Jdi na obsah Jdi na menu
 


KALYMNOS drsný i přívětivý (KALYMNOS 1)

24. 12. 2014

 Naši patnáctou řeckou dovolenou jsme se rozhodli strávit na ostrově Kalymnos. Patří k souostroví zvanému Dodekanésy, a leží v Egejském moři nedaleko tureckých břehů. Ostrov je to maličký. Na délku jednadvacet kilometrů, na šířku asi třináct. Dohromady 134 kilometrů čtverečních většinou málo obydlené pustiny, protože drtivá většina z 16000 obyvatel ostrova obývá pouze nepatrný zlomek jeho rozlohy. Vesniček je tady málo, a silniční síť tudíž řídká. Hodně tu naopak od nepaměti bývalo lovců mořských hub, jejichž sběr, zpracování a prodej má na ostrově pět století trvající tradici. Mořské houby bývaly odjakživa největším vývozním artiklem jinak chudého ostrova, a ještě i dnes se s nimi na ostrově setkáte na každém kroku. Jak hub pod hladinou Egejského moře ubývalo, mizela i možnost obživy pro mnoho jejich lovců. Kalymnos díky tomu zažil velkou vlnu emigrace, trvající až do padesátých let 20. století. Většina místních lovců hub se svými rodinami zamířila do slunné Kalifornie nebo daleké Austrálie, kde po druhé světová válce nahradili zde již nevítané lovce japonské. Spousta lovců hub zaplatila své rizikové povolání pochroumaným zdravím, trvalými následky, nebo i životem. Ještě v roce 1925 žilo na ostrově Kalymnos 24000 obyvatel!

dscn0135.jpg

Silueta ostrova už se před námi rýsovala v mlhavém oparu. Stáli jsme na nábřeží v Mastichari a trochu zděšeně sledovali rozbouřené moře, v němž se blankytně modrá voda mísila s hnědou. Přístavní letovisko na ostrově Kos bičoval silný vítr, zvedající prach a roznášející ho spolu s drobnými odpadky po ulicích. Turisté tady chodili ve větrovkách poctivě zapnutých až ke krku. Taverny na nábřeží byly zataženy silnými foliemi, chránícími před větrem jejich ranní hosty, většinou čekající na loď mířící právě na Kalymnos. Barikáda z jejich bagáží dosahovala skoro metrové výšky a táhla se po celé čelní straně taverny hned za tou provizorní protivětrovou stěnou. Drtivá většina z nich byli horolezci ze všech koutů světa, kteří se právě touto dobou na ostrov houfně sjíždějí, protože 9. října zde propukne tradiční horolezecký festival.

dscn0376.jpg

Climbing je bezkonkurenčně nejfrekventovanějším slůvkem na ostrově Kalymnos. Přitom před nějakými dvaceti lety ho nikdo z místních neznal. V létě roku 1996 si Kalymnos vybral za místo rodinné dovolené italský horolezec Andrea di Bari. Objevil zde spoustu skal ideálních na lezení, a přitom relativně snadno dostupných. Když k tomu připočteme příjemné podnebí k lezení zjara a pak zase s blížícím se podzimem, začal mu Kalymnos zákonitě připadat pro horolezce naprosto ideální destinací. O rok později se na ostrov vrátil už v doprovodu svých přátel, a za pomoci místních začali připravovat první lezecké sektory. Když pak zjara roku 1999 zveřejnily informace o možnostech lezení na ostrově Kalymnos některé odborné časopisy, začali sem přijíždět další a další nadšenci. V letech 2001-2002 prý ostrov už navštívilo asi 4000 horolezců a jejich množství pak každým rokem strmě narůstalo. Turistický průmysl na ostrově horolezci nakopli do nebývalých obrátek. Jako houby po dešti začaly vyrůstat nové a nové ubytovací kapacity, taverny i půjčovny aut. A především skůtrů, na nichž stovky horolezců po ránu opouštějí turistická letoviska. Připomínají hejna obrovských čmeláků, kteří se s bzukotem v krátké době rozptýlí po celém ostrově.

dscn0380.jpg


Na moři to pěkně houpalo. Nadšenci z horní paluby se kvapem vraceli dolů, promáčeni slanou vodou a vyfoukaní neustávajícím větrem. Přivítalo nás hlavní město Pothia, připomínající svým umístěním mezi kopci obrovský amfiteátr. Žijí v něm tři čtvrtiny všech obyvatel ostrova. Voda v přístavu je k naší radosti o poznání klidnější než byla ta před necelou hodinkou u mola v Mastichari. Může to ale být jen chráněnou polohou města, říkáme si, a v žádném případě nepodléháme přílišnému optimismu. Za další půlhodinku naopak propadáme naprosté euforii, protože sotva autobus překoná hory, naskytne se nám nádherný pohled na západní pobřeží i s ostrůvkem Telendos, odděleným od něj jen sotva kilometrovou mořskou úžinou. V živých barvách najednou vidíme co jsme už od zimy obdivně prohlíželi na internetu.

dscn0307--2-.jpg


Euforie netrvá dlouho. V ubytování s námi totiž zjevně nepočítají. Nějakou chvíli marně bloudíme kolem studií a pomalu začínáme propadat panice a depresi, když tu se na scéně objeví podmračená žena, připomínající spíše hodně naštvanou Siciliánku. Tvrdí, že ubytovat nás sice může, ale maximálně na týden. V žádném případě ne na jedenáct dnů, jak požadujeme my, a jak máme i potvrzeno v papírech od cestovní kanceláře. Delegátka se ale nachází jen na sousedním ostrově Kos. Po jejím krátkém intervenčním telefonátu s podmračenou babičkou se nám konečně otevírají dveře našich pokojů a z jejich balkónů zase pohledy na ostrov Telendos, tyčící se z moře přímo proti nám, i na spoustu lodiček, pohupujících se hluboko pod námi v mořské úžině. Obrázek, jenž potom nalezneme takřka na každé pohlednicí ve zdejším obchůdcích, který nás nikdy neomrzí a budeme ho mít před očima ještě v době blížících se vánočních svátků.

dscn0372.jpg

Naši sousedi na levoboku jsou horolezci od České Kamenice. Právě od nich jsme se mimo jiné dozvěděli, že lezci se dělí na pískovcové a vápencové, a oni že patří k těm prvním, což znělo docela logicky, protože pískovcové věže tam u nich mají hned za humny. Sousedé na pravoboku jsou ze severní Moravy a patří naopak k táboru lezců vápencových. Po skalách ostrova Kalymnos už o den později lezla i jejich čtyřletá dcera Eliška! Večer jsme se seznámili i s posledními sousedy, dá se říci že „starousedlíky“, kteří tady už byli dokonale zabydlení když jsme my přijeli, a setrvávali nadále i poté, co jsme balili kufry a vydávali se na zpáteční cestu domů. Pozdravili jsme a popřáli jim dobrou chuť k večeři. „Tóbry féčer,“ zněla jejich odpověď. Penzisti z Německa se vraceli pravidelně až k večeru, a ve skalách jim pokaždé pořádně vyhládlo. Celé horní poschodí bylo nějaký čas prázdné, ale pak jej zcela zaplnili horolezci italští, kteří na ostrově v pomyslném souboji národů byli v mírné převaze. Společně s pořád ještě trochu načuřenou paní domácí jsme tak my dva vlastně byli jedinými nehorolezci v celém tom velkém řeckém baráku, nesoucím jméno Rita.

dscn0888.jpg

Obr.č. 1 – Pohled z přístavu Mastichari na obrysy ostrova Kalymnos, č.2 – hlavní město Pothia, č.3 – místo zvané Grande Grotta, č.4 – pustá a přece náramně fotogenická je krajina ostrova Kalymnos, č.5 – mořské houby proslavily Kalymnos po celém světě, č.6 – ostrov Telendos za mořskou úžinou


 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář