzy odpoledne, protože drtivá většina turistů dává pořád přednost té písčité a hlučné. V rokli Anidri je docela vedro. Ačkoliv není ani zdaleka tak hluboká, jak jsme zvyklí třeba z Agia Irini nebo Aradeny, přece je to malebný kousek řecké přírody, místy i velice obtížně prostupný, jednou dokonce s pomocí krátkého lana. Spodní část už je ale ryze vycházková, postupně se otevírající do krajiny. Jakmile se skaliska definitivně rozestoupí, před námi se rozprostírá zmíněná oblázková pláž. Vlastně je to taková soustava pláží, v jednom místě se sbíhajících v kamenitý výběžek do moře. Levá strana je zastavěna lehátky, nabízejícími pohodlí, a tavernou hned za zády. Vpravo lehátka a slunečníky nejsou a pláže odtud pokračují prakticky až k okraji Paleochory, ale už nemají tak snadný přístup do moře jako tady.

Občerstveni řeckými dobrotami i teplým mořem jsme rozhodnuti strávit tady zbytek dne lenošením a na zpáteční cestu se vydat prašnou pustinou až před soumrakem, kdy už bude pryč i většina aut. Najednou se před námi zastavil chlapík v kraťasech a otřepaném slamáku, v němž jsem svého ranního známého z nábřeží poznal teprve když promluvil. Řeč se samozřejmě ihned svezla na kapličku i nádhernou krajinu cestou z Azogires, odkud jsme se právě vrátili do civilizace. A taky na spoustu dalších možností, jak si v tomhle nádherném koutě Kréty užívat báječné dny dovolené. Když jsme pak šlapali zmíněnou prašňačkou zpátky k Paleochoře, zastavilo nám projíždějící auto, za jehož volantem seděl pán z nábřeží a hned vedle jeho paní. Cesta nám samozřejmě rychle utekla, než jsme zastavili na prostranství před naším přechodným krétským domovem. Teprve v tu chvíli jsme zjistili, že bydlíme ve stejném domě, jen to naše miniaturní království se nachází za jeho rohem, takže jsme se tady nikdy předtím nepotkali, zatímco na nábřeží skoro každé ráno. 

Paleochora láká víc takových, jako jsme my a naši sousedé. Je totiž srdeční záležitostí. Láskou na celý život. Své by o tom mohla vyprávět paní, kterou už známe od vidění z našich předchozích návštěv a taky z letadla, protože minimálně dvakrát se s námi vracela domů po dlouhých týdnech, které rok co rok v městečku na březích Libyjského moře tráví. Víme že když se do Paleochory znovu vrátíme, a všechno bude jak má být, tu paní znovu spatříme, jak si na kole projíždí ulicemi svým volným dovolenkovým tempem, které Paleochora  dříve či později každému návštěvníkovi nenásilným způsobem vnutí, aniž by si to vůbec stačil uvědomit.

Obr.č.1 – kaplička na kopci vlevo a vesnička Anidri pohledem ze stejnojmenné pláže, č.2 – cesta k vrcholu kopce, č.3 – Anidri pod námi v podzimních barvách, č.4 – kaplička už na dohled, č.5 – a zvonice kousek od ní, č.6 – starý zvon, č.7 – pláž Anidri pohledem od kapličky, č.8 – konec stejnojmenné rokle je opravdu malebný, č.9 –  a dakos v taverně na pláži zase velká dobrota