sukulenty

Bývá pro nás vždy velkou radostí spatřit uprostřed krásné přírody rostliny, které známe buď z našich zahrádek, z květináčů za okny nebo zatím jen z obrázků v odborné literatuře. Cyclamen hederifolium je vytrvalá bylina s okrouhlou podzemní hlízou, z níž kromě nádherných květů vyrůstají i listy trochu podobné břečťanu (Hedera). Květy mají jemné tóny i ladění barev a vyrůstají na tenkých stoncích o délce 6-12 centimetrů. Objevují od srpna do října, takže jsme to měli při naší návštěvě ostrova Samos tak akorát.
V odborné literatuře je uvedeno (V. Zelený - Rostliny Středozemí), že brambořík břečťanolistý roste zpravidla v zástinu a vyhledává vápencové horniny. Přesně v takovém prostředí jsme rostliny Cyclamen hederifolium nacházeli! Setkávali jsme se s nimi na více místech ostrova, ale nejčastěji (a také nejhojněji) na severozápadním pobřeží při svých cestách na odlehlou pláž Megalo Seitani.
Bramboříků zde rostlo hodně, ale nikdy jsme nenarazili na nějaké obří kolonie, jako tomu později bylo u divoce rostoucích ocúnů skvrnitých (Colchicum bivonae). Pohled na drobné kvítky jemných barev, vyrůstající na holých stopkách mezi bílými vápencovými kameny byl vskutku úchvatný. Květy se ovšem špatně fotily, protože přesně podle údajů docenta Zeleného ve zmíněné knize rostly obvykle v nejstinnějších místech pod nejrůznějšími duby, keříčky vřesovců nebo korunami starých borovic a olivovníků.
Nejzajímavější nález Cyclamen hederifolium se váže právě k nejhojnějšími stromu řeckých ostrovů. Olivovníky (Olea europaea) mívají ve stáří kmeny bizarních tvarů, a na mnohých z nich jsou k vidění i pořádné dutiny. Někdy skýtají útočiště ptákům či drobným savcům, ale „náš“ olivovník skrýval v dutině svého kmene příjemné botanické překvapení.
Z tmavé dutiny totiž vykukovala dvojice bramboříkových kvítků, jakoby je tam kdosi docela nedávno naaranžoval. Jenomže touhle spletitou a pro spoustu turistů docela namáhavou stezkou  mnoho lidí za den neprojde, a když už po ní šlapou, věnují se spíše výhledům na krásné scenérie, jaké dokáže v těchto místech ostrova  příroda namíchat z mořské modři, lesní zeleně a vápencové běloby.
Zeleně je zde opravdu požehnaně. Zatímco na jiných „zelených“ ostrovech jsme se museli spokojit s množstvím olivovníků, borovicemi, mořskými cibulemi, proschlou trávou a všudypřítomným trnitým chrastím, tady byla vegetace neskonale pestřejší. Nádherně zelené borovice se mísily s vysokými cypřiši (Cupressus sempervirens), stojícími vzpřímeně na strmých skaliscích a připomínajícími rakety, připravené na odpalovací rampě ke startu. Některé z nich byly vysoké deset a více metrů (mohou prý dosáhnout výšky až 35m!), a přes svoji štíhlost tu odolávaly mnohdy silným větrům.
Hojně zde rostly planiky drobnoplodé (Arbutus andrachne) s množstvím kulovitých plodů a stejně rezavou a hladkou borkou jako jejich příbuzná Arbutus canariensis, o níž jsme psali v článcích z ostrova Tenerife. Snad nejvíce mne v této části ostrova upoutaly drobné, ale nádherné kvítky vřesovce mnohokvětého ( Erica multiflora). Je to keřovitá vápnomilná rostlina, dosahující podle údajů v literatuře výšky až dvou metrů. Zdejší jedinci však byli o poznání menší díky ztísněným podmínkám v prasklinách vápencových skal. Jejich vrcholky však byly obaleny nádhernými kvítky opravdu bohatě. Také zde rostly zajímavé druhy dubů, o jejichž existenci jsem až dosud neměl ani potuchy.
Cesta takovou krajinou samozřejmě ubíhá příjemně, a člověk ani tolik necítí přibývající únavu. Zvláště když ho za malou chvíli čeká příjemné osvěžení na liduprázdné pláži Mikro Seitani. Když jsme k ní dorazili, začínaly ji teprve zalévat první sluneční paprsky. Nikde ani živáčka, takže jedinými zvuky  v tomto nádherném koutě ostrova Samos byly zpěv ptáků a šplouchání mořských vln.
Na dvojici úvodních snímků jsou květy bramboříků břečťanolistých, v druhém případě přírodou naaranžované do dutiny starého olivovníku. Fotografie třetí je jedním z typických pohledů na divoké západní pobřeží ostrova Samos, plné nádherných zátok, nad nimiž se vypínají skalní partie zdejších hor. Květy Erica multiflora na čtvrtém snímku nás provázely takřka celou cestu na nádhernou pláž Mikro Seitani, kterou vidíte na poslední fotografii.