sukulenty

Je tomu už strašně dávno, co jsem poprvé potkal pana Ronzu a spatřil jeho kameny. Obojí se přihodilo někdy na samém počátku 90. let minulého století v brněnském Technickém muzeu. Tehdy ještě sídlilo v nádherných prostorách jakéhosi kláštera nedaleko centra, myslím že na ulici Josefské.  Uvnitř budovy se nachází prostorný dvůr, na němž se konaly výstavy brněnského Bonsai klubu. A právě na jedné z nich mne naprosto uchvátily stromky zasazené ve vytryskaných kamenech zajímavých tvarů, které byly dílem i majetkem pana Stanislava Ronzy. S ním jsem se seznámil o něco později a zajímal se, zda by bylo možné nějaké podobné kameny získat. Slovo dalo slovo a jednoho dne se pan Ronza objevil před naším domem v Pávově a když otevřel kufr totálně přetíženého auta, moje srdíčko zaplesalo radostí. 

Jím vytryskané kameny si zachovávaly svůj přírodní tvar, jemuž pan Ronza k dokonalosti napomáhal s neuvěřitelným citem. Musela to být namáhavá práce, vyžadující kromě síly a trpělivosti i velkou dávku citu a opatrnosti. Říkal že stačí jediná chybička nebo skrytá prasklina v kameni, a spousta vykonané práce přijde vniveč. Nejprve vyrážel k řekám, z jejichž koryt a břehů vybíral tvarově vhodné kameny, které potom dopravil domů do Brna. Tam v nich vytryskal prostor potřebný pro zdárný růst  jejich nových obyvatel, ve dnech potom ještě odtokové otvory a kameny opatřil dokonce i nožičkami. Díky nim jsou jeho kameny stabilnější než mnohé s průmyslově vyráběných keramických nádob. To vše z jediného kusu přírodního kamene, citlivě zachovávajíce jeho původní strukturu.

Pan Ronza si tehdy ještě chvilku vychutnával moje nadšení a poté mi sdělil, že si z nabídky v kufru jeho auta mohu vybrat co chci a on si výměnou zase vybere z našich sukulentů. Vzal jsem je tehdy úplně všechny. Poté jsme prodávali na výstavách v nich zasazené sukulenty a neuvědomovali si, že  zdroj té kamenné nádhery není bezedný. Nakonec nám jich zůstalo jen několik, samozřejmě těch nejhezčích, kterých jsme se odmítali vzdát i v té nastalé euforii. A další už pan Ronza bohužel nevytvořil. Myslím že tehdy zrovna skončil ve svém zaměstnání, kde měl po pracovní době možnost tu nádheru přivádět na svět. Litoval jsem toho při pohledu na jeho kameny mnohokrát, ale chybami se člověk učí. To je stará pravda. A tak se snažím v rámci možností čas od času některý z nich osázet pro vlastní potěchu a po nějakém čase znovu, ale zase úplně jinými druhy rostlin. Za ta léta už kameny pana Ronzy u nás zažily stovky sukulentních nájemníků z dalekých krajin a na další teď čekají ve skladišti pod skleníkem, než nastane opravdové jaro. 

Vytryskané kameny jsou ideálními nádobami pro pěstování sukulentů, a to i dlouhodobějšího charakteru. Přestože mají obdivuhodné přírodní tvary, jejich zbarvení není nápadné a dává tudíž dokonale vyniknout barvám letněných sukulentů. Kameny tedy splňují pravidlo, že nádoba by v žádném případě neměla být tím výraznějším prvkem v symbióze s rostlinami. Na slunci se kameny sice rozpalují, ale mnohem méně než třeba keramické misky nebo hliněné květináče. Hlavně ale zase rychle vychladnou. Pěstujeme v nich na střídačku spoustu sukulentů už mnoho let, a dá se říci, že všechny pobyt v nich snášejí mimořádně dobře. A hezky v nich vypadají, dokonce tak hezky, že mne nikdy neomrzí je do kamenů pana Ronzy znovu a znovu sázet.

Při osazování kamenů postupuji jako při veškeré jiné tvorbě sukulentních zahrádek, jak těmto pestrobarevným směsicím u nás doma říkáme. Důležitou zásadou je vybírat rostliny přibližně stejně vzrůstné a samozřejmě také druhy s podobnými nároky na pěstování. Protože kameny osazuji obvykle hned brzy zjara, většina rostlin ještě nemá to správné zbarvení, které sukulentíky získávají teprve s příchodem slunečných dnů a chladnějších nocí s pořádnou dávkou ranní rosy.Zprvu je to tedy spíše takřka jednolitá džungle v nejrůznějších odstínech zelené. Protože si za ta léta už dovedu představit, jak která z rostlin bude vypadat za pár týdnů či měsíců pobytu na slunci a čerstvém povětří, snažím se vytvářet z ještě zelených rostlin ostré barevné kontrasty, které se dříve či později objeví. Nezapomínám ve směsi ani na druhy, které vydrží zelené po celou sezónu. Těch je ale mezi sukulenty čeledi Crassulaceae překvapivě málo! Téměř se všemi totiž sluníčko dělá hotové divy, stejně jako zmíněné střídání teplot.

Samotné osazování obvykle zahajuji od středu nádoby, kam umístím nejvyšší rostliny budoucího společenství. Postupně směrem k jejím okrajům pak přidávám čím dál menší druhy a zbylá volná místečka dosázím úplnými trpaslíky. Prostor k osázení buď rozdělím vloženými kameny, barevně korespondujícími s kamennou nádobou, nebo rovnou vysázím hustě celý volný prostor kamene. Sukulenty skleníkové nejsou skalničky, aby se jejich bochánky sázely bůhví jak daleko od sebe s vírou, že za pár týdnů zarostou veškerý volný prostor. Sukulenty v kamenech se sice zdánlivě navzájem tísní, ale pravda je taková, že místa k zdravému rozvoji mají dostatek a jedna pak nemá snahu zadusit druhou. Hustě nasázené sukulenty se bleskově postarají o zpracování vody, i když jí zrovna z nebe napadá neuvěřitelné množství. Většina jí samozřejmě zase proteče odtokovými otvory na dně, a tu co zůstane v substrátu vysaje hustá spleť kořenů toho sukulentního společenství dřív než se nadějeme. Když naopak dlouho nezaprší, kromě klasické zálivky každý večer rostliny v kamenech pokropíme z konve. Stejně to ostatně děláme i se všemi ostatními letněnými sukulenty, jakmile nastane opravdové léto. Pestrobarevné směsice obvykle nechávám společně v kamenech pouze jedinou sezónu, výjimečně spolu prožijí i dva roky.

Do kamenů pana Ronzy však nesázím pouze pestrobarevné sukulentní směsice, i když většinou tomu tak bývá. Čas od času přijde řada i na jediný konkrétní druh. I zde platí, že prostor v kamení je třeba dokonale využít. Proto když jsem se třeba na jaře roku 2016 rozhodl pro drobnější druh Frithia pulchra, sázel jsem do jediného kamene dospělých rostlin rovnou více než deset, a to ještě značnou část prostoru zabíral ve středu kámen menší. Fritiím se v kameni náramně líbilo a prožily v něm nakonec celé dva roky, během nichž hojně kvetly a využily k svému pomalému růstu i veškerý zbývající prostor.

Jaro se nezadržitelně blíží. Zatím kolem kamenů pana Ronzy ve skladišti dole pod skleníkem jen chodím. Až přijde ten správný čas, zbavím je nánosu prachu a pavučin, a poté se jim budu snažit vdechnout nový život. Už aby to bylo.

Na úvodním snímku ze srpna roku 2009 je největší z našich  kamenů od pana Ronzy, osázený pestrobarevnou směsicí rostlin čeledi Crassulaceae. Stejný kámen je i na druhé fotografii, jen již osázený úplně jinou sestavou sukulentů zjara následujícího roku. Na obr.č.3 je jeden z menších kamenů koncem května roku 2010 a na dalším stejný kámen s jinou směsicí sukulentů na podzim roku 2015.  Pátá fotografie patří hnědému kameni, zarostlému rozkvétajícími Frithia pulchra v létě roku 2016. A na závěr ještě trojice kamenů společně s vysázenými keramickými miskami letněných sukulentů po podzimním dešti v roce 2014.