sukulenty

Nebýt tuleňů středomořských, nikdy bychom si neužívali slastné chvíle bezstarostného povalování na pláži Megalo Seitani v té podobě, jako tomu bylo na naší dovolené. Na samotné tuleně jsme sice štěstí neměli, ale jejich ochrana na západním pobřeží ostrova Samos nám zajistila nebývalý klid, jaký už člověk ani na řeckých ostrovech nezažívá každý den.
Při troše štěstí bude tento přírodní ráj existovat ještě hodně dlouho, protože zdejší klid je prozatím chráněn hned dvěma důležitými okolnostmi, které se navzájem prolínají a umocňují. Západní pobřeží ostrova je natolik nepřístupné, že budovat zde novou silnici by bylo technicky složité a pro Řeky finančně neúnosné. A jak je patrné ze zdejší hospodářské situace, tak zřejmě ještě dlouho bude! Že by pomohly všemocné peníze z EU také nehrozí, protože právě díky této instituci se těší ochraně před civilizačními vlivy zmínění tuleni, a potažmo i turisté vyhledávající v této zemi poslední oázy opravdového klidu!
Tuleň středomořský (Monachus monachus) býval kdysi nejrozšířenějším mořským savcem, s nímž se potýkali rybáři v celém Středozemním moři. Dnes stav jeho roztroušené populace optimisté odhadují na 500 jedinců, skeptici ani ne na polovinu tohoto množství. Protože klidných míst ve Středomoří kvapem ubývá, záchrana západního pobřeží ostrova Samos přišla v pravý čas. Pláž Megalo Seitani a její okolí je tedy z moře chráněno zákazem plavby a přistávání větších lodí a ze souše absencí silnic a cest, které by umožňovaly turistům dorazit na pláž jinak než po svých. V létě prý je možno dostat se sem malým lodním taxi z přístavu v Karlovassi, ale v době naší návštěvy na přelomu září a října nic podobného nefungovalo. Díky tuleňům jsme si tedy náležitě užívali samoty na nádherné pláži s ještě krásnějším okolím.
Když jsme sem přišli poprvé, slunce bylo už hodně vysoko a my se slastně ponořili do vln moře, abychom spláchli prach z dlouhé cesty. Voda tu byla každopádně o dost teplejší než všude jinde, kde jsme se až dosud (a také potom) koupali. Protože začalo být vedro, byli jsme ve vodě více než venku na příjemně vyhřátém písku, který se zde spravedlivě mísí s oblázky.
Pláž je nejenom dlouhá, ale také nezvykle široká, takže si zde na své přijdou i milovníci stínu, který mohou vyhledat v lesíku pod skalními stěnami nádherných tvarů. Na rozdíl od většiny řeckých pláží tu má člověk stále na co koukat. Vždyť na kolika plážích roste les a zárověň ústí soutěska, kvetou vřesy a ze skal visí krápníky! Celá okolní krajina působí vskutku pohádkově!
Právě pestrým a nádherným okolím se odlišuje Megalo Seitani od mnoha dalších pláží na řeckých ostrovech, které jsou podobně opuštěné a mnohdy dokonce přístupné jen z moře. Na opačném konci rozlehlé pláže, než z kterého jsme sem přišli my, stojí několik maličkých domků postavených ve strohém stylu, ale nikdy jsme u nich neviděli jediného člověka. 
Náš první pobyt na Megalo Seitani byl ale příliš krátký na to, abychom se její pohostinnosti dosyta nabažili. Stále jsme sledovali čas, protože nás čekala ještě minimálně dvouhodinová zpáteční cesta do přístavu v Karlovassi, a poté další na značně vzdálené autobusové nádraží tamtéž, protože na místní dopravu jsme spoléhat nechtěli. Odtud jsme se pak posledním večerním autobusem vydali přes celé severní pobřeží do Kokkari.
Večeře v taverně Ammos Plaz u dlouhé západní pláže v Kokkari nám chutnala toho dne dvojnásob. Právě během ní jsme překopali své dosavadní plány na zbytek dovolené. Zavrhli jsme definitivně myšlenku na půjčovnu aut a plánovaný průzkum jihu ostrova. Shodli jsme se, že na Samos je nutné se každopádně vrátit v blízké budoucnosti, a usadit se právě na jeho jižním pobřeží. Ale ze všeho nejdřív je třeba vrátit se na Megalo Seitani!
Zvolili jsme nejrychlejší (a zároveň ne nejdražší) variantu cesty, kterou byla kombinace taxíku a pěší tůry. V bistru u kostela jsme kontaktovali pana Antonise, který na nás druhý den ráno o půl osmé čekal se svým vozem tamtéž, a za slabou půlhodinku už jsme stoupali do kopce nad pláží Potami. Zpáteční cestu z Karlovassi jsme absolvovali opět místním autobusem, který nás vyklopil jen několik metrů od místa, z něhož jsme se ráno vydali na cestu! Za taxi a večerní autobus jsme dohromady zaplatili o poznání méně než byla denní taxa za zapůjčení auta a nákup pohonných hmot. Za ušetřené peníze nakonec zbylo i na docela slušnou večeři pro nás dva.
Druhá i třetí cesta na Megalo Seitani byly o poznání příjemnější. Po ránu byl vzduch ještě příjemně vlahý a většinu cesty jsme šli ve stínu. Z jedné vyhlídky jsme ještě viděli ve stínu i cíl naší cesty, ale při pohledu z té další už byla polovina pláže Megalo Seitani zalita sluncem! Byl to úžasný pocit, protože v celém tom přírodním ráji jsme byli úplně sami a před námi celý den plážového lenošení. Připadali jsme si jako robinsoni s příjemným pocitem, že jsme zase na místě, které nám tolik učarovalo.
První sousedé dorazili až po poledni a nejvyšší stav návštěvníků pláže se toho dne zastavil na čísle osm! Megalo Seitani je pláží poutníků, kteří sem přicházejí buď stejnou cestou jako my, nebo z druhé strany od horské vesničky Drakei. Většina z toho mála poutníků sa zastaví na krátký odpočinek, vykoupe se a pokračuje v cestě podle svých plánů. Dokonce si pamatuji jednoho, který jenom odložil do písku krosnu a kochal se pohledem na tu nádheru všude kolem sebe. Pak si zase naložil na hřbet a za chvíli už stoupal klikatícím se chodníčkem po vápencových skalách směrem na Mikro Seitani a Karlovassi.
Už samotný pobyt na řeckých ostrovech je balzámem na šrámy z uspěchaného života, ale hodiny strávené na pláži Megalo Seitani nám připadaly jako krásný sen. Myslím, že podobně to cítili všichni, kteří tam lenošili s námi, roztroušeni na tom velkém prostoru uprostřed nádherné řecké přírody.
Při naší třetí návštěvě se ranní scénář opakoval. Stín metr po metru ustupoval z písku pláže, který se za chviličku ohřál na příjemnou teplotu. Opět jsme tu byli celé dopoledne úplně sami. Nově příchozí je snadné nahoře ve skalách spatřit už o mnoho dříve, než se na pláži samotné objeví. I tentokrát se zdálo, že prsty dvou rukou budou k inventuře celkového stavu poutníků stačit, když se asi kolem jedné hodiny skály nad pláží Megalo Seitani daly do pohybu!
Zatímco až dosud jsme byli zvyklí na příchod dvojic či zcela osamocených poutníků, najednou se cestičkou ve skalách vinul barevný had, složený snad ze čtyřiceti či více lidí. Téměř všichni si vypomáhali dnes tolik populárními hůlkami. Nebýt jejich pestrobarevného oblečení a kšiltovek, připadalo nám to jako scéna z filmů o partyzánských guerillách, kdy bojovnící opouštějí lesy a sestupují z hor.
Když se ta horda vyřítila na pláž, už to připomínalo útok se vším všudy! Jejich pochod vyhřátým pískem připomínal rojnici. Drtivou většinu v té skupině, která se mezitím dokonale rozptýlila po celé šíři pláže Megalo Seitani, tvořily čiperné důchodkyně. Babky si nás za pochodu zvědavě prohlížely, aby posléze zamířily na zadní část pláže, kde chatky stojící na zalesněném výběžku zřejmě považovaly za možnost k občerstvení a odpočinku. Když zjistily, že všude je jen pusto a prázdno, k našemu překvapení se všechny vysvlékly donaha a naskákaly do křišťálově čisté vody Egejského moře.
Nastalo loučení s Megalo Seitani, provázené občasným sledováním našich nečekaně rozhojněných sousedů, roztroušených po celé ploše toho nádherného koutu světa. Když jsme pozorovali, že se začínají navzájem svolávat a chystat k odchodu, okradli jsme se dobrovolně o půlhodinku plážového povalečství a urychleně se vydali na zpáteční cestu dříve než oni. Zkušenosti z předchozích pochodů úzkými cestičkami členitým terénem nám napovídaly, že dostat se do vleku tohoto zvláštního společenství by dozajista znamenalo nestíhat večerní autobus do Kokkari!
K babkám jsme ale cítili nesmírnou úctu a obdiv za výkon, který musely toho dne v poledním vedru podat! A zároveň  jsme jim trošičku záviděli každičkou minutu, kterou ještě mohly strávit na místě, které nám tolik učarovalo! Megalo Seitani se pro nás stalo magickým místem, na které jsme rozhodnuti se co možná nejdříve vrátit a znovu spatřit na vlastní oči vše, co vidíte na fotografiích v tomto článku. Snad to tak díky tuleňům ještě dlouho zůstane!