sukulenty.estranky.cz

Kalymnos a Telendos jsou jako sourozenci. Mají k sobě hodně blízko, protože mořská úžina, která je od sebe odděluje, není širší než kilometr. Kdysi dokonce oba ostrovy bývaly jediným celkem. V roce 554 ale Kalymnos postihlo ničivé zemětřesení, trvající údajně celé dva týdny. Během nich se do moře propadlo i hlavní město ostrova, nacházející se tenkrát právě někde v těch místech, odkud dnes vyjíždějí každou půlhodinu lodní taxíky, zajišťující od rána až do noci dopravu mezi oběma ostrovy. Telendos se díky tomu zemětřesení stal samostatným ostrovem. Zdi domů tehdy zmizelého hlavního města ostrova Kalymnos jsou údajně pod mořskou hladinou na mělčích místech té úžiny vidět ještě i dnes.

Sotva jsme se ráno probudili a vyšli na terasu, měli jsme Telendos jako na dlani. Jeho část tou dobou ještě ležela ve stínu, který na něj vrhal ostrov Kalymnos. V podvečer zase naopak menší bratr začínal vysílal svůj stín na skalní stěny nad západním pobřežím ostrova Kalymnos, které krátce předtím zapadající slunce zbarvilo do zlatova. Byl na ně v tu chvíli vskutku úchvatný pohled, předznamenávající brzký západ slunce, odehrávající se právě za tmavou siluetou Telendu.

Ten ostrůvek s rozlohou sotva pěti kilometrů čtverečních je opravdu maličký, ale jeho vrchol Rachi ční do výšky 460 metrů a Telendos díky němu připomíná sopku, vystupující rovnou z moře.
Můžete mít na kterémkoliv řeckém ostrově spoustu lákadel, ale jakmile se jen kousek od něj nachází ještě další ostrov, bývá obvykle tím největším lákadlem právě on. A tak sotva jsme se první den trochu osvěžili v ještě hodně rozbouřeném moři, na palubě malé loďky jsme se vydali právě na protilehlý Telendos. Cesta trvá jen pár minut, ale i tak nás to hned napoprvé pořádně vyhoupalo. Nejkrásnější pro nás ta mořská úžina bývala vždycky po ránu, kdy se rybářské loďky jedna po druhé vracely do přístavu, často obletovány hejny racků, s nimiž se během návratu rybáři dělili o nepovinnou daň ze svých úlovků. Ryb je ve zdejších vodách údajně pořád ještě hojnost, což už dnes mohou směle říci jen na málokterém z řeckých ostrovů.

Přístaviště na ostrůvku Telendos je stejně ospalé jako ostrov sám. U mola vždy kotví několik loděk místních i lodní taxíky, čekající na své pasažéry v přesně stanoveném pořadí. Většinou dodržují půlhodinové intervaly, ale jakmile by se v v blízkosti mola nahromadilo větší množství turistů, vyrazí klidně okamžitě a na uprázdněném místě už vzápětí kotví jejich kolegové. Světelnou výzdobu jejich lodí jsme s oblibou sledovali večer, sedíce na terase Rity u kafe a něčeho dobrého z nedaleké cukrárny. Několikrát jsme se na ostrůvku Telendos sami zdrželi a vraceli se pak až za tmy. Jednou nás zlákalo třeba sledování západu slunce nad pláží Chochlakas, jindy jsme zase při návratu z báječného koupání na opuštěných plážičkách nasáli lákavé vůně z taverny Rita, jmenovkyně našeho ubytování na druhé straně mořské úžiny. Vzápětí jsme zcela podlehli náramným dobrotám, které tady přímo u vody chutnají dvojnásob. Zdejší dušené jehněčí patří k tomu vůbec nejlepšímu, co jsme kdy na řeckých ostrovech ochutnali!

Jako v každé řecké taverně, ani tady se neobejdeme bez společnosti místních koček (a kocourů). Ty zdejší jsou extra pohodářky. Žádné přešlapování a netrpělivé vyčkávání na svůj podíl z pokrmu s očima upřenýma na stále ještě ne dost chápavého (podle jejich měřítek!) strávníka. Když už čekat, tak hezky v pohodlíčku křesla, kde se vedle batohu nebo foťáku vždycky najde kousek místečka pro jednu nebo dvě telendoské kočičí krasavice. Někdy je ta pohoda natolik pohltila, že nakonec prospaly i celou naši večeři, zatímco na zemi pod námi je pohotově nahradilo jejich rozvětvené kočičí příbuzenstvo.

Ostrov Telendos je pro polodivoké kočky i polopotulné pejsky opravdovým rájem, protože tady nejezdí žádná auta ani mopedy. I turisté se po ostrově většinou pohybují ještě pomaleji než kdekoliv jinde, přesně jak jim velí dovolenková pohoda, kterou jim přívětiví Řekové připomínají na každém kroku, a která právě na tomhle maličkatém ostrůvku platí dvojnásob.

Na to jak je ostrůvek malý, nabízí toho opravdu dost. Kdo zatouží po památkách, může se z přístaviště vydat vlevo, projít borovým hájem a ocitne se na planině se spoustou křesťanských hrobek v různém stadiu rozpadu. A hned kousek za nimi nalezne mělkou zátoku s malou pláží, kde je prý dobré šnorchlování, což jsme ale my nestihli vyzkoušet, protože nás lákala spíše pořádná koupel. A na tu jsou tady jiné pláže, rozkládající se po obou stranách přístaviště a nabízející větší či menší oblázky, stejně jako jemný písek. Každý si tady zkrátka najde tu svoji.

Kousek od pláže Chochlakas se ve skalách nachází maličký kostelík. Protože je mezi skalami přímo u mořské hladiny ukryt vskutku dokonale, cestu k němu nám napoví až jednoduchá zvonice, tyčící se na nedalekém návrší. Přiznám se, že takhle dokonale zamaskovaný kostelík jsme snad na svých toulkách po řeckých ostrovech ještě nepotkali. Byli jsme jen malý kousek nad ním, přesto jsme z něj pořád neviděli vůbec nic. Sestoupali jsme nakonec po klikatících se schodech s bělostnou obrubou až k malému nádvoříčku před ním. Jak už bývá v Řecku zvykem, když se jedná o kostel nebo kapli, všude vůkol panuje naprostý pořádek, a když jinak jsou Řekové velcí bordeláři. Na kostelík jsme pak v následujících dnech koukali z opuštěných plážiček, na něž jsem se dostali docela pracně po kozích stezkách, protože k nim nevedla ani jediná úzká pěšinka.

Telendos, to je takový miniaturní řecký svět sám pro sebe. Kdo má rád absolutní klid, pomalé až líné životní tempo, a neláká ho příliš cestování z místa na místo, pro toho je Telendos tím pravým místem k pohodové dovolené. Je tak lákavé jen tak zevlovat v křesle pár metrů od mořské hladiny, zpovzdálí sledovat život na druhém břehu a loňky pohupující se v mořské úžině. Upíjet frapé a v údivu přihlížet jak slunce, zacházející za strmé skalnaté stráně ostrůvku za našimi zády, zbarvuje skalní stěny na druhém břehu mořské úžiny do zlatova a vzápětí na ně dopadá i stín ostrova Telendos. A pak se usadit na palubě loďky s vědomím, že tahle dovolená by se tady dala docela dobře prolenošit, jen kdyby sousední ostrov Kalymnos nenabízel tolik dalších lákadel. Přesto jsme se na Telendos vraceli hned několikrát. Někdy na celý den, jindy jen vykoupat se v podvečerním moři, pokochat se v lehounce chladivém větru západem slunce a pak zevlovat dole v přístavním baru až do příjezdu lodi. Někdy nám odpluly třeba i tři, než jsme se odhodlali zvednout a vyrazit. Tady opravdu není kam spěchat.

Obr.č.1 – Telendos po ránu, ještě částečně zastíněný svým větším sousedem, č.2 – telendoská kočka, pohodlně usazená u našich zavazadel, č.3 – jedna z mnoha křesťanských hrobek na Telendu se západním pobřežím ostrova Kalymnos v pozadí, č.4 – kostelík, důkladně ukrytý ve skalních stěnách ostrova Telendos, č.5 – pláž Chochlakas v pozdním odpoledni, č.6 – a pohled z návrší nad ní na západ slunce, č.7 – zlatě zbarvené pobřeží ostrova Kalymnos těsně před západem slunce, č.8 – Telendos vrhá svůj stín na západní pobřeží ostrova Kalymnos v blízkosti jeskyně Grande Grotta, č.9 – při zevlování v telendoské taverně se snadno a rychle zapomíná na všední shon