sukulenty

Radikální řez u starších rostlin mé oblíbené Trichodiadema densum provádím za normálních okolností jenom zcela výjimečně, a většinou raději vystačím pouze s částečnými úpravami stávající koruny. Důvodem je velice pomalý nárůst nových výhonů a jen pozvolný návrat rostliny k původnímu vzhledu (nebo podle úvahy majitele různě pozměněnému). Co většina jiných sukulentů stihne velice brzy (včetně příbuzné T. bulbosum!), této rostlině trvá až běda!
Někdy ale k takovému rozhodnutí přece jenom dochází, především když se stane něco nepředvídaného. Tak tomu bylo tomu i v předjaří roku 2008, když se do našich trichodiadem zřítil závěsný květináč značné hmotnosti. Části pracně budovaných korun vzaly za své, a nezbylo než pustit se do radikálních úprav toho co z nich zbylo. Naštěstí tato sukulentní bomba explodovala daleko od trojice našich nejstarších rostlin, které pěstujeme a tvarujeme už déle než dvacet let. Na příkladu jedné z poškozených rostlin jsme zdokumentovali, jak zdlouhavá je taková obnova stromku při našem pomalejším a přirozenějším způsobu pěstování.
Nejdříve jsem odstranil vše nepotřebné a poškozené, protože z původního tvaru koruny se už vycházet nedalo! V úvahu tedy přicházela improvizace ze zbylých větví a nabízela se možnost vytvořit šikmou korunu. Zhruba po třech týdnech se dohola ořezané větve začaly v některých místech zelenat. Nejprve se na různých místech začne rozevírat světlá kůra, a z prasklin v ní vyrůstají droboučké lístky (obr.č.1/1.4.2008).
V této fázi je nutno rostlinu více zalévat, a pokud je léto, nesmíme zapomenout  umístit ji na přistíněné místo. Nové výhonky vyrůstají často na nejneuvěřitelnějších místech, jako například na starém propletenci povytažených kořenů! Zprvu necháváme jejich nárůst živelný, a teprve pozdějí zhodnotíme, které z nich odstraníme, protože nezapadají do budoucí koncepce našeho stromku a odebíraly by v budoucnu sílu těm potřebným. V této fázi stačí křehké výhonky jemně odstraňovat prstem, a nové už obvykle na jejich místě znovu nevyrostou (podobně jako tomu často bývá u tlustic)! 
Zhruba po čtyřech měsících hlavní větve rostliny docela obstojně obrostly (obr.č.2/18.8. 2008)) a  konečně  se začíná rýsovat budoucí tvar její koruny. V této fázi se už omezuji pouze na odstraňování větví, které rostou třeba směrem dolů k zemi, a také stříhám větve, na nichž žádné nové výhony ani po tak dlouhé době ještě nenarostly. Mnohdy ale takové větve stačí jen o malý kousek zkrátit, a výsledek se dostaví vcelku rychle!
Rostlinu přesazuji do  keramické misky s trochu více povysazenými kořeny, takže nové výhony od té chvíle přirůstají ještě pomaleji než dosud a listy na nich se postupně zmenšují. Každého půl roku rostlinu přesazuji do čerstvého substrátu. Takový přirozený přísun živin neumožňuje příliš bujný nárůst nových větví. Rok a půl po nuceném radikálním řezu už koruna nově tvarované rostliny nabírá konečného tvaru (obr.č.3/15.11.2009). Moje činnost se tou dobou omezuje jen na občasné krácení nejbujněji rostoucích větví a odstraňování všech suchých zbytků starých listů, v nichž s oblibou hledá své úkryty vlnatka!
A nastává velice důležité období, které rozhodne o tom, zda dosáhnu již v brzké době svého cíle. Tím je nádherně rozkvetlá koruna stromečku, kterému přece jenom nějaký čas trvalo, než díky neplánovanému radikálnímu řezu z holého pahýlu získal zcela nový tvar. Blížil se konec roku a s ním i každoroční vodní půst, při němž musí být pěstitel neoblomný. Trvá různě dlouho. Od října většinou až téměř do vánoc, když je třeba i déle.
Trichodiademy často vypadají skoro na umření, než se konečně objeví na vrcholcích jejich větví náznaky tolik očekávaných poupat. Ani ty ale ještě automaticky neznamenají korunu plnou květů! O tomto období z hlediska pěstitele píšeme na našich stránkách na jiném místě (Pěstitelská praxe/28.3.09) a rostlina z našeho článku jím prošla docela obstojně, protože se na jejích vrcholcích objevilo množství poupat. Byl jsem tomu rád, protože kdyby se v předvánočním čase dobrá věc nepodařila, musel bych s tímto časosběrným článkem počkat zase celý další rok! Vývoj poupat je u Trichodiadema densum také dosti zdlouhavý. Od prvních náznaků poupat k otevření květů uplynou často více než tři měsíce (obr.č.4/12.3.2010)!
Poslední fáze už záleží jen a jen na českém počasí a jeho každoročním souboji s mimořádně zarputilou rostlinou z jihu Afriky. Pokud se sluníčko alespoň jeden den ve správnou dobu umoudří, sbíráme ovoce své dlouhodobé práce plnými hrstmi. Pokud se slunce rozhodne stávkovat, máme prostě smůlu. Ale i poupata jsou v případě Trichodiadema densum krásná, a tak trochu připomínají barevné svíčky na vánočním stromku (obr.č.5/24.3.2010), přestože jaro už vehementně klepe na dveře. Letos se ale zadařilo až v pátý jarní den, kdy se květy naší sledované rostliny otevřely poprvé naplno (obr.č.6/25.3.2010)!
Další práce s ní už bude rutinní záležitostí, alespoň tedy doufám! Neskrývám radost nad tím, že dobrá věc se povedla. Na příkladu této rostliny jsem si ověřil, že Trichodiadema densum, její pěstování i tvarování mi asi nikdy nezevšední. Pěstování sukulentů přináší i podobné zážitky, kdy se pěstitel stává tak trochu dokumentaristou a zároveň spolutvůrcem příběhu rostliny. Jedná se o běh na hodně dlouhou trať, který jsme díky odolnosti africké rostliny a zčásti i mé trpělivosti společnými silami zvládli.