Docela hezká VADA NA KRÁSE
Bonsajisté by z mého počínání měli dozajista radost, jenomže já bych si tehdy nejraději nafackoval. Stromky s dutými kmeny totiž patří neodmyslitelně do jejich tvarovacího repertoáru, a mají i své místo v přísných pravidlech, panujících v této zálibě. Právě kvůli těm pravidlům jsem vzdal už kdysi dávno svou krátkodobou snahu stát se také jedním z nich.
Mezitím se mezi pěstiteli začal vžívat termín „sukulentní bonsaje“, z čehož asi těm pravověrným bonsajistům naskakovala kopřivka, protože se samozřejmě jedná o něco úplně jiného. Tvarování sukulentních rostlin nemá stanovena prakticky žádná pravidla, a také samotný proces tvarování probíhá zcela jinými způsoby než u klasických jehličnanů či listnáčů. Přesto může být konečný výsledek stejně ohromující, o čemž se může přesvědčit každý, kdo zalistuje v knize „Bonsai Succulents“ autorské dvojice Philippe de Vosjoli a Rudy Lime.
K tvarování svých stromečků my sukulentáři nepotřebujeme takovou spoustu nástrojů, a vůbec už ne drát či dláto. I tak ale můžeme shodou náhod dosáhnout něčeho, po čem spousta opravdových bonsajistů prahne a čeho se plánovitě snaží dosáhnout. Třeba taková dutina v kmeni stromku, která se prý v řeči bonsajistů nazývá „Uro“. Bonsajisté dutiny v kmenech svých stromků vytvářejí uměle, když do zdravého dřeva zaboří svá dlátka, nožíky a posléze i štětce! Tvorba takové dutiny, pokud má vypadat věrohodně, prý vyžaduje určité zkušenosti, a v Číně či Japonsku je taková práce výsadou opravdových mistrů!
Dutinu v našem stromku Plectranthus ernstii má na svědomí nešťastná náhoda, způsobená mojí neopatrnou manipulací s rostlinami při jejich občasných přesunech z místa na místo. Jednalo se o rostlinu sice už starší, ale zatím netvarovanou, které odspodu kmene vyrůstala silná větev. U této rostliny s voňavými listy se stává poměrně často, že větve vyrostou na místech, kde by nás to ani ve snu nenapadlo, a kde se nám to vůbec nehodí. A přesně taková větev se při přenášení rostliny ulomila tak nešťastně, že s sebou vzala u část „dřeva“ z nitra kmene.
Protože už Plectranthus ernstii nějaký pátek pěstuji, zásadně nikdy neodděluji větve této rostliny kroutivými pohyby, přestože se tato možnost vzhledem k úzkému bodu spojení s kmenem přímo nabízí. Tentokrát se to však stalo tak trochu i mým přičiněním, a výsledek vidíte na fotografiích.
V kmeni zůstala díra jako hrom, a tak jsem rostlinu dal stranou a nějaký čas ponechal vlastnímu osudu. Teprve když rána v kmeni dokonale zaschla, odstranil jsem z ní opatrně za pomoci malých nůžek veškeré zbytky suchého dřeva, v němž by se dříve či později mohla usadit vlnatka. Ránu v kmeni jsem ničím nedezinfikoval ani neošetřoval, zato jsem rostlině dopřál maximum čerstvého vzduchu pod parapetem našeho makrolonového průchoďáku a snažil se po nějakou dobu dbát na to, aby se do rány zbytečně nedostala voda. Když bylo jasné, že se rostlina s nečekaným zásahem do nitra svého kmene bez problénů vyrovnala, dutinu jsem štětečkem vyčistil od prachu a posledních zbytků nečistot, a krátce poté jsem uřízl její vrchol, čím jsem položil základ budoucího stromku.
Nové větve, a následně i květy na jejich vrcholcích na sebe nenechaly dlouho čekat.
A tak jsme se zcela nečekaně a takřka bez vlastního přičinění (kromě mé vlastní nešikovnosti) stali majiteli malého afrického stromku s dutinou v kmeni. Tento článek ale nesmíte brát jako návod, protože před násilnými zásahy do kmene rostliny je nutné spíše důrazně varovat. Různé plísně nebo houbová onemocnění jsou schopny zlikvikovat v krátké době i zcela zdravé rostliny, natož pak jedince s tak výrazným zásahem. Spíše jsme měli trochu štěstí, a z nechtěné újmy se nakonec stala docela zajímavá ozdoba, díky níž se stal zrovna z tohoto jedince Plectranthus ernstii jedinečný originál!
Na prvním snímku je rostlina otočena k objektivu „normální“ stranou. Tu odvrácenou stranu vidíte zblízka na druhé fotografii. Na té třetí je tentýž stromek na podzim, kdy už postupně přestáváme zalévat, listy žloutnou a většina jich vzápětí opadá.