sukulenty.estranky.cz

Už doma  jsme se při plánování dovolené na ostrově Samos nejvíce těšili za jeho západní pobřeží, a především na zdejší pláže, slibující díky značné vzdálenosti od civilizace i jakousi záruku klidu a pohody. Vše nakonec ještě předčilo veškerá naše očekávání. Stačilo překonat po svých určitou vzdálenost krajinou, která brala dech.
Západní pobřeží je snad ještě zelenější než většina ostrova, jestli je to tedy vůbec možné! Každopádně je mnohem pestřejší i složení zdejší flóry, která nijak zvlášť netrpí suchem a vedry, v čemž jí vydatně pomáhá vlhčí přímořský vzduch a takřka neustálý svěží vítr. Právě zde jsme se setkali také s dvěma druhy dubů, které jsme až dosud neznali. Možná bychom si jich v té záplavě zajímavých rostlin ani nevšimli, nebýt nádherných a nezvyklých žaludů, zdobících jejich větve.
Dub kermesový (Quercus coccifera) získal svůj název podle červců rodu Kermes, které strom často hostí. Kulovité samičky těchto červců v sobě obsahují červené barvivo, které bylo dříve hojně používáno v textilním průmyslu a také k přibarvování cukrovinek a nápojů. Ačkoliv může tento drobnější dub dorůst výšky až pěti metrů, my jsme pozorovali ve štěrbinách vápencových skal o poznání menší jedince. Takřka kulovité keříky s lesklými a po okrajích trnitými listy dosahovaly často pouhých čtyřiceti centimetrů, a přitom už byly plném žaludů s výrazně ostnitými číškami.
O poznání mohutnější byly stromky dubu cesmínovitého (Quercus ilex), ale i v jejich případě jedinci na skalnatém pobřeží dorůstali pouze zlomku maximální velikosti, uváděné v odborné literatuře (až 20m). Jejich listy byly kožovité, mírně prohnuté a po okrajích řídce zubaté. Zajímavostí byly v jejich případě žaludy, jejichž šupinaté číšky zabíraly většinu jejich délky. Tvrdé dřevo tohoto stromu se používalo na stavbu lodí, výrobu nářadí a dřevěného uhlí. Oba duby kvetou většinou zjara, a žaludy které jsme na nich spatřili na podzim byly s největší pravděpodobností ještě z loňského kvetení.
Ještě než jsme poprvé oba duby spatřili, museli jsme vykonat poměrně obtížnou cestu. Po ránu jsme v Kokkari nasedli na zelený linkový autobus, který nás dopravil na autobusové nádraží v Karlovassi. Méně všímavý turista neznalý zdejších poměrů by ho jen těžko hledal, protože v ničem nepřipomíná rušná autobusová nádraží v jiných městech, jejichž atmosféru milujeme. To zdejší je tak trochu stranou, a připomíná spíše zastávku městské dopravy, kterou také zároveň je. Žádná budova s bufetem a čilý ruch, jen nenápadná bouda s jízdními řády, postavená poměrně vysoko nad mořem. K tomu jsme sjeli právě autobusem MHD, který nás za jednou euro svezl do přístavní čtvrti Limani. Právě ona je nejlepším výchozím bodem k cestě na pláž Potami, a dále pak do nádherného a civilizací takřka neporušeného západního pobřeží s plážemi Mikro Seitani a Megalo Seitani.
O přístavní čtvrti Limani se v průvodcích píše, že právě tam se nejvíce zdržují turisté, protože je tam nejvíce restaurací a hotelů, a že se údajně jedná o živé a pěkné místo. Možná to bylo tím, že jsme Limani navštívili až koncem září, ale udělalo na nás přesně opačný dojem. Během svých cest jsme Karlovassi navštívili třikrát, a pokaždé jsme marně hledali onu atmosféru. Zvláště nábřeží a zmiňované hotely nám spíše připomínaly město duchů, než cokoliv jiného, a marně si vzpomínáme, kdy a zda vůbec jsme v Řecku spatřili ponuřejší místo! Protože naše cesta na „autobusové nádraží“ nás zavedla i do jiných částí města, velký dojem na nás neudělalo ani tam. Pobřežní ulice je naprosto mrtvou zónou, kde nepotkáte třeba za kilometr chůze jediného člověka. Velká část domů je už evidentně dlouho neobydlená, je tu také spousta starých a dávno opuštěných fabrik, připomínajících zašlou slávu Karlovassi. U některých hotelů jsme byli na pochybách, zda jsou vůbec v provozu, o čemž nás přesvědčily teprve jídelní lístky před jejich vchody. V přístavní taverně jsme popíjeli frapé, a kromě nás a party studentů zde jiný host nebyl. Právě přítomnost studentů toto městečko přece jenom trochu oživuje, ale jinak se nám zdálo, že svůj vrchol už má dávno za sebou. Dovolenou bychom tu určitě trávit nechtěli, i když je možné, že zdejší rekreanti berou pobyt ve městě pouze jako základnu a výchozí bod k výletům do zdejšího mimořádně krásného okolí.
Jednu zvláštnost ale Karlovassi přece jenom má. Jsou jí kostely, kterých je zde neuvěřitelné množství, a zdaleka se nejedná jen o nějaké malé stavby. Skoro by se dalo říci, že je zde totálně překostelováno! Jinak se tu ale zastavil čas někdy v padesátých letech minulého století, a podle toho vypadají ulice v přístavní čtvrti i některé chátrající hotely a opuštěné domy na cestě vzhůru k centru.
Ani s koupáním to nemají rekreanti v Karlovassi kdovíjaké. Oblázková pláž je sice dlouhá, ale rozdělená na menší části kamennými vlnolamy a po celé délce lemovaná širokou silnicí, po níž přijíždějí také náklaďáky do přístavu, který leží na jejím konci. Dá se ale přejít (nebo v sezóně autobusem přejet) přes kopeček na pláž Potami. Tu můžete vidět snad na všech propagačních materiálech cestovních kanceláří, a nutno podotknout, že na oněch fotografiích vypadá většinou podstatně lépe než ve skutečnosti.
Koupali jsme se tam pouze jednou, abychom spláchli prach z cest po divokém západním pobřeží, které začíná jen kousek za touto pláží. V době naší návštěvy bylo po sezóně, takže pláž byla skoro prázdná, když pominu několik koupajících se v její východní části pod silnicí, vedoucí do Karlovassi. Při dalších cestách na romantické pláže Megalo Seitani a Mikro Seitani už jsme se tu ani nezastavovali, namlsáni tou nádherou, ukrytou v nedalekých skalách. Ale o tom zase někdy příště.
Na úvodním snímku jsou plody dubu kermesového (Quercus coccifera), následovány žaludy s obzvláště dlouhou číškou, patřící druhu Quercus ilex (dub cesmínovitý). Třetí fotografie nabízí pohled na Karlovassi od západu, kde menší návrší dělí toto druhé největší město na ostrově od pláže Potami. A následuje přehlídka kostelů. Nejdříve jeden velký, jakých je v Karlovassi vícero, a pak jeden úplně maličký, stojící přímo na jedné z nejrušnějších ulic ve městě. Třetí kostel je moderní, a stojí na návrší nad pláží Potami, která se pro nás stala jakousi vstupní branou do ráje a můžete ji vidět na poslední fotografii. Za skalnatým výběžkem na jejím konci začínal úplně jiný svět.