ČERT VEM symetrii!
My lidé jsme už takoví. Vše chceme mít co nejdokonalejší, a přitom si dokonalost často pleteme s pravidelností či symetrií. Když je řeč o sukulentních bonsajích, používám-li už tento termín, převážná většina takto tvarovaných stromečků nebo keříků mívá pravidelné tvary. Čím blíže jsou symetrii, kterou v absolutní rovině u tvarovaných rostlin dosáhnout nikdy nelze, tím je většinou pěstitel spokojenější, protože jeho rostlinky mu připomínají zmenšeniny stromů z přírody.
I ty bývají většinou pravidelných tvarů a stovky či tisíce takřka stejných rostou společně v každém lese. A mezi nimi třeba jen jediný, který se zaběhlému stereotypu naprosto vymyká, a je tím pádem zcela výjimečný. Právě ten nám většinou z procházky lesem utkví v paměti nejvíce!
Některé sukulentní rostliny za svou jedinečnost vděčí ztloustlým kořenům, díky nimž je každá z nich ryzím originálem, ačkoliv jejich koruny jsou už třeba všechny téměř stejné.
Netradiční tvary korun většinou nevytváříme s původním úmyslem, ale jsou nám vnuknuty samotnou rostlinou, která si roste trochu odlišně od ostatních již od samého počátku. Pokud se rozhodneme ji v tomto směru podpořit, může vzniknout zajímavý a neokoukaný tvar. V opačném případě rostlinu většinou čeká zkrácení výhonů, rostoucích nežádoucím směrem, a její zařazení do uniformní armády těch ostatních.
Když si takové zvláštně se vyvíjející rostliny v naší sbírce všimnu, každopádně se vydávám cestou první a snažím se rostlině v rámci svých sil vypomoci ještě posílit její výjimečnost. Avšak i v tomto případě platí, že všeho moc škodí, a tak v podobné činnosti pokračuji jen dokud rostlina vypadá alespoň trochu přirozeně! Často mne beztak nakonec sama přinutí nějakou její část zkrátit, protože jinak by se vahou nerovnoměrně uspořádané koruny začala vyvracet z kořenů. Dokud to ale jen trochu jde, ponechávám jejímu růstu volný průběh!
Za vhodné považuji sázení takových rostlin mimo střed keramické misky, jak jsme tomu zvyklí při sázení stromků či keříků pravidelnějších tvarů. Zasazeny jsou tak i všechny rostliny na snímcích v tomto článku.
Na obrázku prvním je docela malá Trichodiadema densum, zasazená v mělké misce o rozměrech 6,5x4cm a v jeden a půl centimetru silné vrstvě písčitého substrátu. Její koruna se sice vyvíjí trochu jednostranně, ale díky tlustým kořenům je o stabilitu rostliny ještě na dlouhý čas postaráno.
To s rostlinou na druhé fotografii je to už léta hodně „nahnuté“! Aeonium lindleyi (nebo spíše nějaký zástupce rodu Aichryson) s pestrými variegálními listy si tímto způsobem roste od samého začátku, což je vzhledem k mělkému kořenovému systému těchto rostlin trochu problém. Dokud to ale půjde, zůstane to tak i nadále. 
Při každém přesazování ale stejně rostlinu trochu narovnám (a dočasně podepřu třeba kamínky), ale ne zase tak moc, že by přišla o své kouzlo nechtěného!
Monanthes muralis na třetím snímku je tak trochu cíleným, ale ještě zdaleka ne konečným výsledkem mého asymetrického snažení. Poměrně lehká koruna zatím nezlobí, ale všeho jenom do času, protože kmínek je stále ještě tenký. Tak uvidíme! Ustříhnout ten převis se nakonec dá vždycky!
A jak jsem začal, tak i končím. Jihoafrická Trichodiadema densum je rostlinou ticíce tváří a tvarů. V jejím případě se mnohdy přírodě nemusí ani příliš napomáhat, aby vznikl zajímavý a naprosto nepravidelný tvar. Když k tomu přidáme nádherné kořeny, které je hanba skrývat pod zemí, máme rostlinku, která opravdoý stromek vskutku silně připomíná! Právě při pohledu na tuto kytku si znovu říkám: „Čert vem symetrii!“
