KAMENY z TSILIVI
Každý z řeckých ostrovů, který jsme až dosud navštívili, ve mně zanechal nějakou vzpomínku, která jej navždy odlišuje od těch ostatních. Během svých dovolených jsme už na řeckých ostrovech strávili půl roku života, takže nám jednotlivá místa na nich občas v paměti začínají trošičku splývat. Když si ale vzpomenu na Zakynthos, vybaví se mi okamžitě Tsilivi. Malá vesnice, vyhledávaná turisty především kvůli pěknému koupání, ale jinak zdánlivě ničím výjimečná. Jenomže já ji budu mít už navždy spojenou s kameny.
Příjemnou pláž jsme tam měli sotva padesát metrů od ubytování, a na jejím okraji jsme hned první den objevili naleziště těch pokladů, jejichž úchvatné tvary po celá léta vytvářelo moře. Nemuselo se tam nijak zvlášť hledat. Skoro každý kámen, který jsme tam spatřili, bychom na jiném ostrově
bez váhání vezli domů. Taková to byla krása. I těch úplně nejkrásnějších tam byly tisíce. Svými tvary připomínaly skalní stěny v Adršpachu, pískovcové sochy svatých v úvratích polních cest, skalní prolézačky na Ostaši. Hned jsme sebou vzali co jsme unesli a úlovky pak rozložili na balkoně našeho studia. Jak se záhy ukázalo, přesně totéž učinili i naši sousedé a taky všichni co bydleli pod námi. Druhý den k večeru jsme se na okraj pláže vypravili znovu, a pak ještě několikrát. Pokaždé jsme se vraceli s úlovky, které se nám v tu chvíli zdály ještě krásnější a zajímavější než ty předchozí. Nastal čas vybírat z té záplavy nejkrásnějších ty úplně nejúžasnější. Úkol, který nás dříve či později čeká při každém pobytu na řeckých ostrovech, jenomže tady bylo rozhodování ještě nesrovnatělně složitější. Dole před naším dočasným domovem vznikla na široké mramorové ploše malá burza odložených kamenů. Každý na to místo odkládal ty, kterých se předtím s těžkým srdcem zřekl, ale často tam naopak nalezl přesně co hle
dal. Každý v těch kamenech samozřejmě viděl úplně něco jiného. I v tom je jejich kouzlo, které přetrvává už skoro patnáct let, které nás dělí od návratu z ostrova Zakynthos.
Některé z nich jsou měkké, a vyžadují opatrné zacházení. Jiné tvrdé jako většina kamenů, které jsme si z různých míst na řeckých ostrovech přivezli. Poznám mezi nimi ještě i po těch letech pár kamenů z ostrova Samos, připomínající cizelérskou práci šperkařů, a taky některé krétské, spojené z konkrétními místy, a dokonce i jeden obrovský, připomínající atletický disk, přivezený z naší úplně první řecké dovolené na ostrově Korfu. Ty z Tsilivi bezpečně poznám úplně všechny do jednoho.
Při svém hraní se sukulenty jsem jich využil už mnohokrát. Snad úplně nejvíce v roce 2008, kdy jsem z nich vytvořil miniaturní skalní stěny, připomínající nám Adršpach nebo Broumovské stěny, které máme ze všech pískovcových skal úplně nejraději. Článek o tom jsme tehdy ještě zařadili do rubriky „Pěstitelská praxe“ (10.8. 2008), protože spousta dalších rubrik vznikla teprve později. Jmenoval se „Sukulentní podzim v Adršpachu“ a fotografie v něm použité můžete vidět také v úplném závěru naší knihy „Pestrý svět sukulentů“. Patří mezi ně i úvodní dvojice snímků v tomto článku.
Dva kameny z Tsilivi jsem později použil, společně s několika trsy drobné Monanthes polyphylla, při kompozici v mělké misce z dílny paní Stáni Voláčkové (obr.č.3), která svého času tvořila v Kejžlici, vesnici ležící mezi Humpolcem a Lipnicí nad Sázavou. Oba kameny vypadají na fotografii jako jeden, a drobečkům z ostrova Tenerife se společně s nimi v misce náramně dařilo. Ty zasazené v mělké vrstvě substrátu vykvetly nejdříve, a o dva týdny později jsme se květů dočkali i u bochánků vyrůstajících z prohlubní a otvorů k kamenech z Tsilivi.
Menší kameny z Tsilivi často používáme i jako pouhý doplněk drobných sukulentních stromečků nebo keříků. V jakýchkoliv výsadbách by vždycky měly hlavní roli hrát rostliny, protože především kvůli nim tyto sukulentní maličkosti vznikají a jim by měla být přizpůsobena i celá kompozice. Aby kytky v žádném ohledu nestrádaly, a zároveň si spokojeně rostly v hezkém prostředí, i když často vůbec nepřipomínajícím nějaké přírodní vzory z jejich domoviny. Jak už bylo řečeno mnohokrát, fantazii se v případě sukulentů meze nekladou a žádná pravidla (kromě spokojenosti rostlin) tady nejsou svatá. Jedním úplně malým kamenem z Tsilivi jsem kdysi doplnil i trojici sukulentních stromečků, skládající se ze dvou rostlin 
Crassula pubescens ssp. radicans po stranách a jednoho keříčku Lampranthus aff. roseus uprostřed (obr.č. 4). Kamínek mezi nimi fungoval jako dokonalý rozvod vody při zalévání z konvičky, protože díky němu se ta roztékala všemi směry podle potřeb rostlin. Kamínek navíc barevně ladil se starobyle vyhlížející miskou od Součků ze Šťáhlav, jejíž glazura vypadá, jakoby okraje misky byly ohmatané dlouhými léty jejího používání.
Další drobnější kamínky z Tsilivi posloužily nejenom jako dekorace v oválné misce s dvojicí stromečků Aichryson tortuosum (obr.č. 5). Zde kamínky, kromě funkce při zalévání shora konvičkou, plnily zprvu i funkci podpůrnou. Podobně jako spousta dalších kanárských rostlin, i tyto totiž disponují pouze mělkým kořenovým systémem, díky němuž bývají nějaký čas po přesazení nestabilní. A tak zprvu byly stromečky v úpatích zapřeny právě těmi řeckými kamínky. Když jejich účel pominul a rostliny se již bez opory udržely ve vzpřímené poloze, kamínky v misce už zůstaly jako dekorace a pomocná síla při zalévání.
A na závěr ještě jeden příklad využití kam
ene z Tsilivi, tentokrát docela velkého a vzhledem k titěrným rozměrům stromečků Monanthes muralis i celé krajince dost výrazně dominujícího (obr.č. 6). Tento kámen je zvláštní, od ostatních z Tsilivi výrazně odlišný. Je plný otvorů, které uvnitř kamene vytvářejí jakýsi labyrint chodeb. V nadcházejícím roce se ho chystám osázet úplně jinak. Mám v plánu naplnit substrátem právě všechny jeho otvory a osázet je bochánky Monanthes polyphylla, protože tvar toho kamene k něčemu podobnému přímo svádí, stejně jako jeho dobře nasáklivý povrch. To až bude na ústupu letošní zima, která ale ještě ani pořádně nezačala.
