sukulenty.estranky.cz

Adenium obesum je už léta rostlinou hřející se na výsluní zájmu pěstitelů i naprostých laiků. Téměř všichni si při koupi malé rostlinky (protože velké se příliš často neprodávají, a když, tak řízkovanci postrádající baňatý kmínek) představují, jak z ní jednoho dne vypěstují košatý stromek s hustou korunou, zdobenou nádhernými květy. Cesty vedoucí k dosažení onoho cíle existují v podstatě tři, z nichž ta první je nákladná a poslední vyžaduje notnou dávku štěstí.
V prvním případě je třeba připravit si hodně peněz a koupit již tvarovanou rostlinu Adenium obesum, většinou dovezenou odněkud z daleké Asie. Chce to ovšem spolehlivého dovozce a také trochu štěstí při aklimatizaci takového stromku, kterou by měl zajistit právě onen dovozce. Jinak jsou to vyhozené peníze! Zcela výjimečmě se dá  koupit i starší rostlina tuzemské provenience, třeba když některý pěstitel ruší svoji sbírku, nebo potřebuje velice nutně trochu místa pro jiné rostliny!
Třetí možností je prachobyčejné štěstí, že narazíte na mladou rostlinu, která větví již od samého začátku. To se ale v případě Adenium obesum stává spíše výjimečně. My jsme to štěstí měli před dvěma lety, kdy jsme několik takových rostlin (společně ještě s několika A. arabicum) získali od pěstitele Pavla Karkošky z Orlové. Rostliny to byly vitální od samého počátku, a bohatě větvily už jako malé semenáče s neskutečně tlustými kmínky! Protože už s pěstováním adénií přece jenom nějaké zkušenosti máme, vcelku snadno jsme je aklimatizovali na pobyt v našich (pávovských) podmínkách, kde si musely trochu zvykat na chladnější letní noci v makrolonovém průchoďáku, neustálý pohyb vzduchu, ale především na plné slunce bez jakéhokoliv přistínění! Zprvu to odnesly opadem převážné většiny až dosud tmavě zelených a nádherně napnutých listů, ale netvalo dlouho, a na jejich vrcholech narostly nové. Byly sice o něco menší než ty předchozí, zato tuhé, světlejší a lesklé,  ale především již plnému slunci naprosto odolné. I za letních veder opadávaly jen zcela minimálně, a vždy jen odspodu, což je u této rostliny  naprosto přirozené! Rostou u nás sice podstatně pomalejším tempem, než na jaké byly zvyklé předtím, ale ten počáteční šok přežily bez úhony úplně všechny!
A dostáváme se k možnosti poslední, nejčastěji používané, a v našich podmínkách nejpřirozenější. Dala by se nazvat jakousi zlatou střední cestou. Ani ona nás ale není schopna dovést k stromku tvarovanému úplně podle našich představ, na jaký jsme zvyklí třeba u tlustic rodu Crassula. Je třeba smířit se s tím, že takto tvárné Adenium obesum prostě nikdy nebude! Když provedeme radikální řez u klasické tlustice, v okolí řezných ran vyraší množství nových výhonů, zatímco na jiných místech už vyrůstají pouze výjimečně. Navíc je možné tyto nechtěné přírůstky velice snadno a rychle odstranit, aniž bychom rostlinu poškodili. 
Adenium obesum je v tomto ohledu naprosto nevyzpytatelné. Nové výhony narůstají nejenom v bezprostřední blízkosti hojící se řezné rány, ale také všude jinde, kde to rostlina uzná za vhodné. Jejich odstraňování má svá úskalí, protože rány po nich se hůře hojí, a stávají se potencionální vstupní branou pro nejrůznější plísně a houbová onemocnění, provázená často následnou hnilobou. Proto jsme se už dávno smířili se skutečností, že řezem sice rostliny částečně přetvoříme k obrazu svému, ale klasické stromky s pravidelnou korunou z nich asi natrvalo nikdy mít nebudeme!
Důležité je samotný řez neuspěchat. Je třeba si uvědomit, že na plnohodnotné a početné větvení musí mít rostlina nejenom vrozené předpoklady, ale také dostatečnou sílu. To první většině populace Adenium obesum chybí. Rostliny sice vytvoří tlustý kmínek poměrně brzy, ale z něj pak obvykle dlouho narůstá stále pouze jediný stonek, který začne větvit až mnohem později, a to obvykle ještě hned dole u země! Jakmile ten stonek zkrátíme, podpoříme tím sice větvení, ale pokud ještě není dostatečně silný, vytvoří jen málo větví, v horším případě také třeba jen jednu jedinou! Proto se vyplatí řezat až do rostlin s dostatečně silným, a také vysokým kmenem. Výška hraje v budoucím tvaru rostliny docela důležitou roli. Musíme si totiž uvědomit, že teprve v místech, kde kmen uřízneme, se začne tvořit budoucí koruna, zatímco původní kmen už dále do výšky nikdy neporoste! Další změny v tvaru rostliny proto budou už jenom dílem krácení bočních větví, vzniklých po prvním řezu!
Pokud se tedy smíříme se skutečností, že naše tvarovací možnosti jsou v případě této nádherně kvetoucí rostliny tak trochu omezené, můžeme se poté věnovat už jen částečným úpravám jejího tvaru. Ty mohou spočívat v úplném odstraňování nepotřebných větví, což je nejsnazší provést hned v zárodku, než tyto získají na síle. Starší větve totiž po odstranění začnou poblíž místa řezu obrážet novými výhony v místech, na nichž jsme v našich představách o budoucím tvaru s žádnými nepočítali. Při samotném krácení větví za účelem jejich dalšího větvení platí i zde zásada, že čím do silnější větve řežeme, tím více nových výhonů můžeme očekávat.
Zároveň tento průřez koruny zvýší stabilitu celé rostliny, protože příliš přerostlé, a tudíž i dost těžké větve mají sklon k převislosti a vlastní vahou se mohou i zlomit! Další výhodou občasného krácení je větší pravděpodobnost kvetení z nově vzniklých výhonů, a to především v případě, kdy k řezu zvolíme vhodný termín. Ideálním se jeví předjaří, protože vývoj nových větví přece jen nějaký čas trvá, takže plnohodnotný nárůst rostliny zaznamenávají teprve v dobách už bohatých na slunečné dny, ale ještě ne provázených letními vedry. Často se svazky poupat objevují zároveň s prvními pozdně jarními lístky! V tu chvíli přichází ideální příležitost k prvnímu přihnojení rostliny jakýmkoliv hnojivem na podporu kvetení.
Pokud bychom tak učinili dříve, rostliny živiny zpravidla investují do nárůstu nových listů. Stromky pak máme sice košaté a zdravím překypující, ale s minimem květů, v horším případě úplně bez nich. Hnojivo našim kvetoucím rostlinám dáváme 2-3x za letní sezónu. Adenium obesum je v tomto ohledu dlouhodobě jedinou výjimkou mezi našimi sukulenty! Rostliny vydrží při této živinové dotaci kvést bez opadnutí jediného poupěte nepřetržite od konce května často až do polovina října, a to i během tak mizerného roku, jakým byl ten právě končící!
Řezat samozřejmě můžeme i kdykoliv během léta, kdy je nárůst nových výhonů živelný, rychlý, a ještě na nich díky tomu bez problémů stihnou narůst nové shluky poupat! Pokud provádíme radikální řez u starších rostlin, při němž krátíme úplně všechny silnější větve, a z rostliny naráz odstraníme prakticky vše zelené, klidně jej provedeme už na konci podzimu, kdy sezóna definitivně končí. Rostliny jsou v tu dobu dlouhým kvetením dost vyčerpané, takže jim nakonec takový řez přijde docela vhod! Do řezných ran by se neměla dostat vody až do chvíle, kdy se dokonale zacelí. Totéž samozřejmě platí i v letní sezóně!
Podmínkou je samozřejmě teplejší zimování (15°C a více), dvojnásob důležité u ořezaných jedinců, jejichž rány se potřebují rychle, a přitom přirozeně zahojit. V případě chladu by byly rostliny snadněji zranitelné nejenom od kořenů, ale také z míst nejcitelněji zasažených předchozím řezem. Takové rostliny zimujeme pří mírné zálivce, která nemá žádná pevná pravidla,  a řídí se zcela podle počasí venku, protože teplota v zimní zahradě nebo za okny bytu příliš nekolísá. Pokud jsou tedy hezké dny, zaléváme, protože teplota na obou zimovištích stoupá nad obvyklý normál.
Ani probouzení rostlin k novému růstu nemá žádná pevná pravidla, a vůbec netušíme, čím se při něm rostliny vlastně řídí. Délkou dne ani teplotami to ale rozhodně nebude. Střádají v nitru sílu, a nové výhony svůj příchod hlásí už dlouho předem zřetelnými hrbolky na povrchu kmenů a větví.Letos k probouzení takřka všech takto radikálně zkrácených rostlin došlo na konci listopadu, tedy v období provázeném u nás na Vysočině mlhavým počasím, při němž se slunce objevilo jen zcela výjimečně, a pokaždé jen na krátkou dobu. Do zahájení sezóny opravdového růstu však mají ještě daleko. Možná se ale chystají k něčemu podobnému jako loni, kdy nám pro radost nasadily několik květů uprostřed vánočních svátků. Poté opadaly, a znovu upadly do hlubokého zimního spánku, aniž by začaly vytvářet další nové listy!
A ještě jednu tvarovací radu na závěr. Není z mé hlavy, a nikdy jsem ji v praxi realizovat nezkoušel. Přesto se o ni s vámi chci podělit, protože ji propaguje člověk, kterého si nesmírně vážím, a o jehož praktických pěstitelských schopnostech nemám pochybnosti. Jan Gratias ve své knize (ale i na jiných místech) „Sukulenty jako bonsaje“ popisuje, jak mladým semenáčům adenií ohýbá jejich ještě pružný vrchol do oblouku přiměřenou zátěží. Rostliny zanedlouho na tento ohyb reagují rašením mnoha bočních větví na nejrůznějších místech kmene!
Základem úspěchu při všech způsobech tvarování Adenium obesum jsou především zdravé rostliny. S různými postřehy z našeho pěstování adenií se vás pokusíme seznámit v pokračování tohoto vyprávění, které naleznete již brzy v rubrice „Pěstitelská praxe“ (kde už jsme o této rostlině jednou psali 5.7. 2008!).
Po úvodním květu adenia následuje snímek č.2, na němž vidíte potencionální adepty na budoucí stromečky, kteří začínají odnožovat už coby mladé rostliny (v květináčcích 5x5cm). Na třetím snímku je jedna z těchto rostlin o rok později (již v květináči prům. 8,5cm), již dokonale aklimatizovaná na pávovský režim. Rostlina na obr.č. 4 prošla už dvěma etapami řezu. Stopa po té první je na jejím kmeni ještě dnes patrná, a v jejím okolí vyrostla trojice nových větví. Nejsilnější z nich jsme v druhé etapě zkrátili znovu a již také obrůstá (vpravo). Na obr.č. 5 je čerstvě obrážející vrchol adenia po jarním řezu, kdy se zpravidla zároveň s prvními listy objevují i poupata! Na fotografiích č. 6 a 7 jsou dvě fáze obrůstání při radikálním řezu, provedeném na počátku zimy. Nejprve jen náznaky nových výhonů, a poté už i čerstvé větve. Obr.č.8 z konce listopadu je trochu ponurým pohledem do naší prosklené verandy, kde zimujeme ořezaná adenia, která se už nevešla za okna bytu! A trochu veselejší pohled na závěr. Na poslední dvojici snímků je stejná rostlina, zachycená fotoaparátem v rozmezí pouhých deseti měsíců (září a červen následujícího roku). Na poslední fotografii už květy dokonale zakrývají tvarové nedokonalosti rostliny, s nimiž my beztak nic moc nenaděláme!