sukulenty.estranky.cz

O pěstování rostliny z dnešního článku jsme už na našich stránkách  psali dříve v rubrice „Pěstitelská praxe“(10.7.2009). Dnes se tedy můžeme věnovat tvarování Aeonium haworthii 'Kiwi', jak je mezi zahradníky tento pestrý kultivar známé rostliny většinou nazýván. V pěstitelském článku jsem tehdy uvedl, že zatím nemáme zkušenosti s letněním této rostliny pod širým nebem a zároveň vznesl obavy, že částečná ztráta chlorofylu v listech může být na plném slunci příčinou spálenin. Nic takového se nepotvrdilo, a letnění kytkám náramně svědčí! Překvapivé pro mne ovšem bylo zjištění, že venku nemají rostliny ani zdaleka tak výrazné zbarvení jako ty pěstované v makrolonovém průchoďáku, kde jejich listy pestrými barvami doslova září. Některé druhy rostlin tam mívají mnohem výraznější zbarvení než ty letněné pod širákem, a všechny do jedné prosperují lépe než v tradičním skleněném vězení, které jsme budovali ještě v dobách, kdy jsme neměli o polykarbonátech ani potuchy. Výhodou letnění ovšem je následná otužilost rostlin, jejich pozvolnější nárůst a především samovolné větvení, které v makrolonovém tunelu nebývá ani zdaleka tak intenzivní.
Vraťme se tedy k tvarování, protože A. haworthii 'Kiwi' je rostlinou jako stvořenou pro netrpělivé pěstitele, kteří chtějí dosáhnout sukulentního stromečku snadno a především rychle. Na počátku všeho zpravidla bývá zakořeněný vrcholový řízek s krátkou stopkou, který zasadíme do přiměřeně velkého a co nejméně hlubokého květináče, protože i tento zástupce rodu Aeonium má jen mělký kořenový systém. Nějaký čas rostlina zůstává přízemní a připomíná pestrobarevnou echeverii. Teprve později začne narůstat kmínek, a jakmile se listová růžice odrazí od země, začnou mezi jejími listy vyrůstat boční odnože, čímž vzniká základ budoucího stromečku.
Jakmile odnože trochu zesílí, nastává správný čas k dalšímu kroku, kterým je odstranění původní listové růžice. K tomu přistupujeme ale teprve tehdy, když je kmínek vyšší. Jakmile prostřední a obvykle stále výrazně nejmohutnější růžici odstraníme, rostlina investuje ušetřenou energii do těch ostatních. Protože bývá těchto růžic větší množství, zůstávají již většinou menší než ta původní. Jelikož v zimě naše rostliny držíme dost nasucho (mírně zaléváme jednou za měsíc), růžice svůj objem ještě zmenší a zůstávají až do jara většinou sevřené.
Jakmile rostliny dostanou po zimním půstu dostatek vláhy a  úměrné množství světla, rostou jako z vody. Pak už je vše na fantazii pěstitele. U tohoto typu rostlin toho příliš nesvedeme s klasickým řezem, na nějž rostliny reagují dost nevyzpytatelně. Tedy pokud už, tak rozhodně ne žádné zaštipování vrcholků, ale řez opravdu radikální a do staršího dřeva. Daleko snazším způsobem k zakošatění koruny se jeví průběžné odstraňování středových růžic na již znovu odnožujících větvích! Po něm následuje období hojnosti vody, protože rostlina ji k vývoji množství nových výhonů opravdu potřebuje. Vodu opět dávkujeme v závislosti na vývoji počasí, protože při zataženém počasí by nové přírůstky byly neduživé a řídké! Venku můžeme za slunečného počasí zalévat klidně obden!
Jakmile stromeček nabývá slušného tvaru, činnost pěstitelova se na nějaký čas omezuje pouze na odstraňování jednotlivých výhonů, které nezapadají do jeho tvarové koncepce, případně i suchých listů, které zase přitahují vlnatku, pro jejíž vatovité chomáčky nabízí množství vhodných úkrytů.
Aeonium haworthii 'Kiwi' nabízí co se tvarování týče ještě jednu možnost, které také mnozí pěstitelé rádi s vkusem využívají. Jedná se o využití vzdušných kořenů, které se na rostlinách objevují zpravidla v průběhu zimy, a snaží se rostlině vypomoci sbírat chybějící vláhu v obdobích sucha! Máme dvě možnosti, jak s nimi naložit. Buď je zjara odstranit, což jde lehce za pomoci prstů nebo nůžek, nebo je na rostlině ponechat a využít jich v dalším tvarování. Vzdušné kořeny totiž po čase zdřevnatějí a vznikají tak  bizarní propletence, které společně s kmenem a větvemi tvoří zajímavý celek. Pokud je na rostlině ponecháme a vystavíme ji napospas jarnímu či letnímu dešti, zanedlouho zmizí samy, protože ztrácejí své opodstatnění! Některé z nich ale zdřevnatí a jsou rostlině s tenkým kmínkem a poměrně těžkou korunou vítanou oporou v boji s větrem a prudkými lijáky, jakých naše letněné sukulenty zažívají každoročně víc než dost.
Pokud rostliny letníme, snažíme se do jejich listů napumpovat ještě za teplejších podzimních dnů maximum vody, ale zároveň dbáme na to, abychom je na zimoviště stěhovali se suchými kořeny. Když se nám vše podaří, stromečky vydrží nasucho bez ztráty jediného lístku třeba až do vánoc! V zimě je náš úkol jediný. Musíme se snažit rostlinám zabránit v růstu, protože veškeré zimní přírůstky, ať už jsou rostliny zimovány kdekoliv, jsou bídné a beztak je budeme muset zjara s největší pravděpodobností odstranit nebo výrazně zredukovat. Stromku to každopádně nemůže uškodit, a prospěje mu to skoro vždy!
Na úvodním snímku je zakořeněný řízek Aeonium 'Kiwi', který právě začíná blízko růstového středu vytvářet první boční odnože. Následuje fotografie rostliny již rozvětvené s ještě patrnými stopami po odstranění původní listové růžice. Na dvojici dalších snímků je rostlina již částečně tvarovaná. Nejprve je zachycena na počátku května, kdy jsou její růžice ještě seschlé po dlouhé zimě a kmínek obalený množstvím vzdušných kořenů. Poslední fotografie, pořízená v polovině června,  ukazuje stejnou rostlinu již letněnou na plném slunci a dešti!