sukulenty.estranky.cz

Řecké ostrovy se zřejmě staly naším dovolenkovým osudem. Začalo to už kdysi dávno četbou knížek Geralda Durrella o jeho rodině a jiné zvířeně. Autorovo barvité líčení krás ostrova Korfu vedlo ke spřádání plánů cesty, která však díky komunistům zůstala na dlouhá léta pouze v rovině teoretické. Teprve po roce 1989, když začal konečně plnit své pravé poslání dokument zvaný cestovní pas, vydali jsme se na ostrov Korfu doopravdy. Od té doby jsme navštívili spoustu dalších ostrovů a ostrůvků, které však stále tvoří pouhý zlomek z toho, co Řecko nabízí a my nikdy nemůžeme za jediný život stihnout. Za cíl naší dvanácté cesty jsme zvolili ostrov Samos.
Hornatý Samos leží v Egejském moři na dohled od tureckých břehů, a kdysi býval nejbohatším ostrovem v celé oblasti. Pak přišly horší časy, ale jedno velké bohatství si ostrov během staletí uchoval až do dnešních dnů. Je jím zdejší příroda. O každém z ostrovů, který jsme až dosud navštívili, se v turistických prospektech hovoří jako o ostrovu „zeleném“. Teprve Samos se pro nás stal skutečným zhmotněním tohoto okřídleného tvrzení. 
Nebýt jednoho zdejšího slavného rodáka, nemuseli jsme se ve škole učit Pythagorovu větu. Žil zde také autor slavných bajek Ezop a mnoho dalších velikánů dávných řeckých i světových dějin. A že tu bude dobře i nám dvěma, o tom jsme od příletu na ostrov ani na chvilku nepochybovali.
Samotný přílet ovšem není nic pro slabší nátury. Ledadlo se různě naklání, jak se jej pilot pracně snaží nízko nad skalami nasměrovat na neskutečně krátkou přistávací dráhu s temně černým pruhem od brzdění předchozích letadel. Brněnské letiště v Tuřanech nám proti tomu zdejšímu připadalo jako Heathrow. Když jsme z Tuřan odlétali, vše se chystalo na přílet papeže, který nedaleko letiště pronesl svou řeč k věřícím. Mobilní záchodky už tu stály v řadách jako vojáci na buzerplace, a za nimi se tyčily jakési stany se špičatými střechami, připomínající turecké válečné ležení před Budapeští. Myslím že Benedikt XVI. se při pohledu na to nadělení musel křižovat už když se letadlo s ním snášelo na přistávací plochu.
To na ostrově Samos život plynul a dosud stále plyne podstatně volnějším tempem. Jako všude na řeckých ostrovech, i tady jste na každém kroku chováním a úsměvy místních znovu a znovu upomínáni na skutečnost, že máte dovolenou, a není tudíž kam spěchat.
Městečko Kokkari leží na severním pobřeží, a z letiště to sem autobusem trvá asi půlhodinku. Dvojice mysů zde svírá malou zátoku s rybářskými loďkami a nábřežím plným tradičních taveren a barů. Hned za nimi začíná pestré bludiště úzkých uliček, z nichž se ještě nevytratila tradiční řecká atmosféra. Kokkari jsme si zamilovali na první pohled.
Ubytováni jsme byli hned kousek od zdejšího kostela, takže jsme zůstávali blízko centra dění, kterým je nejrušnější hlavní ulice plná obchůdků, pekáren, cukráren a taveren, otevřených až dlouho do noci. Vedle kostela je místní „autobusák“. Jak bývá na řeckých ostrovech zvykem, autobusové zastávky  jsou umístěny vždy v nejužším, nejméně přehledném či  nejhůře průjezdném místě z celého města. Hned naproti kostelu stojí tradiční taverna Bira s rokem založení 1924! Vařili v ní náramně, a stejného názoru zřejmě bylo více lidí, soudě podle cedulek „reserve“ na většině stolů  každý podvečer. Kokkari se tedy stalo na deset dnů naším domovem. Nutno říci, že velice příjemným a klidným.
Ačkoliv tu bylo moře čisté jako křišťál, koupali jsme se v Kokkari jenom jedinkrát. Každý si tady ale v tomto ohledu přijde na své! Pláž v západní části městečka je dlouhá, větrná a takřka pořád jsou zde vlny. Ve východní části jsou pláže menší, ale zato klidné. My jsme se ale každý den po snídani (vždy za doprovodu kostelních zvonů!) vydávali autobusy či po svých na výlety po ostrově, který toho pro milovníky přírody nabízí neskutečně mnoho. Večery, a někdy i rána, jsme ale samozřejmě věnovali toulkám po městečku. Sukulentářská deformace velela našim očím sledovat kromě klasického řeckého koloritu i tučnolisté rostliny, které nechybí snad u žádného domku.
Bylo by zajímavé spočítat, kolik tlustic Crassula ovata připadá na jednoho obyvatele Kokkari! Řecká obydlí bývají většinou menší a skromnější než ta naše, ale květinám všeho druhu je v jejich bezprostředním okolí vyhrazeno nesrovnatelně více prostoru, než jsme tomu zvyklí u nás. Tlustice před nimi stojící byly v mnoha případech opravdu mohutné a letité. Ačkoliv nebyly nějak zvlášť tvarované či upravované, jejich koruny měly vždy vcelku kompaktní tvar, a listy nepostrádaly nádherně bronzový nádech.
Řecké slunce a pohodlnost místních obyvatel je pro sukulenty kombinací naprosto vyhovující, protože rostliny v obrovských květináčích dostávají přesně to co potřebují. Na Řeky si holandské velkopěstírny nepřijdou. Řekl bych, že všechny tlustice v Kokkari nakonec beztak pocházejí z jedné jediné rostliny, jejíž větve putovaly postupně v rámci sousedské výpomoci od chalupy k chalupě.
Jedinou vadou na kráse malebného Kokkari je dvojice červenobílých komínů, které si v první chvíli můžete snadno splést s vrcholky nějakých majáků. Jestliže se rozhodnete fotografovat město od západu k východu, máte je tam ať děláte co děláte. Kazí krásný reliéf městečka a okolní krajiny, a po ránu z nich vychází nějaký čmoud. Je to zkrátka příšernost, a to my v Jihlavě jsme díky betonovému bolševickému Prioru uprostřed historického náměstí hodně otrlí!
Ani pestrobarevné komíny nám však nemohly pokazit dobrou náladu na ostrově, v jehož nádherných horách rostou divoké bramboříky, kropenaté ocúny, a na stovky metrů dlouhé pláži jsme při troše štěstí byli třeba celé dopoledne jen sami dva!
Úvodní snímek je pohledem na Kokkari z jedné vyvýšeniny na jeho východním okraji. Výběžek s několika domky a tavernami odděluje zátoku od západní pláže, která je za ním ukryta. Kostel na druhé fotografii je opravdovou dominantou města, a okolní zástavbu výrazně převyšuje. V jeho těsné blízkosti jsme bydleli. Třetí snímek přibližuje ještě jednou výběžek z úvodního snímku. Musí na něm být báječné bydlení, zvláště pak v domku úplně vlevo. Ať se jeho obyvatelé podívají z oken na kteroukoliv stranu, vždy to mají s výhledem na moře! Na čtvrté fotografii je menší výběžek, uzavírající zátoku z východní strany města, a sousedící s dvěma menšími plážemi s převážně klidnou vodou. Modrobílý řecký kolorit na snímku pátém ještě zvýrazňuje jednu z mnoha nádherně zbarvených tlustic Crassula ovata, jakých je v Kokkari k vidění opravdu hodně. A na závěr rybářské zátiší na západní oblázkové pláži se zdvíhajícími se horami v pozadí. Právě tímto směrem jsme se vydávali na svých cestách za přírodou a nádherným koupáním nejčastěji.