sukulenty.estranky.cz

Výrazu „sukulentní bonsaje“ už používáme jaksi samozřejmě, přestože se jedná o termín více než sporný. Nad touto otázkou se zamýšlel už Honza Gratias ve své knize, věnované právě tvarování sukulentů. Kniha „Sukulenty jako bonsaje“ vyšla už v roce 1999 v nakladatelství Brázda, a její název autor zvolil velice trefně. Slůvko „jako“ totiž ponechává otevřena pomyslná vrátka  k další diskusi nad tím, zda tvarované sukulenty vlastně vůbec bonsajemi jsou či ne.
Nic to ale nemění na skutečnosti, že tato kniha svým obsahem jako první přiblížila tématiku tvarování sukulentních rostlin, o níž až dosud vycházely  pouze jednotlivé články v některých odborných časopisech. Díky svému obsahu, rozsahu i přehlednosti zůstane tato publikace J. Gratiase s fotografiemi R. Šubíka zřejmě ještě dlouho nepřekonaná. Pokud se tedy někdo z vás chystá tvarovat sukulentní rostliny k obrazu svému, každopádně mu doporučují nahlédnout do této publikace, nebo ještě lépe se ji pokusit sehnat! Nalezne v ní dostatek inspirace k této činnosti i výběru vhodných rostlin. 
V naší nové rubrice „Tvarování a aranžování“ se budeme snažit poskytnout vám další informace, tipy a nápady, týkající se „zkrášlování“ sukulentních rostlin. Protože si stejně jako J. Gratias nejsme jisti oprávněností termínu „sukulentní bonsaje“, nazvali jsme rubriku jinak, přestože v ní asi beztak budeme často výše uvedeného termínu používat (síla zvyku)!
Ze sukulentů bonsaje v pravém slova smyslu vytvářet nelze, tedy alespoň ne stejným způsobem a podle stejných kritérií, která platí u bonsají klasických. Jinak tomu může být u rostlin, jež sice společně s klasickými sukulenty pěstujeme, ale které jsou sukulenty ve skutečnosti jen zčásti, nebo k nim nepatří vlastně vůbec. Mám na mysli třeba rostlinu Operculicarya decaryi z Madagaskaru, která sice dosahuje nádherných tvarů i bez zásahů pěstitele, ale ten se ji beztak ještě většinou snaží vylepšit k obrazu svému. Zrovna v případě této a mnoha dalších rostlin lze dosáhnout všech parametrů, které od svých výtvorů vyžadují klasičtí bonsajisté!
Ti tvrdí, že by jejich bonsaje měly svým vzhledem připomínat stromy z přírody, a společně s miskou pak tvořit vyvážený a oku lahodící harmonický celek. Bonsajisté mají určitá pravidla, sice v ničem nezavazující, ale přesto důležitá pro vzhled jimi tvarovaných rostlin. Mám na mysli postupné zmenšování (zužování) průměru kmene směrem od země k vrcholu rostliny, a totéž také v případě větví. Dále pak výšku, v níž by první větve měly začít z kmene vyrůstat, a spoustu jiných pravidel, která jsou vcelku prospěšná a důležitá pro zdárný výsledek vlastního tvarování. Člověku zvyklému pohybovat se v přírodě, a schopnému přitom pozorovat její krásu, připadají tato pravidla jaksi samozřejmá a vcelku logická.
V případě sukulentů je dost těžké napodobovat tvary rostlin v přírodě, a zároveň je to tak trochu zbytečné, protože rostliny v květináčích rostou většinou velice podobně, pokud mají odpovídající světelné podmínky a nedostávají příliš mnoho vody. Pokud bychom tedy chtěli dosáhnout opravdu věrné kopie přírodních předloh, stačilo by  ponechat naše sukulentní rostliny rozrůstat v květináčích zcela živelně, a jen čas od času jim ulomit (nebo ukousnout a přežvýkat) vrchol nějaké větve! 
Jenomže nám pěstitelům často připadají jejich přírodní tvary nedokonalé, a proto se je snažíme přetvářet k obrazu svému ve snaze dosáhnout určitého námi vysněného ideálu. A právě tady nastává zlom, z něhož pramení rozdíly mezi činností bonsajistů a nás. My se nesnažíme kopírovat přírodu, ale tak trochu napodobovat bonsaje klasické. Tak vznikají „sukulentní bonsaje“, které jsou v lepším případě napodobeninou bonsají klasických, ale rozhodně ne přírodních předloh tvarovaných rostlin.
Podobně jako bonsajisté, i my sukulentáři se snažíme vytvořit harmonický celek, jen k dosažení svého cíle používáme jiných způsobů a postupů, nesvazovaných prakticky vůbec žádnými pravidly. Protože nám chybí ona přírodní předloha, můžeme mnohem více popustit uzdu vlastní fantazii. Výsledek je nakonec v obou případech úplně stejný. Pocit, že před námi stojí rostlina, která se nám samotným líbí, a není vůbec vyloučeno, že se může dokonce líbit i dalším lidem. Někdy je ke zdaru naší činnosti třeba spousty práce a trpělivosti, jindy pomůže náhoda, nebo se o trochu více přičiní sama příroda. Každopádně nás ale čekají výsledky (byť i dílčí) vždy mnohem dříve než tvůrce klasických bonsají!
Už kdoví po kolikáté se i tentokrát dostáváme prostřednictvím hezkých a zajímavých tvarů našich sukulentních rostlin k důvodům a smyslu jejich pěstování. Sukulenty pěstujeme předně proto, abychom z nich měli sami radost, a snažíme se při tom zároveň postupovat tak, aby rostliny v naší péči co nejméně trpěly. Z toho pramení i naše snahy je v rámci možností ještě nejrůznějšími způsoby vylepšovat tak, aby co nejvíce lahodily našemu oku. Dokud nás to baví, a stále hledáme možnosti jak vše stávající ještě vylepšovat, je to důkazem, že fantazie nám stále ještě nechybí a motivaci i radost z pěstování také nepostrádáme.
Zakončeme tedy tuto úvodní úvahu nové rubriky konstatováním, že slůvko „jako“ v názvu knihy Honzy Gratiase je opravdu nejvýstižnější odpovědí na otázku z názvu tohoto článku! A spokojme se s tím, že „sukulentní bonsaje“ je termín vcelku vyhovující a použitelný pro rostliny, které plní v rámci svých možností stejnou službu jako bonsaje klasické, protože přinášejí svému pěstiteli uspokojení, pocit vnitřního klidu a dávají zároveň průchod jeho fantazii. Právě ona hraje při aranžování i tvarování sukuletních rostlin nejdůležitější úlohu. Společně s absolutní uvolněností od nejrůznějších dogmat a zásad může ze svých sukulentů každý vytvářet co chce a podle vlastního vkusu, bez ohledu na názory ostatních. Vždyť jsou to jeho rostliny, fantazie a svobodná rozhodnutí. Pokud se tedy rozhodnete dát  průchod své fantazii, nenechte se od své vize  nikdy a nikým odradit.
Na ilustračních fotografiích jsou některé z našich již částečně tvarovaných sukulentů: 1. Trichodiadema densum 2. Sedum hernandezii 3. Aeonium sedifolium 4. Marlothistella uniondalensis 5. Trichodiadema stellatum 6. Crassula ovata 'Hummel's Sunset'