sukulenty

Aranžování sukulentů je u nás od určité doby samozřejmou součástí jejich pěstování. Bývaly časy, kdy jsem se spokojil se zasazením nového přírůstku do hranatého květináčku a jeho zasunutí do řady dalších naprosto stejných nádob, které pak společně vytvářely na parapetech skleníku pravidelné a lehce stereotypní obrazce.
Pak přišla chvíle, kdy jsem si řekl, že alespoň část našich sukulentů si v rámci časových možností nasázím do hezčích, a přitom stejně praktických nádob, abych z nich měl při procházení skleníkem či zahradou větší radost. Postupem času takových nádob přibývalo, a vždy byly dílem okamžitého nápadu nebo nálady. Jakmile se dostaví nálada a zároveň je čas, vyberu misku nebo květináček, kamínky a kameny, a pustím se do práce. 
Jsou pouze tři podmínky, které vznikající nádoba s rostlinami musí bezpodmínečně splňovat. Rostliny (nebo jen rostlina jediná) v ní zasazené nesmějí být nijak omezeny ve svém zdravém vývoji, mně samotnému se to vše dohromady jako celek musí líbit, a rostliny takto zasazené musí vydržet bez výraznějších zásahů alespoň rok do dalšího přesazování! V případě společných letních výsadeb více druhů sukulentů se spokojím i s kratší životností těchto celků, protože s vědomím jejich sezónního využití už je vytvářím!
Nic z toho většinou nesplňují aranže sukulentů, které vídáme ve společensských časopisech, a které korespondují s nevalným obsahem článků k nim náležejících. Rostliny jsou zde sázeny k jednorázovému focení, a tomu mnohdy odpovídají jejich prazvláštní kombinace i naprosto nevhodné nádoby. O jejich umístění v interiéru ani nemluvím. Když k tomu připočteme ještě mnohdy zavádějící informace v článkích, způsobené neznalostí redaktora nebo špatným překladem, dostává se ke čtenáři dokonalá mystifikace, sloužící docela spolehlivě leda tak k zahubení sukulentních rostlin v nejkratší možné době!
My si pro vlastní radost aranžujeme vždy pouze rostliny, které dobře známe, a máme tedy představu jaký prostor jsou schopny v daných podmínkách a časovém období zarůst. Rostlinám samozřejmě neporučíme, a tak se občas stane, že rostou rychleji než jsme si původně mysleli. V takovém případě je nutno přesazovat o něco dříve, protože jinak se rostliny začnou vlivem nedostatku prostoru tísnit a zbytečně deformovat. U většiny z nich se však deformace vcelku rychle ztrácí po zasazení do nové nádoby a čerstvého substrátu.
Možná jste si všimli, že povrch substrátu bývá u našich rostlin na fotografiích často pokryt vrstvou drobných kamínků. Ta má sice v aranžování důvod především estetický, ale v mnoha případech i ryze praktický. Tuto dekoraci ale nedoporučuji používat pěstitelům, kteří si nejsou ještě tak zcela jisti s množstvím vody při zálivce, protože díky této vrstvě kamínků mají značně znesnadněnu orientaci o prosychání substrátu. Na druhou stranu při našem způsobu zalévání konvičkou shora je tato vrstva pro rostliny jakousi ochranou proti zbytečnému ušpinění vyplaveným substrátem a jeho následným zanesením do jejich růstových středů. Totéž platí u rostlin pěstovaných přes léto venku na dešti. Právě tam jsme ještě vymysleli zlepšovák, který samozřejmě používáme také u rostlin ve skleníku. Přivedly nás k němu prudké letní lijáky, které často vyplavily i zmíněné drobné kamínky.
Jsou jím obyčejné oblázky nejrůznějších velikostí, které používáme při aranžování rostlin v miskách. Vypadají společně se sukulenty docela dobře, někdy dokonce i přirozeně, ale především se jejich prostřednictvím velice pohodlně zalévá. Proud vody z konvičky se při dopadu na ně tlumí, a voda se následně rozlévá přímo ke kořenům rostlin a nejrůznějšími směry po celém prostoru nádoby. Žádná špína všude kolem, a také samotné kameny (a samozřejmě rostliny!) zůstávají stále čisté! Někajý čas tvoří kameny přirozenou hranici mezi jednotlivými druhy rostlin při společných výsadbách, ale později se ztrácí pod jejich příkrovem. Vždycky se ale ještě najde nějaká ploška, na kterou je možno zalít. Zvláště praktické je kvůli zalévání umístění kamenů po obvodu společných nádob. Po prudkém dešti jejich přítomnost v nádobách pokaždé znovu oceníme.
Při aranžování našich rostlin se snažíme dosáhnout určitého výsledku ihned při sázení. Rostliny proto v nádobách vždy zabírají většinu prostoru. Výjimkou (půl na půl) bývají rostliny hojněji odnožující, u nichž je předpoklad rychlejšího zaplnění volných prostor. Pokud sázíme do společné misky více rostlin stejného druhu, většími jedinci vždy osazujeme střed nádoby, zatímco menší umístíme okolo nich směrem k jejím okrajům. 
Jak už bylo řečeno v úvodní kapitole této rubriky, fantazii se meze nekladou. Vše záleží na náladě a momentálním pocitu pěstitelově. Někdy sázím strohé a ryze praktické kompozice, jindy je nálada na pestrou směsici, hrající za pár týdnů na zahradě všemi barvami. Pokaždé mám při práci představu jak by měla mísa se sukulenty v blízké budoucnosti vypadat, ale stejně mne rostliny nakonec skoro pokaždé překvapí něčím dosud nevídaným. Stačí aby toho roku bylo počasí něčím jiné, nebo jen častěji přicházela mlhavá a chladná rána s rosou, a rostliny získají rázem zcela nové a dosud nevídané odstíny barev. Nebo nastane deštivý konec jara, jako tomu bylo loni, a rostliny přibývají před očima tempem, s kterým jsem při jejich sázení nemohl počítat.
U sukulentů platí přesně to samé co u kaktusů. Největší pastvou pro oči bývají velice často malé sbírky okenních či balkónových pěstitelů, kteří dávají svým miláčkům více péče a lásky než majitelé sukulentních lánů, kteří si už totéž z časových důvodů nemohou dovolit ani kdyby sebevíce chtěli. Proto se alespoň touto formou aranžování snažím vracet ke svým sukulentářským začátkům, kdy sice bývalo méně prostoru i rostlin, ale o to více času, který jsem každé z nich mohl věnovat. Sobě tedy dělám radost a našim rostlinám splácím po částech dluh. Kvůli jejich kráse a nevšednosti jsem je kdysi začal pěstovat, tak proč tyto jejich přednosti v rámci možností ještě trochu nezvýraznit. Sukulenty si to určitě zaslouží, a já je mám neustále před očima přesně tak, jak se mi líbí. A pokud se takto navíc líbí ještě někomu jinému, tak jenom dobře! Na dvojici příkladů vás seznámím s tím, jak u nás takový život se sukulenty plyne během jediného roku.
Úvodní trojice snímků patří mexické rostlině Echeveria setosa ssp. deminuta, kterou pěstitelé znají spíše pod názvem E. rondelli (viz. Pěstitelská praxe 28.4.08). Na prvním snímku z dubna roku 2008 jsou rostliny do společné mísy vysázené uprostřed zimy a začínající právě kvést. Na druhé fotografii, pořízené o rok a týden později, se stejné rostliny chystají znovu kvést, ale do mísy už se takřka nemohou vejít! Následovalo tedy rozsazení trsů a jejich rozdělení na jednotlivé růžice nebo trsy menší. Po zmlazení zůstalo množství rostlin, z nichž několik jsem na podzim použil k další společné výsadbě. Její výsledek vidíte na třetím snímku, pořízeném na počátku prosince.
Další čtyři fotografie ukazují podobný postup s nádherně ojíněnými kříženci Graptoveria 'Amethorum', o jejichž pěstování jsme na našich stránkách také psali už dříve (Pěstitelská praxe 31.1.09). První z nich je z 25.11.08, a je na ní šestice ještě docela čerstvě vysázených rostlin ve společné keramické misce. Na druhém snímku z počátku července 2009 už je vidět patrný pokrok těchto rostlin, které začínají pomalu zaplňovat misku. Do roka a do dne (přesně!) od prvního snímku je pořízen ten třetí. Rostliny se do misky už evidentně nemohou vejít, a je tedy nejvyšší čas k jejich rozsazení. Do plastové mísy, která je dokonce o málo větší než ta původní keramická, jsme už vysadili jen polovinu z původní šestice rostlin, zatímco zbyté použijeme jako matečnice pro další množení. Novou prosincovou výsadbu vidíte na poslední fotografii!