sukulenty.estranky.cz

Letošní léto bylo dlouhé. Ukrojilo si pořádnou porci z jara a v polovině prázdnin nás potrápilo vleklými vedry a suchem, jaké už dlouho nepamatujeme. Konve s vodou se staly na dlouhé měsíce anatomickou součástí našich těl a do květináčů se sukulentíky jsme jí z nich nalili tolik jako nikdy předtím. Vlivem veder sukulenty ztrácely své zbarvení a den za dnem nám bledly před očima. Nebýt kropení večer co večer, z jejich přirozenosti by asi nezůstalo vůbec nic.                                                Když se konečně pár dnů k ránu výrazněji ochladilo a blížily se toužebně očekávané deště, uvědomil jsem si, že ve věčném shonu jsem si díky tomu všemu neudělal jedinou radost sesazováním nejrůznějších sukulentíků do společných nádob. Prohrabal jsem tedy zásobárnu dole pod skleníkem a objevil dvě zapomenuté misky od keramika Václava Černocha z nedalekého Havlíčkova Brodu.                          

 S Vaškem jsme se seznámili na počátku 90. let a máme doma z té doby spoustu jeho keramiky. Něco jsme nakoupili, zbytek nám Václav daroval, protože štědrost patřila vždy k jeho základním vlastnostem. Tehdy měl pec blízko říčky Šlapanky, v níž k večeru chytával úhoře. Jednou jsem Vaška požádal, zda by mi nevytvořil nějaké malé misky na sukulentní bonsaje, které jsme společně s jeho keramikou mnohokrát vystavovali na nejrůznějších místech a dokonce i v opravdové galerii.        

Václav nerad plánoval a „věci“, jak on svým výtvorům říkával, dělal na zakázku velmi nerad. Tenkrát ale učinil výjimku, možná s vidinou, že sukulenty v nich zasázené se v budoucnu stanou zajímavým doplňkem některé z jeho četných výstav.                   Malé „věci“ také dělal nerad, což jsem si uvědomil při pohledu na mísy, které na mne čekaly v ještě pořád hodně rozpálené peci u Šlapanky. Vůbec jsem netušil, co z našich miniaturních sukulentních stromečků bych do nich vlastně nasázel, aniž by se v nich ztrácely jako trosečníci v širém oceánu. Napadl mne sukulentní lesík, nebo spíše pořádný les. Misky ale byly nádherné, ladných oblých tvarů i s nečekanými záhyby, jaké Vašek Černoch uměl jako málokdo.  Když jsem je nedávno spatřil v regálu, sfouknul jsem z nich prach a osázel je sukulentíky, které právě začaly nabírat podzimní barvy. Nebo též odstíny „babího léta“, které se zrovna začínalo nenápadně vkrádat do vyprahlé Vysočiny. Při pohledu na ně se mi promítly všechny ty vzpomínky na počátek devadesátých let a na jejich tvůrce, s nímž jsem pak, a s miskami ještě vlažnými v obrovské zapůjčené cestovní tašce, prošel asi čtvero havlbrodských hospod, abych je poté vítězoslavně přivezl vlakem flamendrákem domů bez jediného ťukance.                                    

S   Vaškem Černochem se v posledních letech moc často nevídáme, a tak ty pestrobarevně osázené misky v podzimních barvách budiž poctou kumštýřovi, s nímž jsem mnoho veselého a zajímavého prožil. Oba jsme tehdy měli vcelku vřelý vztah k alkoholu, který z nás občas učinil neřízené střely. Jak jsem zjistil na netu, Vašek pořád vystavuje, a možná že stále ještě učí a jeho šikovných žáků, kteří s ním často společně vystavují, tudíž neustále přibývá. Třeba se zase potkáme v mém milovaném Brodě na náměstí 17. listopadu, jako tomu bylo zrovna loni.                                                        

Na úvodním obrázku první z Václavových misek s echeveriemi v popředí (E. purpusorum vlevo, vpravo E. chihuahuaensis) a ohnivou krasulkou 'Campfire' nad nimi čnící. Stejná miska je i na druhé fotografii, v popředí s ještě nevybarvenou Crassula perforata 'Variegata' a dvojicí Crassula capitella v různých tónech červené. Na třetím snímku je druhá miska v popředí s Echeveria 'Perle von Nürnberg' a Sedum rubrotinctum, nad nimiž září Graptosedum 'Bronze'. A na závěr stejná mísa z druhé strany, kde v záplavě africké červeni září modrobílá růžice Echeveria 'Morning Beauty'.