Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když PŘÍRODA POMŮŽE

4. 9. 2010

ObrazekPřiznávám že bývám skeptický, když čtu o možnosti tvorby sukulentních bonsají s mexických rozchodníků rodu Sedum. Zmínky o vhodnosti těchto rostlin k tvarování jsem spatřil v mnoha knihách i na webech. Součástí oněch statí byly často i fotografie, na nichž jsou vyobrazeny dotyčné rostliny, které však svým vzhledem připomínají všechno možné, jen ne sukulentní stromečky či husté keříky. Označení sukulentní bonsaje je v jejich případě hodně nadnesené, a svým vzhledem nemají pranic společného například se svým tvarovaným příbuzenstvem z rodu Crassula.
Samozřejmě že jsem v minulosti neodolal pokušení (od slova pokus) a snažil se o nemožné. Větvení mexických rozchodníků lze samozřejmě docílit krácením jejich výhonů (rozhodně ale ne nějakým vyštipováním vrcholků!), ale není možné pracovat s těmito rostlinami systematicky, protože větví živelně a chovají se v tomto ohledu dosti tvrdohlavě a naprosto nevyzpytatelně. Nové výhony vyrůstají i na nejnemožnějších místech, zatímco kde je očekáváme (nebo si je přejeme) nevyrostou často vůbec! ObrazekNavíc stářím dřevnatějící stonky časem úplně ztrácejí schopnost obrůstat! Po mnoha marných pokusech jsem tedy zanevřel na tvarování Sedum pachyphyllum, S. rubrotinctum a několika dalších druhů, uváděných v odboré literatuře jako k tvarování velice vhodné, a smířil se s jejich klasickým pěstováním s občasnou regulací přirozeného růstu krácením vrcholů.
Když ovšem příroda trochu vypomůže, a my jí vyjdeme v jejích snahách v rámci možností vstříc, mohou rostliny docela nečekaně nabrat podobu keříků či stromků, i když i v tomto případě platí, že všeho jenom do času! K tomuto poznání jsem se dopracoval teprve ve chvíli, kdy jsme mexické rozchodníky začali pravidelně letnit na plném slunci, a především dešti, který je hlavním strůjcem výrazných změn ve tvarech zmiňovaných rostlin.
Letněné sukulenty čeledi Crassulaceae, mezi něž zmíněné rozchodníky patří, vykazují oproti těm pěstovaným ve skleníku kromě výraznějšího zbarvení a zvýšené pevnosti stonků i další podstatnou změnu. ObrazekRostou přirozeně, což v jejich případě znamená že méně do výšky, s listy narůstajícími hustě blízko sebe, a především vytvářejí množství bočních odnoží, s jakým se ve skleníku nebo za oknem bytu setkáme jen zcela výjimečně!
Aniž bychm krátili vrcholy rostlin, boční větve narůstají živelně a ve velkém množství. Stačí jen odstraňovat ty nepotřebné a ponechat rostlině do značné míry volnost. Tento způsob růstu je pro rostliny přirozený, a je především dílem deště, díky němuž naše letněné rostliny dostávají od jara do podzimu tolik vody, kolik by je ve skleníku nebo za oknem docela určitě  zabilo. Také je mnohem více zaléváme pokud neprší, protože venku substrát u jejich kořenů vysychá doslova před očima. Loni pršelo skoro dva týdny v tahu. Každý večer průtrž mračen a liják jako hrom. Dva dny po skončení období dešťů jsem rostliny vyklopil z květináčů kvůli přesazování, a substrát u jejich kořenů byl jen mírně vlhký, takřka sypký a přesně takový, do jakého běžně přesazuji naše rostliny! Právě tehdy jsem si povšiml nezvykle vitálních, a přitom přirozeně vypadajících rostlin Sedum pachyphyllum s množstvím odnoží, tvořících v malých květináčcích nádherně husté trsy (obr.č.1).
ObrazekTam někde byl počátek mého znovuobnoveného zájmu pokusit se zase z některých mexických rozchodníků rodu Sedum vytvářet (spíše spoluvytvářet) keříky či dokonce stromky. Samozřejmě že jenom z těch jedinců, jejichž přirozený růst k tomu tak trochu vybízel, a zbývalo jenom dopilovat malé detaily a jinak do dalšího vývoje rostlin nijak zvlášť nezasahovat. Přirozené zasychání a následný opad spodních listů bývá sice u letněných rostlin mnohem pomalejší, ale během dlouhé zimy přece jenom odhalil kmínky a větve budoucích keříků či stromků (možná), ukryté do té doby v husté spleti dužnatého listoví. Vznikl dobrý základ, z něhož může, ale také nemusí něco zajímavého vyrůst. Když nám příroda v tomto ohledu vyšla vstříc, měli bychom také občas přiložit ruku k dílu, ale spíše jen symbolicky, abychom její dílo zbytečně nepokazili.
Při jarním přesazování jsem některé hojně větvící rostlinky Sedum treleasei rozsadil z trsů do samostatných květináčků a čekal, jak se budou vyvíjet dál (obr.č.2). ObrazekZrovna u tohoto druhu pro mne totiž bylo hojné větvení velice překvapivým jevem, protože ve skleníku pěstovaní jedinci stejného druhu bez našeho zásahu neodnožují skoro vůbec a rostou neustále vzpřímeně vzhůru! Jakmile to počasí dovolilo, což letos bylo až koncem května, rostlinky putovaly ven na  plné slunce a déšť, kterého si letos užily do sytosti. Také trochu povyrostly, ale jen tolik, kolik jim povolilo malé množství písčitého substrátu v květináčcích o průměru pět centimetrů (obr.č.3)! Rostlinky vytvořily dobrý základ, a uvidíme, kam nasměrují růst v příštím roce.
To další mexický rozchodník Sedum hernandezii samovolně větví o poznání hojněji než většina jeho příbuzenstva, a to i ve skleníku nebo za oknem (obr.č.4). Samozřejmě že letněné rostliny vyhánějí bočních výhonů ještě mnohem více. Spodní listy u tohoto druhu prosychají a opadávají  méně než bývá zvykem u jiných mexických zástupců rodu Sedum, a tak se náznaku stromkovitého tvaru u Sedum hernandezii dočkáme obvykle až u starších rostlin. ObrazekChce to trochu trpělivosti a pozornosti. Jakmile příroda trochu zapracuje, přijdeme v případě Sedum hernandezii občas takřka k hotovému. Stačí jenom využít náznaku toho optimálního větvení, odstranit přebytečné výhony, zasadit rostlinu do přiměřeně velké nádoby a sledovat její další vývoj (obr.č.5). Rostliny na fotografiích bych se určitě neodvážil nazývat sukulentními bonsajemi, a dokonce ani tvarovanými rostlinami, protože jsem je vlastně netvaroval. Řekněme tedy, že jsou to sukulentní keříky. A co z nich bude dál, to uvidíme!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář