sukulenty.estranky.cz

V době svých sukulentářských začátků jsem měl takzvané tvarovací období. Stromek či keřík jsem tehdy zkoušel vytvarovat ze všech rostlin, které si daly jenom trochu říci. Mým snahám samozřejmě neunikla ani Oscularia deltoides, ale časem jsem to vzdal a začal ji pěstovat coby rostlinu převislou v závěsných květináčích, tak jak jste se s ní v minulosti mohli seznámit i v jednom z článků v rubrice „Pěstitelská praxe“ (13.4.2008).
Oscularia deltoides je sice k tvarování docela vhodná, i když zdaleka ne ideální. Její větve rády prosychají, pokud na ni delší dobu zapomeneme s vodou. A také bývají dosti těžké v porovnání s tenkými a postupně dřevnatějícími stonky, které mají co dělat, aby houstnoucí korunu unesly.
Nakonec jsem se k tvarovacím pokusům s touto nádherně kvetoucí jihoafrickou rostlinou přece jenom vrátil. Stalo se tak díky jedné návštěvě u pana Vojáčka v Polepech, v jehož skleníku jsem objevil drobnolistou formu Oscularia deltoides, která je k tvarování jako stvořená. Navíc její drobné, a tudíž i lehké listy ani zdaleka tak neprosychají jako u těch rostlin, které jsem pěstoval pod názvem Oscularia deltoides až dosud. Pan Vojáček ovšem tvrdí, že to není žádná vzláštnost, nýbrž s největší pravděpodobností typová rostlina Oscularia deltoides, zatímco ty robustnější jsou její variety či dokonce zahradnické kultivary! Ono je to vlastně fuk! Každopádně jsem našel rostlinu, která svádí vzít do ruky nůžky a obrnit se trpělivostí.
Nejprve jsem nevzhledné a částečně poléhající křoví tenkých větví prostříhal a většinu z nich zkrátil. I tak ještě keříky působily přerostle, ale už měly základ budoucího tvaru.
Nejdůležitější bylo převést oskulárie do našich pěstebních podmínek, které se od většiny ostatních sukulentářských sbírek v mnohém liší. Především tím, že naše rostliny neznají stínění, a proto zákonitě dostávají mnohem více vody než jinde. Tomuto režimu se musí postupně přizpůsobit všechny nové přírůstky do sbírky, protože není v našich silách starat se individuálně o tu či onu rostlinu. Samozřejmě že stínomilnější kytky nestavíme na plné slunce, zatímco rostliny s voskem na listech bývají dole pod parapetem vždy jen několik dnů po přesazení a poté neprodleně putují na plné slunce. Oskulárie si zvykly rychle, listy jim začaly narůstat blíže sebe a korunky malých keříčků začaly pěkně houstnout.
Oscularia deltoides je od jara do podzimu, kdy prožívá hlavní růstové období, rostlinou docela živelnou. Pokud jsme se dali na tvarování, neznamená to, že nutně musíme krátit výhony jakmile na nich narostou dva či tři páry nových listů. Dokud se keříky vahou dlouhých větví nekácí, klidně jim dáme volnost, a větve zkrátíme později, a především kdykoliv se nám to hodí! V jejím případě není nikdy pozdě, jen z úplně starých a dřevnatých stonků už obrůstá obtížněji (ale obrůstá!).
Pokud dopřejeme rostlinám chladnější zimování s nárazovou zálivkou, můžeme se zjara těšit na keříky plné nádherných květů. Ta radost nás teprve čeká (doufejme!), protože drobnolistou formu nepěstujeme dlouho a rostliny prošly několikerým krácením větví právě kvůli zmíněnému tvaru. Pozvolné plnění listů vodou v zimním období je důležité, protože jinak starší z nich zaschnou a ztvrdnou, protože vodu ze svých útrob v době sucha předaly těm nejmladším na vrcholech větví. 
Od příštího roku se už chystáme drobnolisté oskulárie letnit na plném slunci a dešti, protože na zakořeněných odřezcích už jsme si to s úspěchem vyzkoušeli, stejně jako s příbuznou Oscularia caulescens, která se také jeví jako velice vhodná k tvarování!
Oscularia deltoides je rostlina odolná, její větve ani listy se nelámou a při pobytu na plném slunci mají výrazné modrošedé zbarvení s fialovým zdobením za zubatých okrajích. Při pravidelném krácení větví lze keříky či stromečky udržet dlouhá léta ve velikosti přijatelné i pro okenní pěstitele. Pokud mají ještě místo na jižním nebo východním okně, pak je pro ně drobnolistá Oscularia deltoides určitě zajímavým tipem!
Jako rostlina na prvním snímku vypadaly drobnolisté oskulárie, když jsme je přivezli domů, zbavili všeho suchého a přesadili do čerstvého substrátu. Pak následoval radikální průřez keříků, z nichž zůstala jenom menší část, která časem obrostla (obr.č.2). Třetí snímek je srovnávací, vlevo je Oscularia deltoides taková, jakou ji většinou známe, a vpravo rostlina s drobnějšími listy. Ta je i na poslední fotografii coby polotovar budoucího stromku, zasazena již v keramické misce odpovídající velikosti.