sukulenty.estranky.cz

České léto umí dokonale míchat a ladit africké barvy. Zatímco zjara stojí na startovní čáře rostliny svým zbarvením takřka totožné, s příchodem podzimu a chladných rán bývá naopak jejich kontrast nejvýraznější. Do červena se zbarvuje mnoho afrických (ale i jiných) rostlin, sytě zelených jich však na plném slunci zůstává pouze několik! Z dvou takových protikladů lze vytvořit docela zajímavý celek, působící možná až trochu kýčovitě. Vše je ale v tomto případě čistě přírodní a dokonce i botanicky čisté!
Crassula pubescens ssp. radicans je rostlina dostatečně známá svým pestrým zbarvením na plném slunci. Dokonce si jí díky tomu už povšimly i západoevropské velkopěstírny, v jejichž produkci se v poslední době začíná pravidelně objevovat (jako Crassula radicans). Zatímco v době letních veder a teplejších nocí se červeň z jejích drobných lístků kvapem vytrácí a bledne, na konci jara a s příchodem podzimu je všechno jinak!
Crassula socialis je v mnohém jiná. Po celý svůj život zůstává přízemní, a její sytě zelené lístky odolávají slunečním paprskům, aniž by nějak výrazně měnily své zbarvení. Pouze na sklonku zimy, kdy tato rostlina kvete (podobně jako C. pubescens ssp. radicans), získávají její hustě nahloučené listy lehce červenohnědý nádech. 
Rozhodl jsem se už po několikáté využít tento kontrast a obě rostliny zasadil do společné misky. Červená část té té africké sestavy chytá sluneční paprsky jak se říká „z první ruky“, zatímco lehce přistíněná zeleň Crassula socialis zůstává sluncem netknutá. Zato během léta pokryje takřka celou plochu substrátu, a zadržuje alespoň na čas tolik potřebnou vláhu v jeho povrchových vrstvách v době veder. Červená tlustice si v tomto ohledu navíc ve chvílích ohrožení suchem vypomáhá růžovými vzdušnými kořínky, jež spouští z kmínku i spodních větviček směrem k zemi a které napomáhají při sbírání ranní rosy! Africká obrana proti suchu a vedru je naprosto dokonale propracovaným systémem.
Lístky červenolisté tlustice se při dotyku občas odlomí. Sice méně než při pěstování ve skleníku nebo za oknem, ale třeba po silném přívalovém dešti jich dole při úpatí kmínku leží spousta. Zprvu nějaký čas září svým sytě rudým zbarvením, ale jakmile vytvoří kořínky a ty začnou pronikat pod povrch substrátu, jejich zbarvení se jako mávnutím kouzelného proutku mění. Namísto červené je tu zelená, a miniaturní rostlinky se vydávají vzhůru za sluncem! Červená a zelená tak na povrchu substrátu vytvářejí zvláštní pestrou směsici. Když je čas, stačí pak vzít do ruky pinzetu, vše zelené posbírat a následně sázet rovnou do normálního sukulentnářského substrátu!
Červený africký kabát si oblékli i „Pat a Patachon“, o nichž jsme nedávno (6.5. 2012) psali v rubrice „Sukulentní maličkosti“. To byly ještě stromečky zelené a začínaly si teprve zvykat na společný život v miniaturním prostoru. Celé léto statečně odolávaly prudkým přívalovým dešťům, větru, a občas i suchu, i když to u nás od jara do podzimu poznají opravdu jen zcela výjimečně!  Místa mají v misce pořád dost, jen jsme už jednou museli doplňovat písčitý substrát, jehož velkou část vyplavily prudké bouřky, a vypadá to, že podzimní pobyt na čerstvém vzduchu si vyžádá určitě ještě alespoň jedno doplnění.
Slunce z první ruky a rosa téměř každé ráno rostlinám svědčí. Stejně tak střídání vysokých denních teplot s nízkými ranními, i když afrických parametrů u nás tyto rozdíly ještě ani zdaleka nedosahují. Červená a zelená jsou krásnou africkou kombinací, byť pouze sezónní. Podobných nabízí spousta dalších sukulentních dvojic. Na některé z nich bychom vás chtěli zanedlouho upozornit v jiném článku.
Na úvodním snímku vidíte kombinaci stromkovité Crassula pubescens ssp. radicans s přízemní C. socialis. Na druhém už dominuje pouze rudě zbarvená tlustice, a třetí fotografie nabízí pohled na spadané listí dvou barev okolo ní! A na závěr „Pat a Patachon“ v červeném pozdně letním kabátě.