KORÝTKA
Rád sázím naše sukulenty do obdélníkových misek se zaoblenými rohy z dílny plzeňského kaktusáře a milovníka sukulentů pana Součka, kterým říkám korýtka. Misky jsou to obyčejné, strohé, a tak v nich vyniknou i méně barevné a nápadné druhy rostlin. Navíc mají korýtka tu výhodu, že je můžeme na parapetu nastavovat do jedné řady a docela dobře využít celou jejich plochu. Korýtka jsou poměrně mělká, takže rostliny v nich neblázní a ponechávají si přirozený růst i velikost.
Obdélníkový prostor nejprve za pomoci kamenů rozdělím (nebo taky ne) na několik menších, takže po osázení korýtka trochu připomínají miniaturní skalky. 
Protože do nich rostliny sázím až na výjimky na jedinou sezónu, mohu si dovolit použít většinu barevných druhů, s výjimkou extrémně rychle rostoucích (např. velké druhy echeverií).
Nejprve zaplním korýtka mírně vlhkých substrátem s větším podílem písku, který mírně udusám a zabořím do něj kameny do takové hloubky, aby už zůstaly stabilní. Pak už docela jednoduše vyhloubím do substrátu jamky odpovídající svou velikostí kořenovým balům připravených rostlin. Ve vlhkém substrátu to jde dobře a snadno, a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že úplně nejlépe ukázováčkem (u větších děr přidám prostředník)! Mám v něm mnohem větší cit než v jakémkoliv nástroji, takže jamky jsou vždycky „tak akorát“, přičemž jejich stěny jemným tlakem hloubícího prstu zároveň zpevním natolik, že s nich zpátky do jamky už nic nepadá. 
Efektivnější a rychlejší způsob jsem za ta léta nevymyslel! Úplně nejlépe se samozřejmě vysazují řízky přímo z množárny,které mají ještě krátké kořeny a dobře se s nimi tudíž manipuluje.
Na samotné osazování korýtek neexistují žádné zákonitosti a vše je v rukou jejich tvůrce. Samozřejmě je vhodné pamatovat na rychlost růstu jednotlivých druhů vysazovaných sukulentů a mít představu, jak dlouho by asi měly rostliny ve společné výsadbě zůstat. A samozřejmě by měly mít vysazené rostliny přibližně stejné nároky na množství slunečních paprsků a vody. 
V nejrůznějších časopisech, ale občas i na výstavách, můžeme vidět celky na jedno použití. Rostliny v nich vysazené tvoří sice bizarní směsici, ale v praxi naprosto nefunkční. Vodu milující krasuly s tlustými listy tu rostou společně s živými kamínky rodu Lithops jakoby se nechumelilo. Zajímalo by mne, jak zmíněné tlustice přečkávají bez kapky vody období, kdy se litopsy převlékají a tudíž nezalévají, případně jak naopak snášejí převlékající se kamínky vodu uprostřed tohoto pro ně i pro pěstitele složitého období. Není pěstitele, který by dokázal ve společné nádobě zalít tak, aby jedna kytka vodu dostala v požadovaném množství, zatímco kořeny druhé zůstaly naprosto suché! 
Proto doporučuji příliš nevěřit nádherně barevným obrázkům ve společenských časpisech, protože právě pro ten jediný okamžik fotografování jsou ty zvláštní sukulentní kompozice naaranžovány. Kdyby alespoň redaktoři dotyčných periodik dokázali bez jediné chyby opsat latinské názvy rostlin na fotografiích, a odpustili si navíc přidávání názvů českých, které jsou ve své většině naprosto příšerné a mezi opravdovými pěstiteli se vůbec nepoužívají! O nich a jejich používání chystáme článek pro naše stránku v blízké budoucnosti!
V době vysazování korýtek, což bývá nejčastěji brzy zjara, jsou si naše sukulenty barevně velmi podobné díky dlouhé absenci slunečných dnů. 
Protože však používáme většinu druhů rostlin z čeledi Crassulaceae k letnění už léta, máme představu jak budou vypadat při pobytu na plném slunci a dešti třeba za měsíc či dva! Z fádní výsadby se během poměrně krátké doby stává pestrá mozaika barev, jejichž intenzitu mohou zvýšit nejenom sluneční paprsky, ale také (a především!) ranní mlhy a rosa, pokrývající zrána jejich listy. Noční poklesy teplot zase posilují voskovitou vrstvu na povrchu listů, díky níž získávají rostliny nebývalý lesk, případně známé ojínění podobné tomu, jaké známe na plodech některých druhů ovoce.
Při samotné výsadbě se fantazii meze nekladou. Přesto se snažíme, aby se jednotlivá korýtka od sebe navzájem výrazně lišila, takže kromě pestrobarevných směsic tlusticovitých rostlin do nich sázíme někdy i druhy barevně ladící a vzájemně nepříliš kontrastní.
Příkladem takového korýtka je to první (obr.č.1 a 2), v němž hlavní roli hraje právě voskovité ojínění povrchu listů všech zde vysázených rostlin. Teprve jarní a letní slunce změnilo fádní směsici v pestro škálu jemných odstínů, zahrnující rostliny takřka bílé, narůžovělé, modrozelené, modrofialové i takřka modré. Barevně nejvýraznější jsou v této směsi fialovorůžová (podle počasí) Echeveria 'Perle von Nürnberg' a modré keříčkovité Senecio, které si ani po letech pěstování netroufám určit, ačkoliv je podobné hned několika známým druhům. Nepřehlédnutelné je v této směsi díky nápadným květům Pachyphytum compactum, zbytek pak tvoří další rostliny rodů Echeveria včetně kristátních forem, Graptopetalum, a dále pak mezirodoví kříženci Pachyveria a Graptosedum. Vše dohromady tvoří decentní směsici barevně docela slušně ladící.
Korýtko druhé (obr.č.3 a 4) je laděné pro změnu do červena. Barevně i početním zastoupením tu má navrch Afrika prostřednictvím čtveřice krasulek (C. dejecta, C. capitella 'Red', C. capitella ssp. thyrsifolia a C. pubescens ssp. radicans). Mexická část (Sedum stahlii a S. rubrotinctum) je v menšině a teprve čeká na plné vybarvení. Vše dohromady tvoří výrazně barevný celek, kontrastující s jemným laděním korýtka předchozího.
Třetí korýtko je složeno z rostlin keříčkovitých, doplněných některými druhy již vysázenými v předchozích kombinacích. V tomto případě bylo použito vyšších trsů, které výškově doplňují již zmíněné keříky. Na obrázku č.5 v popředí (zleva) vidíte Crassula perforata 'Giant', Sedum burito, Crass. rupestris 'Tom Thumb', Sedum rubrotinctum i jeho kultivar 'Aurora' a žluté S. nussbaumerianum. V pozadí (opět zleva) Crass. mesembryanthemoides, C. perforata f. variegata a Lampranthus aff. roseus (obr.č.6). Vše dohromady pestrá kombinace barev, které ještě slunce musí náležitě doladit!
Čtvrté korýtko hraje všemi barvami, a je přesně tím, kvůli čemu české léto se sukulenty tolik miluji. Vlevo (obr.č.7) ostrý barevný kontrast Echeveria affinis versus žluté Sedum adolphii. Hned vedle Sedum stahlii a S. rubrotinctum 'Aurora, a před nimi při okraji korýtka drobná Crassula nudicaulis ssp. herrei a maličká, ještě ne zcela vybarvená (bude až na podzim!) Sedeveria 'Letizia'. Na snímku č.8 při pohledu zezadu můžeme vidět (zleva) ještě druhy Pachyphytum coeruleum, Sedum burito a Echeveria cuspidata. Zde je už vše ve výrazně decentnjších tónech!
Vše pohromadě můžete vidět na posledním snímku, poskládáno hezky v řadě v rámci naší výstavy na zámku v Žirovnici, kde jsme prožili díky letošnímu počasí vpravdě tropický, ale přesto naprosto nezapomenutelný víkend, o jehož průběhu se brzy dočtete na našich stránkách!
